Dorazil jsem včera domu před osmou, měl jsem toho akorát. Večerní skupina byla skutečně výživná, a musel jsem hodně být pozorný a dost pracovat. Dva gentlemani po krátké recidivě.
Dorazil jsem včera domu před osmou, měl jsem toho akorát. Večerní skupina byla skutečně výživná, a musel jsem hodně být pozorný a dost pracovat. Dva gentlemani po krátké recidivě. V patřičném odporu, který mnohdy recidivu provází, neb jsou rozjetí a závislost má převahu nad rozumem a je potřeba abych nejen já, ale i skupina jsme vyvinuli úsilí, které ten rozum probudí a povzbudí. Udělali jsme co jsme mohli a uměli, teď je už na těch dvou, aby z toho udělali závěr a rozhodli se, jestli dají na osvědčená doporučení, nebo půjdou z hrdosti a především z pýchy „cestou nevyšlapanou,” jak by pravil klasik.
Mělo jejich chování jedinou výhodu,že jsem mohl ukázat na jednání těch dvou, ono myšlení, které recidiva vytváří a nebezpečnost právě v nedodržování pravidel, kdy pýcha velí nedbat na doporučení, jít třeba na týden do blázince na první pomoc, protože podle jeho prohlášení: „nejsem přece žádný blbec a věřím si, a když si věřím, tak to tak bude.” Drze sem se otázal po tomhle prohlášení, na jakých skutcích je ona víra založena, když ho opustila holka a on se zpil do bezvědomí. Po tomhle dotazu lehce zkrotnul.
O vysoké kvalitě jeho sebedůvěry jsem se s ním ochoten bavit, až takovou zátěžovou situaci zvládne bez recidivy, vyrovná se s ní a bude pokračovat střízlivý ve snášení utrpení, které taková situace, jako je rozpad vztahu bezesporu přináší. Do té doby, jsou jeho ujišťování o víře jen kecy, které nemají naprosto žádnou hodnotu. Laici se domnívají, že se taková situace nedá zvládnout bez chlastu a jsou ochotni ji omluvit. Já ne. Já jsem přesvědčený, že v možnostech tohoto gentlemana je zvládnout situaci, a že si jen chtěl zkrátit cestu vedoucí z potíží kořalkou. Zdá se, že stále funguje pravidlo, že v určitých případech, zvláště jako je tento zkratky fungují jako povzbuzovatel utrpení, nikoliv odstraňovatel.
V lásce mě v tu chvíli neměl, ten druhý recidivující pravil, že on voze a já o koze, přitom nebyl ani schopný vyslechnout, co mu vlastně říkám. Klasická situace. Jakmile někdo ze závislých abstinujících se po delší, či kratší přípravě dopracuje k recidivě, okamžikem počátku recidivy se proměňuje jeho myšlení. U obou jsem ale ocenil, že se dobrovolně přiznali a že byli ochotni o celé situaci mluvit.
Racionalizace je z hlediska ohrožení závislého, jeho největší ohrožení. Přestane myslet jako abstinent, začne myslet jako závislý a dokáže zdánlivě z ničeho nic produkovat takové myšlenkové pochody, sebeobelhávání, obelhávání a ujišťování okolí, že neznalý poměrů jen žasne. Odborník se nediví, ten se připraví jen na dřinu, kterou bude muset v diskusi s takovým jedincem podstoupit.
Má tahle situace své fáze. Taková první je často u recidivujícího úlek, přiznání, sypání popele na hlavu, žádost o potrestání, protože je zde touha díky potrestání, dojít vykoupení. Trest v takovém případě nefunguje z jednoho důvodu. „Jsem-li potrestán, pak už nemusím nic měnit. Přeci jsem si to odpykal, tedy jsem vykoupen z provinění.” Pro laiky je tohle mnohdy těžko pochopitelné, ale jednoduše to takhle u závislých funguje. Většinou.
Pak nastane druhá fáze, fáze odporu, kdy má své takzvané racionální nápady, mnohdy podporovaný svým okolím, které také vidí v těch racionalizačních snahách jakousi jistotu změny, ovšem většinou asi tak devadesáti osmi případů ze sta, jich nezafunguje podle slibů recidivujícího a očekávání jeho okolí. Třeba že bude někde dřít do úmoru a tím si své „provinění” odpracuje. Odpracuje a zase se nemusí nic měnit. „Přeci jsme si to selhání odpracoval, tedy prací odčinil.”
Nejde o od činění, ale jde jen o „maličkost.” Překonat svou pýchu, která velí nedbat pravidel, kázně, neb jak se traduje: „Řád a kázeň je pro blbce. Génius zvládá chaos, zmatek a nekázeň.” Tyhle rádoby vtipné rčení si mnozí závislí rádi opakují, čím vyšší IQ, tím lépe je umí rozvést, zpracovat „ve svůj prospěch” a udržet se díky nim ve svém chlastu, fetování, nebo hazardu.
Tedy nejde o potrestání, nefunguje, ale o to aby se nastartoval opět ten proces změny myšlení, která mu osvětlí hazard se svým životem, životem těch okolo atd. Pokud se nepodaří znovu po recidivě nastartovat ten jiný proces myšlení, žádný trest, žádná dřina pod dozorem nezmění nic. Jen vyvolá větší touhu po úniku ze situace, která je pro závislého ponižující. Jeho touha po droze zůstane nezmenšená, začne se hrát hra na četníka a zloděje, kdy závislý je v roli zloděje, který se nesmí dát nachytat a udělá vše aby doběhl toho četníka a ujistil se o své chytrosti.
Z toho důvodu, když se recidivující postaví na odpor, pokusí se hrát tuhle hru, zcela okamžitě mu říkám. „Jak myslíš, pokud ses rozhodl, že se zničíš, neposlechneš doporučení, které ti dávám já i lidé ze skupiny, pak počkám jak tvoje nápady o zvládnutí recidivy dopadnou. Pokud dopadnou dobře, objevil si metodu pro sebe, pokud zle, pak jen si šel cestou neosvědčenou. Osobně se domnívám, že ztrácíš čas a síly. Klidně mě přesvědč, že se mýlím.”
Mimo té bouřlivé skupiny, jsem ještě zažil něco, co většinou zažívám u manželek, nebo partnerek závislých. Chlapec si chlastá, fetuje, penízky prohrává a manželka se mnohdy doma, nebo i jinde, tiše, či hlasitě opíjí. Většinou do bezvědomí. Dnes sem se seznámil s maminkou, která přišla, za mnou do blázince, protože do telefonu plakala, jak ji synáček profetoval penízky, ona je sama a nemá na konzultaci. Tak jsem ji pozval do blázince, abych nepracoval zadarmo a ve svém volném čase se ji věnoval.
Jenže jsem si ve své laskavosti naběhl. Vylezlo z ní, že ona pije, prý půl litru vína denně. Znásobil jsem její údaj třemi, což odpovídá mým zkušenostem a řekl jí. „No, v blázinci peníze neberu. Tady mě platí daňový poplatník, ale budu si pamatovat, že máte na chlast a kouření, tedy už vám příště neslevím.” No jo, občas se dám nachytat. Prý bude abstinovat, a aby ji ta abstinence vydržela, do skupiny ke mě chodit. Jsem zvědavý jestli dorazí, jak jsme se domluvili.
Byla to těžká skupina, ale na druhou stranu, jádro skupiny, které si říká „ultras” to jsou ti dlouhodobě docházející a léta abstinující, zapracovalo skvěle. Takže zase na druhou stranu pocit, že má tahle práce smysl a ti dva, co se během mé dovolené odvázali z řetězu řádu a kázně, něco málo uslyšeli. I to málo slyšené mívá mnohdy velkou cenu. Jo jo.