Pohrál jsem si zase dnes večer s jedním svým oblíbeným operačním systémem.
Sice moji čtenáři okamžitě končí se čtením mých blogů, pokud se zmiňuji o
Pohrál jsem si zase dnes večer s jedním svým oblíbeným operačním systémem.
Sice moji čtenáři okamžitě končí se čtením mých blogů, pokud se zmiňuji o
Linuxu, Solarisu, nebo jiném podobném OS, jenže to je jejich škoda, protože
pak klidně po prvním odstavci se místo Linuxu a Solarisu zmiňuji o
zajímavých věcech, tedy zajímavých pro některé. Mám už takový zvyk se trochu
víc rozpovídat abych se odstartoval k něčemu zajímavějšímu. Mám jednoduše
delší vzletovou dráhu.
Nejsem tak dobrý jako Doolittlovi letci, co startovali z letadlové lodi US Hornet jako zde NA
TOMTO VIDEU na zkrácené dráze, kdy startovali na Japonsko. Startovat s
plně naložené Mitchelem, nebyla žádná sranda. Tak dobrý prostě nejsem.
Potřebuji psát, aby mi začalo naskakovat o čem, a teprve, když dopíšu, jsem
překvapený tím, co z toho vlastně vylezlo. Pochopitelně mimo blogů o
závislosti. Tam jsem schopný udržet děj. Jinak jsem něco jako Facebook a
Twitter dohromady. Lepím to jak umím. Mimochodem, založil jsem si Twitter.
Abych nezaostával. Jsem sice kdysi něco podobného absolvoval, ale už jsem
zapomněl heslo, takže jsem založil nový účet pod jménem ChodecJan. Bude-li
se kdo chtít připojit, klidně může.
Učím se s tím zacházet. Nezdá se být ta sociální sít nijak složitá, takže
bude mít asi spoustu výhod, plus nějaké nevýhody. Musím se ještě podívat jak
se dá někdo příliš otravný blokovat, nebo někdo hodně zajímavý připojit.
Novinka, co mi zabere něco času a bude sloužit aspoň jako Facebook. Mnozí
tvrdí, že je Twitter ještě lepší než Facebook. Tomu a Skype, jsem se dlouho
bránil, ale pak, když si jeden může zcela zdarma, nebo za náklady na
elektřinu povídat dlouho předlouho třeba s dcerou v Londýně, nebo nechat
vzdychat nějakou „obdivovatelku” zjistí, že malá ztráta
soukromí, se vyplatí. Nakonec. PC a internet je jako televise. Když
nezapnete, nikdo o vás neví, stejně tak mobil. Vypnu a už jsem mimo dosah.
nějak netrpím strachem ze ztráty soukromí. Pokud tohle vše vypnu, jsem
dost těžko k dosažení. Pokud mě bude chtít někdo najít, najde mě i bez
internetu, nebo telefonu. Chce-li být člověk neviditelný, musí do ilegality.
Maskovat se a pokud možno nevycházet na veřejnost. Jenže, pokud se živím,
čím se živím a ještě k tomu privátně, nevyplatí se mi být v ilegalitě.
Kdybych byl, nenašla by mě má sestřenice Saša, kterou sem neviděl čtyřicet
let. A včera mi cinkla SMS, s tím, že jestli s ní chci popovídat, že mohu.
Našla mě na webu. Teta Tonička, její matka jí údajně říkala. „On je
ten Jeníček nějaký slavný, to ani nevíš, co?” Nevěděla. Tak asi tak
slavný nebudu. Ale lepší než sláva je živá sestřenice, která báječně hrála
na tahací harmoniku a skvěle zpívala. Dokonce s tím za mlada byla v
televizi.
Čím se stala zdrojem hrdosti jejího otce, mého táty nejmladšího bratra,
co chodil a všude jako hrdý rodič vykládal, jak Saša byla v televizi.
Několikrát. Pochopitelně tím se stala méně oblíbenou u jiných sestřenic,
kterých mám mraky. Monopol bych na ně mohl mít. Podobné, jako když nedávno
chodila má sestra a všude vykládala, že jsem v televizi. Také asi s tím
nebyla moc populární. Ale tak už ten život jde. Fakt je, že pokud mi neznámí
lidé volají a chtějí individuální konzultaci, ta televize v tom hraje dost
velkou roli. Onehdy mi volala jedna mladá dáma, představila se jako
kamarádka mé dcery. Tedy jsem musel zapátrat které, aby mě požádala o pomoc
pro svou pijící matku a její sestru, která je klasicky spoluzávislá. Tak
pravila, poučená mými televizními pořady.
Vyslechl jsem ji, a bavil se jak ona sama je krásně spoluzávislá. a jak ze
sestrou kopírují svou matku, která jim několikrát denně volá. Obě dvě, mi
také několikrát volaly, domlouvaly konzultaci, kde většina lidí se spokojí s
jedním zavoláním, ony obě dvě těch volání měly několik, ujišťovala se ona
sestra, zda udělala dobře, když maminku nechala zpitou odvézt na
psychiatrii, po jejich vyhrůžkách, že se zabije. Poprvé se ptala, co má
udělat? Pak udělala, co jsem ji doporučil. Sice měla starosti jestli
maminka přežije ono odvezení. Dal jsem jí své čestné slovo, že určitě.
Protože když zvládne láhev kořalky, trochu ostudy také. Nakonec, je takový
odvoz, docela hezká korektivní zkušenost. Pro maminku, pro dcery zase zdroj
klidu.
Maminka se například nezadusí zvratky, nebo neuhoří v posteli opilá,
případně nevypadne z okna. Takhle vlídně, když se tyhle možnosti příbuzným
naznačí, jsou docela ochotnější k tomu aby překonali pochopitelný stud a
ostych, případně pocit viny, že tomu člověku ubližují a udělají pro něj,
něco, co jemu ani jim není ani trochu příjemné, leč přes veškerou
nepříjemnost prospěšné. Ono, hlídat nalitou matku stále nelze, to je v
takovém případě úkol na 24 hodin denně a tedy na víc než trojnásobný plný
úvazek. Hlídáte, hlídáte, leč neuhlídáte. Jste pak unavení, vyčerpaní,
vzteklí, zuříte, že si ta ženská nedá pokoj. Ona si ho pochopitelně nedá,
nebo místo matky si dosaďte chlap, manžel, syn,dcera máte to za stejné
peníze.
V takovém případě jich moc nevyděláte, života neužijete, jste-li třeba
třicetiletou dcerou, ani sexuální život pro samou starost nemáte, natož
nějaký krásný partnerský život. Blázinec je docela dobré řešení. Ne, že by
vždy a všude vše řešil, tohle ani náhodou, ale čas od času se tam najde
někdo, kdo s těmi lidmi umí promluvit, dokáže jim vysvětlit výhody pobytu a
ony tam ty výhodu skutečně jsou, pro něj i pro vás. On/ona si odpočine,
rodina si odpočine, všichni nějaký čas žijí v naději, že všechno bude lepší,
což se chvílemi i děje. Pacient/ka dostanou rozum, a začnou se chovat jinak,
začnou abstinovat, začnou se zlepšovat. Tohle se vážně děje. Ne pokaždé, ale
dost často bývá naděje na změnu a zlepšení.
No, na to, že je sobota, mám za sebou jednu hráčku. Myslím v individuální
konzultaci. Bratr hazardní hráč, sestra hazardní hráčka a otec, který se o
nic nestará a přenechává starost o své peníze svým závislým dětem. Jeden
žasne a nestačí se divit. Někteří lidé jsou natolik líní, jak jsou
spoluzávislí, že se nechtějí ani starat o své peníze. Tedy, jak si tak matně
uvědomuji i on má nějaké potíže, myslím ten otec s bankami a exekutory. Je
vidět, že závislost a spoluzávislost spojená s neodpovědností je skutečně
vysoce nakažlivá.
Už se objevují hazardní hráčky čím dál častěji. Konečně se nám mužům ty
ženy „vyrovnají” i v tak dost dlouho typické mužské záležitosti,
jako je hazardní hra. Nejsou jen alkoholičky, ale i hazardí hráčky, včetně feťaček. Konečně mohou být feministky spokojené. I zde ženy
dosahují rovnoprávnosti, mají stejné dluhy, stejné potíže jako muži a stejně
dobře racionalizují. Nemá jejich hazardní chování naprosto chybu. A budu
čekat na ty sestry. Hezká sobota, ale odpoledne jdu ven a odpoledne a
odpoledne a zítra nedělám nic. Už mám vypráno, takže se mohu spokojeně válet
a snít si o lodích, krásných časech a tak dále a tak dále. I na oběd půjdu
do italského bufetu. Dám si rýži, lilek, nějaký salát, bude to celé hezky
barevné a bude mi chutnat. Jo jo.