Topenáři odešli. Voda dokapala a je klid. Sice mi bude „chybět” ono napětí, ale zase nemusím kontrolovat kolik je vody v přepravce.
Topenáři odešli. Voda dokapala a je klid. Sice mi bude „chybět” ono napětí, ale zase nemusím kontrolovat kolik je vody v přepravce. Jako vždy se vyskytl malý zádrhel a nešlo nic jednoduše i když by mělo. Nebyly klíče od místnosti centrální stanice a museli přijet z teplárny.Odemknout. Zdarma. Ráno když jsem hovořil s opraváři, vypadala celá věc hodně jednoduše. „Přijdeme, vyměníme těsnění, předtím zavřeme vodu a dáte nám 1400 Kč.” Tak zas až jednoduchá nebyla.
Na celé akci bylo placení tou nejjednodušší věcí. Vzhledem k tomu, že kus radiátoru mám pod psacím stolem, který je napevno postavený měli gentlemani pocit a návrh, že by bylo dobré stůl rozebrat aby k tomu mohli pohodlně. Jejich návrh jsem zamítl s tím, že jsem dost dlouho tyhle věci dělal. Aby věděli a počítali, že vím, že život opraváře je těžký, a já jim ho naprosto nehodlám ulehčovat souhlasem se systematickou demolicí svého bytu. Stačí, že jsem vyklidil počítač a všechny kabely. Poradili si i tak. Jen byli líní vlézt pod stůl Jinak celá operace jim netrvala ani hodinu, takže 1400 je až až. I když: Počítal jsem že to bude dražší.
Sobota, neděla byla slušná. Sraz, FreeBSD a nakonec i jedna klientka, která se opět skoro po roce objevila. Samozřejmě chce zachránit manželství. Milující žena, kterou partner pomalu a tiše opouští. Ona ví, že má někde nějakou známost, co ji samozřejmě zapírá, neb jak si myslím, chce celu situaci navléknout tak aby má klientka ztratila nervy, podala žádost o rozvod a on mohl říkat. „ S nikým nic nemám, jsi jen žárlivá.” Znám tuhle taktiku. Používají ji lidé, kteří chtějí ve svých očích zůstat hezcí a skvělí. Vinu nechají tomu druhému a ještě ji mazaně prohloubí. Já osobně v takovém případě udělám přesně věc, kterou jsem kdysi udělal Petře, Dominice a vlastně i Justýně a Markétě.
Nechám je odejít. Nehledám je nenutím je a hlavně je nevyháním. Podle svého pravidla, které dodržuji. „Udělej co uznáš za vhodné, žít se svým rozhodnutím musíš ty sama. Já tvůj odchod vydržím. Přesto že bolí. Odpovědnost v tomto případě za rozchod je na tobě. Moje přání to nebylo. Samozřejmě se pokoušejí mi vysvětlit, že kdybych byl lepší, jistě by neodešly. Mají pravdu. Jenže já těsně před jejich odchodem, nejsem ani lepší, ale ani horší než na začátku. Jestliže jsem ztratil pro ně cenu, nedá se nic dělat. Jen jejich odchod nemá nic společného s tím jaký jsem.
Má klientka právem namítla, že tenhle způsob ty vztahy nezachránil. Možná má pravdu. Jenže já vím jedno. Všechny, kterým jsem tohle udělal, časem se pokoušely o nějaký kontakt, dokonce i návrat. Bohužel až v čase kdy jsem ztratil zájem já. Jak o kontakt, tak o návrat. Na světě je zhruba asi tři miliardy žen. No to by bylo, aby se mezi nimi nenašla nějaká vhodná pro mne. Pokud má klientka nechá svého muže, který se topí ve finančních problémech odejít k jiné, mladé, zamilované a nechá ji aby si ona kráska užila „chudého muže svých snů.” Pak má šanci, že skutek, jež ona dáma udělala a to v tom, že někomu odvede partnera onen skutek onu dámu, bezproblémově potrestá.
Její zlodějský skutek totiž onu dámu zcela hravě dostihne. Ona chudá, on chudý, pouze o dost let starší. Do této chvíle zřejmě nezbohatl natolik aby dokázal mít peníze na dovolenou se svojí ženou a finance na užívání se svou milenkou. Pak ona i on užijí romantiku začátku, vylepšeného o jeho finanční potíže a starosti. Třeba bude ráda. Jenže jak mi věk a zkušenosti říkají. Finanční zabezpečení je pro většinu žen zcela prioritní. Moje klientka má svoje peníze a má jich dost. Její muž ani zdaleka ne. Ono půvabné děvče zřejmě jich také tolik nemá. „No není nad romantickou lásku.” 🙂
Až tohle má klientka pochopí, bude přihlížet jak její muž, se z hrdiny stane v očích oné krásky, neschopným nuzákem. Zázraky náhlého prozření a pochopení plus zbohatnutí se dějí jen v amerických filmech a v červené knihovně. Tedy i v životě, ale statisticky je to podobné samovolnému uzdravení z rakoviny plic. Pak možná jak bude stárnou a opouštět další vztah, jako ony předchozí, bude stejně chudým, nebo chudší, plus ještě o něco starší. Ale někteří „věční mladíci a holčičky” si skoro ani nevšimnou, že stárnou a jejich atraktivita klesá. Půvab a šarm, co jim zajišťoval pohodlí neodvratně míjí. Pak zjistí, že vlastně nemají co nabídnout.
Velmi těžko nesou, že už nejsou středem zájmu. Inu chtěli být věčně mladí, chovali se jako mladí, musejí nést úskalí, které mládí v sobě zahrnuje. Třeba jej bude má klientka litovat, třeba se mezitím poučí a najde si muže, jež bude schopný přispět na chod domácnosti i společné radosti a strasti. Možná. Jenže nebude to ona, která jej nažene do náruče jiné. On možná dřív nebo později ono rozhodnutí udělá a ona mu ani nebude muset říkat nic o odpovědnosti za vztah nebo za cokoliv. On plně tu odpovědnost ponese. Se všemi možnými důsledky.
Jak jsem zjistil, přišel mi router. Půjdu pro něj na poštu. Sice jej už zas tolik nepotřebuji, protože jsem přišel na to jak modem AnyData připojit na FreeBSD, ale přesto si ho nechám. Konečně mohu si udělat malou domácí sít díky němu. Dá se na něj připojit i tiskárna a tak mohu tisknout jak z notebooku, tak z pc bez pracného přehazování kabelů. Plus libovolný operační systém, který mě napadne. A nemusím měnit připojení. Co mám mi zatím plně vyhovuje.
Čeká mě tenhle týden docela kalup. Ve středu setkání s korektorkou, která má potíže s mými texty, ale to ji zlehka vysvětlím, že slovosled a obsah se měnit nebude. Jejím úkolem je odstranit gramatické chyby, případně upozornit na nějaké nesmysly. Jichž myslím snad ani tolik nebude. Já se pořád dohaduji s lidmi kolem sebe o způsobu jak mám psát. Každý ví, jak by to mělo být, co bych tam měl a neměl napsat. Konečně nic jim nebrání psát a ukázat mi cestu. Tedy jestli po ni budu chtít jít. Nemám potřebu být Tolstoj, Čapek nebo Tolkien. Případně někdo jiný. Píšu jak umím a většinou mi lidi rozumí.
Bohouš Šourek, který měl o své stylistice nesmírné sebevědomí mi kdysi nabízel, že mi upraví mé texty. Dovolil jsem jen gramatiku. Moc si s ní netykám. Nejvíc mám problém s interpunkcí. Jsem líný otevřít Pravidla českého pravopisu, ačkoliv je mám za zády a stačí se jen otočit. Tedy dovolil jsem mu opravit, čárky, středníky a takové další „nepodstatné věci.” Nic víc. Brblal, že mám dlouhé věty. Příliš složitou stavbu vět, málo toho vysvětluji. Asi měl pravdu. Konečně Halík taky tenkrát povídal, když bylo vyhlášení z vítězů literární soutěže, že stylově není vůbec čisté, co jsem napsal.
Jo jo, slohové práce a vytříbený styl není moje doména. Vyhrál můj text a to mě přesvědčilo, že styl je bezva, když má člověk talent. Někdy stačí mít jen co říct. To asi jsem ten případ.Já styl nemám. Nezbývá mi psát jak umím. Opakuji se, dělám chyby. Všechny možný co jdou. Nemají to moji čtenáři lehký, ale nejsem na světě proto, abych jim ulehčoval. Jistě je spousta blogů, co se krásně čtou. Lépe než moje. Tak směle do toho. A korektorka mě bude muset rozdejchat. Nezávidím ji . Ani sám sobě bych nezáviděl. Dám si říct jen někdy a v něčem. V terapii,psaní, ženách a cestování skoro nikdy. V ženách a cestování zcela určitě ne. V terapii dám na některá upozornění víc, tam je pohled z jiné strany důležitý kvůli klientovi.