Začínám přemýšlet, jestli nejsem nějaký vadný, když si moc nestěžuji, nehledám stále nějaké chyby, nenadávám neustále na poměry a nechci spasit celý svět.
Začínám přemýšlet, jestli nejsem nějaký vadný, když si moc nestěžuji, nehledám stále nějaké chyby, nenadávám neustále na poměry a nechci spasit celý svět. Ani jedno z toho nedělám, tedy doufám, že nedělám a dělat nehodlám. I nadále se hodlám snažit, abych si čas, který mám na tomhle světě vyměřený, jako každý, ten čas si užil natolik, aby mi na světě bylo dobře. Pokud možno, co nejlépe.
Smířil jsem se s tím, že nežiji mezi anděly, ale mezi lidmi, kteří jsou stejní jako já. Chtějí se mít dobře, hledí především na svůj prospěch, na prospěch své rodiny, svých dětí a hledají každou příležitost jak si polepšit v tom slzavém údolí, kterým je ten svět vezdejší. Jak se kdysi říkávalo. Každý, kdo očekává, že ti druzí se budou starat především o blaho celku, je naiva, protože každý se má především starat o svoje blaho. Pokud se stará o svoje blaho každý, pak zjistí, že nepotřebuje aby se staral o jeho blaho někdo jiný.
Ano máme „mizerné politiky,” kteří se starají o svůj prospěch. Nakonec, nejsou jiní než my. Divíme se že nejsou lepší než my. A proč by měli být, když jsou to stejní lidé jako my? Dokonce těm politikům věřím, že by opravdu chtěli, aby to co navrhují fungovalo, dokonce jim věřím, že to myslí dobře. Svět je plný lidí, co to myslí dobře. Kdysi když jsem poprvé slyšel pořekadlo: „Kdo umí hraje, kdo neumí, učí herectví.” Smál jsem se. Ono to pořekadlo vyvolává úsměv. Dalo by se říci, že ti co umí, ti pracují ve svůj prospěch, bohatnou, ti co neumí, ti vládnou. Pak je zde třetí sorta lidí. Sorta těch permanentně nespokojených a kritizujících. Ti nebohatnou, ani nevládnou. Nevládnou ani sobě samým, ani jiným. Většinou.
Ono bohatnou, znamená ledacos. Každý si pod tím představuje zcela něco jiného. Pamatuji si jednu větu z Nového Zákona. Hledejte napřed Království Boží a to ostatní vám bude přidáno. Celoživotně jsem byl hrdý na jednu věc. Že jsem bez podpory státu se uměl o sebe postarat, uměl jsem najít vždy příležitost jak nebýt druhým na krku, jak příliš nepropadnout depresi z poměrů, ale udržet se v duševním rozpoložení, které mi dovolí si užít života.
Spousta věcí mi na světě mi nevadí, protože je nepovažuji za důležité, nebo je považuji za drobnosti, které jsou podobné nepořádku v domácnosti. Stačí si uklidit pod nohami, umýt nádobí, uklidit rozházené hadry a hned se duše zaraduje. Tedy alespoň ta moje. Byly doby, kdy jsem mnohé považoval za natolik důležité, že jsem se dokázal dostat do „nekončícího” sporu s lidmi, které jsem měl rád. Nebylo mi v těch sporech nijak dobře.
Vše se zlepšilo, když jsem je přestal nejen vyvolávat, ale i se dát do nich vtahovat. Je rozdíl mezi konfliktem a sporem. Zjednodušeně řečeno. Ve sporu jde o pravdu, v konfliktu o vlastní zájmy. Což není totéž, jak se mnozí mylně domnívají. Dokonce se domnívám, že mít vlastní zájmy a hájit je, není nic nemorálního.i Občas se při tom hájení těch vlastníchg zájmů, ona pravda ukáže. Přesto, že jsou mnozí, kterým se tenhle názor nezamlouvá.
Jsou lidé, co hledají pravdu, tak hledají pravdu, až vlastně zjistí, že nic jiného než ono hledání nemají a dokonce chtějí aby se jim ti druzí přizpůsobili a hledali tu pravdu s nimi. Zapomenou se starat o své zájmy. A dožadují se, aby jim ti co se starají o své zájmy ono hledání té pravdy financovali. Nežijí v rovnováze. Jsou to lidé, co vědí, jak by měli žít ti druzí a sami to neumí a čím méně to umí, tím víc poučují.
Jsou lidé, kteří říkají, že se člověk musí umět radovat z maličkostí. Tedy nikdy jsem nepochopil, co tím přesně myslí? Učit se radovat. Já bych řekl, učit se pracovat, hledat rovnováhu, hledat možnosti, jak si polepšit, jak mít dost jídla a pití a aby mi nebyla zima a nebyl jsem na světě sám a bez možnosti jak být prospěšný. To je práce, která nakonec, když se dostatečně dlouho a trpělivě dělá, občasnou radost přinese.
Mít na své potřeby, být pokud možno zdravý a být v rovnováze, není maličkost. Musí se o tenhle stav systematicky usilovat. Pokud systematicky na tomhle pracuji, pak nemám čas se zabývat všemi křivdami světa. Nebo charaktery lidí kolem sebe.. Nakonec většina jich není ani horší ani lepší než já. Jsou mi podobní a jestli mě někdy něčím dráždí, tak právě těmi stejnými chybami, které mám sám. Dráždí mě chybami, se kterými jsem se nenaučil žít, nebo se jich zbavit.
Ale je neděle, a já si od včerejška užívám starých filmů, knížek o baroku, které jsem si půjčil a které si v přestávkách mezi těmi starými černobílými filmy, co jsou krásně naivní, předvídatelné a s happyendem, čtu a užívám si ten klid, co mi to volno poskytuje. Tedy ne všechny ty filmy mají happyend, třeba ty typu „noir,”ale také jsou převídatelné, jak skončí. Takže pohoda, lahoda.
Shlédl jsem jeden western s Robertem Mitchunem,„Man with the Gun,” údajně také noir film, měl dobrý konec, což mě překvapilo, asi ne všechny tyhle filmy mají špatný konec. Pak jeden noir film s týmž samým umělcem, „Out of the Past,” ten neměl dobrý konec, ale předvidatelný, musím říci, že se mi líbily oba ty filmy. Pak jsme shlédl jeden válečný film o amerických Rangers, samozřejmě byli v tom filmu „lepší,” než britští Commandos. Rangers byli pochopitelně lepšíi když měli britské instruktory což mě nepřekvapilo, ještě aby žáci nebyli lepší učitelů. Ten film byl s úplně někým jiným, a bavil sem se. Taková ta americká limonáda, která neurazí a nenutí člověka myslet. V tom podání vypadala ta armáda a válka, jako úplná sranda. Jo jmenuje se ten výtvor „Darby’s Rangers.” Abych případného zájemce neochudil o požitek.
Jinak jsem si opatřil pár starých filmů s Gretou Garbo a Marlene Dietrich. Byl jsem zvědavý, co svět na těhle dvou kráskách viděl. Nevím, asi mám jiný vkus, nebyly to ošklivé ženy, ale rozhodně znám hezčí i lepší herečky. Ale to tak bývá. Hvězdy se dokážou vytvořit z ledasjakého materiálu, herečky, či herci, tam je to jinak. Ti musí umět. Hlavně ty co nejsou hvězdami a nejsou zas až tak krásné/í. Tím nechci říci, že ani jedna neuměla. To ne. Jen se mi nezdály zas až tak krásné. No jo, nebudu se pouštět do rozboru herectví a krásy hereček. Jdu ven, trochu se projít, endorfiny načerpat.