Líbila se mi reakce na minulý blog, která byla ovšem bohužel zcela úplně mimo.
„I zde ženy
dosahují rovnoprávnosti, mají stejné dluhy, stejné potíže jako muži a stejně
Líbila se mi reakce na minulý blog, která byla ovšem bohužel zcela úplně mimo.
„I zde ženy
dosahují rovnoprávnosti, mají stejné dluhy, stejné potíže jako muži a stejně
dobře racionalizují. Nemá jejich hazardní chování naprosto chybu“….
Relax blog az na tuto vetu, ta me zvedla ze zidle.Rano me probudil budik/radio, pohovor o prezivajicich zvycich v Indii od zdejsiho 32 leteho emigranta, jeste nad tim dumam. „Cistou zboznou poslusnou‘ divku sledovanou 24 hodinovou surveilanci shury zde nenasel, tak jel domu ozenit se s 14ti letou nevestou dojednanou jeho otcem ve vire ze je ‚cista‘. Byl nesmirne pohorsen, zhresila. Dovolila si se sestrami jit si vecer zatancit. Potrestal ji, otec uz za ni zaplatil, byla jeho. Ubodal ji k smrti na vystrahu vsem ‚necistym zenam“. Provalilo se to tady, po navratu sem dostal vypoved ze zeme. Navzdy. Jaka neuveritelna drzost, byla to prece ‚necista zenska“. Kdyz sam v 15ti letech svedl osmiletou divku, za trest spravedlive na namesti skoro ubicovali jeho matku. Manzel ji pak dodelal vlastnima rukama, jeho se nedotkli. Mela si ho s dalsimi 13ti detmi ohlidat.
Zjistil jsem, že jakmile se řekne něco o ženách, které se chovají nemravně, vždy
feministky, nebo příznivkyně feminismu, začnou křičet o útlaku v jiných
zemích. Já se celkem nezabývám útlakem, ale chování lidí, které znám,
setkávám se s nimi a vidím je kolem sebe. Děvčata, která mne navštívily
včera, byly maminkou tak zdrchané, že si ještě bez mého doporučení vyply
mobily a rozhodly se, že pokud maminka nepůjde do léčby, nebudou s ní nijak
komunikovat. Až tak daleko chování matky, která rozhodně není nevzdělaná,
utiskovaná došlo.
Myslím, že by ti, co argumentují útlakem žen, se klidně mohli zamyslet na
chováním některých žen a pochopit, že opravdu dosáhly té skutečné
„emancipace” s muži. Nevím jestli tohle bylo přímým cílem
feministického hnutí, ale vím, že je mnoho feministek, které jsou proti
rodině jako takové, jsou proti právům mužů na výchovu dětí atd. Mnozí lidé
reagují velmi podrážděně na holá fakta. Jak už jsem řekl, nezabývám se
útlakem žen v Indii, nebo někde jinde, zajímají mě lidské osudy vyplývající
z chování závislých a spoluzávislých, zde v České republice. Bohužel ženy
velmi přispívají k nárůstu problému závislosti.
Mnozí lidé se diví chování závislých a říkají, že je nechápou. Podobně
jako jedna z těch dcer, které ke mě včera dorazily. „Nechápu, proč se
máma tak sobecky chová, proč nás tak vydírá, tak ničí, nemá ohled na nic, je
ji jedno, že mi brečí doma mimino a pořád mě prozvání i v noci a chce abych
za ni přijela, abych poslouchala její bláboly.” Pravila. Klidně jsem
ji řekl, že také plně nechápu mechanismus lavin, ale jsem-li v horách,
takovým místům se vyhýbám, podobně jako se vyhýbám místům, kde padá kamení.
Prožívají emoční zátěž, kdy vlastně se hněvají na závislé a nic, nebo jen
málo udělají pro svou záchranu. Okolí má tendence je udržovat v té nevýhodné
situaci, například poskytováním ocenění jejich dřiny, čímž je paradoxně
spolu udržuje v té nesmyslné pozici. Udržuje, protože nechápe, že pomoc
určitého druhu závislému je jen házení dobrých skutků, do bezedné jámy,
odkud se nikdy zpět nevrátí.
Ocenění pomoci v takovém případě, je svým způsobem hrubá manipulace,
protože v opačném případě, je odmítající spoluzávislý hrubě odsouzen pro
svou neochotu, do nekonečna pomáhat. Pomáhat tam, kde už platí jedno, že
nejlepší pomoc, je žádná pomoc. Závislý nikdy neocení, co pro něj uděláte,
stále se snaží vás přesvědčit, že co jste udělali, je málo, špatně a kdyby
jste chtěli a nebyli líní, jistě by jste mohli mnohem více.Tento manipulační
postoj paradoxně zastává i okolí, které nabádá spoluzávislé k další a další
pomoci. Pomoci, která ničí ty pomáhající až do naprosté destrukce. Debakl
zažívají všichni.
Mého opileckého otce nikdy nezajímalo, že pokud chce abych se dobře učil,
musí mi k tomu poskytnout podmínky. Jeho zajímalo jen, co jsem schopný
poskytnout jemu. Bez ohledu na můj věk. Nikdy neocenil, co pro něj udělal
moje matka. Vždy vše bylo špatně. Stejně tak ona hráčka, se kterou jsem měl
pohovor naprosto nepřipustila, že svými skutky okradla svého syna, otce a
pořád jen mluvila o tom, co vše pro ně udělala a oni vůbec nikdy neocenili.
Až jí dojde, co všechno udělala, což ještě chvíli bude trvat, prožije děsivý
okamžik svého života. Možná ten nejděsivější.
Vrátím se k těm ženám. Chápu, že je děsivé pro lidi, kteří mají v sobě
zabudovanou jistou a myslím i docela správnou představu o ženách, jejich
úloze, co se třeba poskytování jistoty dětem týče. Neb matka je vždy jistá,
když najednou zjistí, že jsou ženy, které tuto základní jistotu svým dětem
přestanou poskytovat. To není žádný pokus o navrácení žen do područí mužů,
to je jen konstatování biologické úlohy žen, kterou jednoduše nikdo nezmění a
pokud by změnil, jsem přesvědčen, že by lidstvo přestalo být lidstvem.
Od svého dětství jsem já, nejen já, byl udržován v představě, že ženy
poskytují jistotu v nejistém světě. Najednou se množí ženy, které tuto
jistotu přestávají poskytovat. Některé ženy. Myslím, že tohle je velmi
matoucí i pro mnohé ženy, které tomu nerozumí. Třeba díky závislosti.
Společnost vždy držela ženy dál od drog, alkoholu, nebo hazardní hry. Bylo
to moudré, protože nejde o to, že by jim muži nechtěli dopřát potěšení, bylo
to moudré, protože mnozí moudří muži a moudré ženy nechtěli rozbít tu
stabilitu, kterou ženy, jak už bylo řečeno v nejistém světě poskytovaly a
poskytují.
Málo moudré ženy a málo moudří muži vydávají život s libovolnými drogami,
případně hazardní hrou, za projev jakési svobody. Vedou se vážné diskuse na
téma, kolik tento způsob života přináší do pokladny společnosti. Neboli
státu. Jen málokdo z těch vzdělaných, leč málo moudrých, se zeptá, co to
stojí? Nejen peněz, ale i dalších statků, jak se kdysi říkávalo. Kolik stojí
rozbití modelu rodin, jak jsme je znali? Oháníme se svobodou, ale neříkáme
svobodou k čemu?
Necháváme prostor pro reklamu, která nás přesvědčuje, že na prvním místě
je užít si, že vše je důležitější než odpovědnost, řád a kázeň, necháváme se
lapit do jakési sítě představ, že se stačí umět bavit a život bude snadný.
Pak čteme ze zděšením, že je tolik a tolik exekucí, tolika tolik stojí
podpora „sociálně” slabých, které je nutné podpořit aby nepadli
do pasti chudoby. Je tolik a tolik opuštěných dětí. Matkami.
Bez řádu a kázně zažíváme velmi nepohodlný způsob života a
myslíme, že se najde někdo, kdo nás spasí nějakým moudrým rozhodnutím. Nedá mi abych tu neocitoval mnou oblíbenou modlitbu sv.Tomáše.
Království je v tobě a mimo tebe.
Nalezneš-li sebe sama, budeš nalezen.
Nenalezneš-li sebe sama, budeš žít v chudobě.
A promeškáš-li čas k nalezení sebe sama.
Zkáza tě nemine!