Mám trochu času, protože dnes jdu do blázince ještě o hodinu později, než normálně v pondělí chodím. Mám naděláno ještě od Silvestra, kdy jsem měl prodlouženou.
Mám trochu času, protože dnes jdu do blázince ještě o hodinu později, než normálně v pondělí chodím. Mám naděláno ještě od Silvestra, kdy jsem měl prodlouženou. Sice v tanečních jsem to nikdy k prodloužené nedotáhl, neb jsem tam nikdy tak dlouho nechodil, jen pak až do tanečních pro dospělé, které jsme měli v rámci terapie v Děčíně, kde se někteří z nás učili seznamovat, tancovat a bavit se v rámci něčeho, čemu by se dalo říkat „socioterapie.” Rád na ty časy vzpomínám. Helena Černá se mě pokoušela naučit polku, valčík a tango, což se ji moc nevedlo, neb jsem vše sabotoval. Nebavilo mě kroužit doprava či doleva, držet dámu decentně v náručí, necpat se na ní. Seznamovat jsem se celkem uměl. Ale po svém. Vždy jsem počkal až se se mnou nějaká pokusí seznámit. Vždy nakonec se nějaké seznámení odehrálo. Vycházel jsem ze zkušenosti, že ženské stejně žádného chlapa nenechají na pokoji a zkušenost mě nikdy nezklamala.
Jo jo, já se jen vždy divím, z jakého důvodu ti chlapi s tím nadělají takového povyku. No jo, bojí se mnozí odmítnutí, jak kdysi říkal ten herec v jednom dílu „Rodina a já,” že to nedají, že je ženská odmítne a oni budou vypadat jako blbci. Mě už tolik ženských odmítlo, kupodivu jsem si nikdy nepřipadal jako blbec, protože jsem vždy chápal, že mě sice chce sbalit, ale tak nějak musí dát najevo, že to nebudu mít zas až tolik lehké. Také potřebují si zachovat trochu cti a hrdosti, aby se sama před sebou nemusela hned stydět za to, že stojí o toho chlapa a postel minimálně tolik jako ten chlap. Tedy alespoň zpočátku. Pamatuji se, než jsem tuhle „teorii” ověřil, mockrát jsem si říkal, že se divím, že ty ženské s tím seznamováním nadělají. Než jsem začal chápat, že někdy se chtějí seznámit doopravdy, někdy si jen nechtějí odradit toho, kterého mohou mít, ale mezitím mají políčeno na lepší kořist. Ten který momentálně toká, se sice hned nehodí, ale jednou by se mohl.
Odjakživa platilo a platí, že když je někde dostupný, schopný chlap, nebo alespoň zdánlivě dostupný, tak se okamžitě na něj udělá hon. Stačí sledovat, jak se ženská solidarita okamžitě rozdrolí. Nastane tichý boj o to, která ho bude mít. Málokdy platí: „Je tvůj, ty jsi ho viděla první.” Obvykle platí, přeneseně řečeno, někdy i doslova. „Když ho nebudu mít já, nebude ho mít žádná.” Taková zhrzená, nechtěná, podnikne všechny kroky k tomu, aby si hoch doslova nevrzl. Natož kámoška. Tedy alespoň ne ten večer. Bude se jich držet jako klíště, vyvolá dokonalý spor, pokusí se ukázat toho chlapa jako naprostého blbce, což se ji většinou povede. Několik dobře mířených útoků na citlivá mužská místa, ji stačí k tomu, aby se dokonale otrávila atmosféra. Ženy si mezi sebou většinou vyřizují účty jiným způsobem. Tam, kde většina chlapů, si netroufne kamarádku své vyvolené hned odpálit a dát ji najevo, že je odsud až potud, tak ženy většinou tyhle zábrany nemají. Vyřizují si své spory právě přes ty chlapy, které nemohou mít. Není to jejich jediný způsob, ale dost častý.
Ale, když tuhle taktiku chlap odhalí, nenechá se vyprovokovat, aspoň ne natolik, aby podlehl tlaku, popustil uzdu hrubé řeči, tím se deklasoval v očích své vyvolené, tak ta zhrzená čekanka nakonec odtáhne a cesta je volná. Pro oba toužící. Chvilku mi trvalo, než jsem se naučil používat svou výřečnost trochu jiným způsobem, než jsem vídával ve svém okolí, ale vyplatilo se. Většinou, jsem odolal tomu pokušení se věnovat tomu sporu, kdy jsem se místo té vyvolené, díky sporu věnoval té nechtěné, což byl její záměr, vyvolená pochopitelně zuřila, protože jsem skákal na lep staré fintě, kterou každá trochu soudná ženská u té konkurence, na rozdíl od chlapů, okamžitě odhalí a zuří, že se ten, kterého chce, dá takhle nachytat. Pak ho mívá za blbce, nebo, co je horšího, za hulváta, od kterého je lepší se držet dál.
Bylo toho dost, co jsem musel pochopit, s čím se vyrovnat v této oblasti, protože jsem byl vychován zcela jinak, dlouho jsme nechápal a až po čase jsem zjistil, jak se věci mají. Pak už byla hračka se nedat lapit do té pastičky se sýrem, kterou narafičili ty čekanky. Pak stačilo jen udržet míru, nenechat se urážet, klidně se ohradit a dát najevo zcela jasně: „Nejsi chtěná, nejsi vítaná a není ti to stejně nic platné, věnovat se budu jiné. A nemusí se ti to, ale vůbec líbit.”
Pokud jsem tohle udělal, vždy jsem byl chválen tou, která si mě vybrala, protože jsem dal jasně najevo, že jen ona je ta jedna jediná. Byl jsem odměněn láskou a přízní. Jo jo, takhle je vše jednoduché. Jenže chvíli trvalo, než jsem se k té jednoduchosti propracoval. Pár kopanců jsem udělal, a pár mě jich kvůli těm kopancům odmítlo. Ke své škodě pochopitelně. Některé mi, ale „velkoryse,” ve svém zájmu o něco později mou „drzost” vůči jejich kamarádkám, odpustily.
Jo, to si zase počtu něco komentářů o své aroganci, namyšlenosti a sebestřednosti. Jenže, někteří moji klienti, právě mají potíže se seznámit, myslí, že existuje nějaká zvláštní ukecávací dovednost, ale není tomu tak, stačí obyčejná slušnost a ochota, nechtít všechno hned a umět si počkat. Ona slečna, paní, která má zájem a vidí, že gentleman má potřebnou trpělivost, většinou zařídí vše sama. I když, některá svým přítelkyním vykládá, jaký je ten chlap trouba, co se k ničemu nemá. Dokonce některá by si i přála, aby se už k něčemu měl. Ale dokáže překonat chytrá žena i tuhle překážku. Pokud nedokáže, pak se její kořisti zmocní jiná. Inu takový je svět.