Je před půlnocí, Rita spí, je nemocná a já si přemýšlím o dnešním pracovním dni, který byl jako už tradičně ve znamení sportu a klubu.
Je před půlnocí, Rita spí, je nemocná a já si přemýšlím o dnešním pracovním dni, který byl jako už tradičně ve znamení sportu a klubu. Na silvestrovský klub se sešlo hodně bývalých pacientů, hlavně těch, kteří i po absolvování léčby navštěvovali, nebo navštěvují mé terapeutické skupiny. Roky běží a přibývá těch, se kterými se znám třeba už čtrnáct let a vlastně jak říkají. „Přišel jsem abych tě viděl nejen v televizi.” Tohle mě potěší, že se někdo jednou za rok, kdy už dávno nechodí na pravidelné kluby, ani už do terapie, přijde, jen aby mi řekl, že ještě žije, je v pořádku. Nemusí ani děkovat.. Už dávno nemá za co, ale pořád je pro mne důležité, že se ohlásí.
Takže program byl tradiční. Dopoledne silvestrovský běh. Jak říkám: „Tryskem kolem blázince.” Soutěží se s vervou. Před léty, stejně jako dnes. Pak klub, kde se trochu zpívá, trochu se vyprávějí vtipy a trochu se vzpomíná. Obligátní řeči a přání. Takže také i já měl obligátní řeči a obligátní přání. Nakonec fotbal, kde se také hraje s vervou, ale slušně. Dělám jen doprovod, pacienti si to zorganizují sami. Dnes se konečně jeden dočkal toho, že rozbil míčem okno. Povídal: „Celou moji školní docházku táta se ptal kdy už mu ve škole řeknou, že jsem rozbil okno. Tak ho dnes potěším.” Ale okno se spraví a střepy přinášejí prý štěstí. Jinak rozbíječ oken, jeden z těch, co už abstinuje roky. Nakonec mě ještě odvezl domu do Kbel, aby pro mne nemusela Rita. Autobus už nejel a musel bych pěšky. Tak si uvědomuji, že už občas říkám „Domů do Kbel.” Jsem tu dost často.
Mám tu svůj kout, svůj počítač, svůj hrnek na kafe i na čaj. Takže se to blíží trochu domovu. Ale jinak doma opravdu jsem na Barrandově. Tak se to během těch pěti let, co na Barrandově bydlím stalo. V momentě, kdy si člověk koupí byt, dům a bydlí v něm, má domov. Už dávno neříkám domu do Děčína. jsem doma v Praze a i když se mi občas ten Děčín vybaví, vybaví se mi ulice, na které jsem vyrostl, kopce po kterých jsem se sám nebo s kamarády toulal, tak dnes je doma v Praze. Stalo se tak. Dokonce mi město Praha, jako šedesátníkovi dává slevu na MHD. Což mě skutečně čtrnáct dní, po dosažení toho věku došlo jako realita. Včera jsem si byl koupit kupon, chtěl jsem roční a bylo mi vysvětleno, že je to zbytečný výdaj, protože na čtvrtletní mám jako šedesátiletý slevu. Divil jsem se a v tu chvíli mi došlo, že mi těch šedesát opravdu je.
Tak a na konec ty obligátní řeči. Přeji všem svým pacietům, bývalým i současným aby jim odhodlání ke změně vydrželo, aby byli vytrvalí a nevzdávali se. Přeji svým čtenářům, aby když už sem chodí a čtou moje texty, aby jim byli k užitku a zábavě. Přeji všem v tom Novém roce hodně lásky, zdraví a to ostatní už nějak dojde.
Jan Jílek