Dorazila Ivana, dokonce včas, přinesla kafe, což se šikne, protože jsme si vymysleli bezvadnou věc, která, když vyjde, budeme, bohatí slavní a poctiví. I když, bohatý a slavný stačí.
Dorazila Ivana, dokonce včas, přinesla kafe, což se šikne, protože jsme si vymysleli bezvadnou věc, která, když vyjde, budeme, bohatí slavní a poctiví. I když, bohatý a slavný stačí. Jak říkával pan Werich v jednou takovém dílku, co jsem zhlédl ve svém raném mládí. Seděli jsme nad tím skoro tři hodiny, což nebývá u nás zvykem, protože mě obvykle moje nápady vydrží na hodinu a něco. Pak nastává tvrdá práce, ta zbude na Ivanu.
Ale tentokrát jsem byl i já nějak zachvácen pracovní horečkou, snad asi proto, že jsme spolu s Ivanou toho v poslední době nic nepsali. Což jsem považoval za chybu. Teď na rozdíl od dřívějška, jsme pracovali nikoliv na zakázku, ale spíš pro radost. Nevíme, jestli, dílko, i když pochopitelně bude geniální, bude hned prodejné. Ale rozhodli jsme se, že si s tím vyhrajeme. Zatím neprozradím, o čem že to bude. Řeknu víc, až to začneme někde nabízet, aby nám někdo ten skvělý nápad nevyfoukl. Až bude hotovo, budeme tomu dělat reklamu.
Stejně, jakmile začne člověk tvořit, má hned lepší náladu. Házel jsem příběhy ze života, dělal palačinky, abychom u práce neměli hlad, původně měl být králík, jenže jsem v Bille neulovil a na kuře jsem chuť tedy neměl. Ale i jinak jsem měl dobrou náladu. Městská knihovna si objednala pár kousků mé knihy „Paralelní manželství.” Další objednávky přišly od známých, pro své známe, nejen PM, ale i dalších knih, takže se opět rozjíždí prodej. V poslední době to trochu vázlo, teď se zdá, že se časy lepší.
Probírali jsme na obou včerejších skupinách zajímavé věci. Vztahy, děti a chování nově příchozích žen, do domácnosti opuštěných mužů svými manželkami. Pasáž, o tom, co je pro ženy přijatelné sdílet po svých předchůdkyních a co ne, vzbudila zaslouženou pozornost. Také jsem přišel se svou troškou do mlýna, protože s tímhle mám bohaté zkušenosti a vím, že například nová kuchyně, docela vyhovující, pro všechny další příchozí je zásadně zcela nevyhovující. Údiv jednoho klienta, že jeho nová přítelkyně projevila skrytou nelibost nad tím, že on si do svého domu vybral nový nábytek, bez její rady a přispění, byl nelíčený.
Celá skupina složena výhradně z mužů, z mužů světa a života běhu znalých mu vysvětlila, že si sice koupil určitě zcela skvělé věci, ovšem, protože zatím jeho přítelkyně ještě u něj nebydlí, ale k čemu se, jak z jeho vyprávění vyplývá, chystá, tedy posléze zjistí, že to co si pořídil, je zcela nevyhovující a musí se vyměnit. Vzhledem k tomu, že v předchozím manželství, tyto „maličkosti” jako nábytek, záclony atd zařizovala jeho žena, on platil, tedy mu bylo ponecháno přesvědčení, že se i spoluúčastnil na výběru.
Žil tedy v domnění, že jeho nová, krásná, mladá přítelkyně, která ho bezmezně miluje a vidí se v něm, zcela určitě bude souhlasit bez výhrad s jeho výběrem. Dost rychle pochopil jak z její reakce, tak z informací od členů skupiny, že jeho přesvědčení stojí na poměrně vratkých základech. Ano miluje ho, určitě se v jen ona vidí, ale výběr nábytku, doplňků do bytu je věc mimo možnosti jakéhokoliv muže.
On zcela jistě něco vybere, ovšem nikdy správně. Správně = její hledisko. Může se kvůli tomu rozčilovat, může se divit. To je asi tak všechno, co může. V tomhle směru žádná rovnoprávnost a genderově rovné šance neexistují. Nikdy neexistovaly a nikdy existovat nebudou. Ani v jakémkoliv autoritářském režimu, kde jsou ženy utlačovány. Co je doma krásné, praktické a výhodné, vždy určuje žena. Pokud tomu tak není, odchází bez lítosti.
V době, kdy jsem kupoval byt a stavební firma předělávala kompletně celý byt, jsem se neochvějně opřel o Justýnu, která vedla celou rekonstrukci, spolehl jsem na její úsudek a žiji spokojeně v tom, jak to zařídila, dodnes. Všechny ostatní, co po ní přišly, postupně vyjadřovaly nespokojenost s tím či oním, ale nenechal jsem se zviklat, protože jsem necítil ochotu se nastěhovat, tedy jsem se nenechal zatáhnout do zbytečných rekonstrukcí, nebo nákupu nového zařízení a žiji zde spokojeně dodnes. Nic mi neschází.
Tohle je výhoda nás mužů, tedy většiny mužů. Nakoupíme, dokud věc slouží, používáme, nemáme příliš velkou ochotu měnit zaběhlé, jako je třeba lednička, vysavač, záclony. Tedy mimo našich hraček, jako jsou auta, počítače, protože hračky to už je jiná kapitola. Ale ženy mají potřebu ladit a sladovat zařízení bytů, podle barvy svých vlasů, případně podle ročního období, nebo podle toho, že její kamarádka zrovna má něco nového, úžasného. Ženy takové jsou, jsem s tím smířený, tedy dokud žiji sám, nejsem tím nijak ohrožený a považuji jejich chování v tomto směru za roztomilé.
Ovšem, pokud na mě nějaká vyžaduje abych se aktivně zůčastnil zvelebování bytu, striktně a asertivně odpovím: „NE TOHLE NEHCI DĚLAT!” Striktně a asertivně, bez jakýchkoliv vytáček proto, aby bylo zcela jasné, že je v mých možnostech se tím zabývat, ale že se tím skutečně zabývat nechci, nechci plýtvat časem a energií na takové podružnosti, jako jsou záclony, barva ledničky, případně lepší zrcadlo a nový koberec. Do starého zrcadla se mi kouká docela dobře, nic lepšího tam neuvidím ani v novém, po koberci se mi chodí také docela dobře, po podlaze z lakovaných prken mi jen kloužou nohy a deka na cvičení na ni položená také není tak dobrá jako na koberci.
Inu, každý máme jiné priority. Regály na knížky jsou pro mne dostatečně krásné, křesla, co koupila Justýna, dostatečně pohodlné, nakonec sedávají v nich většinou jen klienti. A kuchyň i dvou plotýnkový vařič se mi zdá dostatečně výkonný. Budu-li mít touhu si něco upéct, maso, buchty, zakoupím remosku. Jenže to je z mého hlediska stejně zbytečná investice, jakou je asi pro mne mikrovlnná trouba. Tu sice mám, ale od odchodu poslední favoritky ji nijak nepoužívá. Odkládám na ni hrozinky a a fakt je, že zase na druhou stranu dobře se v kuchyňce vyjímá. Návštěvnice uklidňuje pohled na ni. Buchty nepeču, pokud mám chuť na řízek, udělám si ho zcela klidně ve stejné pánvi, co v ní dělám své obilné kaše.
V lednici mám několik drobností, které plně vystačí k mé spokojenosti. Aspoň se nepřejídám. Z toho důvodu, nenakupuji na týden dopředu. Protože pak se těžko ovládám a chodím do lednice mlsat. Jinak, pokud na mě žádná nechce abych se zúčastnil těch předělávacích manévrů, pak si rychle zvyknu na nové uspořádání, nekritizuji a snáším co je. Jo jo.