Přečetl jsem si další „prorocký” blog pana Kurase na neviditelném psu, který mě pobavil a rozesmál.
Přečetl jsem si další „prorocký” blog pana Kurase na neviditelném psu, který mě pobavil a rozesmál. Kult amaterstvi. Pan Kuras se v několika svých jiných blozích napřed dovolává kapitalismu a volného trhu, včetně svobody tvorby. Aby se nakonec rozhněval na volný trh a za pomoci různých odborníků, které cituje, stejně jako cituje jejich knihy negativně hodnotil nárůst blogerů a blogů na úkor vysoké literatury. Už jsem na tohle téma psal jeden blog. Tak i tak, ale většinou dobře Pochopitelně, pokud někdo počítá ztráty v vydavatelství a distribučních společností v takovém poměru, v jakém pan Kuras, pak se nedivím, že má strach o svůj „spisovatelský chleba.” Navíc zřejmě si neumí představit, že by obešel všechny ty distribuce, nakladatelství a mnohé si zařídil sám. Aby měl čas na své „vypulírované” psaní. Na svou profesi.
Pan Kuras prorokuje záhubu literatury, kultury jako takové, záhubu západního vzdělání, třeba díky Wikipedii, plus pirátství. Předpokládá, že záhuba přijde díky kopírování na internetu. Wikipedii srovnává se známými encyklopediemi, vyjadřuje se o této záležitosti poměrně pohrdavě. O blogerech také nemá valné mínění a říká, že vlastně profesním spisovatelem je jen ten, kdo dostane zaplaceno za své psaní, kdo prodá tu službu. Nesouhlasím s ním, ačkoliv z jeho hlediska také jsem spisovatelem. Píši knihy, prochází jejich vydávání, poměrně pečlivou redakcí a korekturou, dostávám zaplaceno, přicházejí mi platby za mé knihy, od soukromníků i institucí. Ačkoliv je neprodávám, přes instituce.
Mohl bych souhlasit s tím, že i mě hrozí kopírování, že nedostanu za svoji práci zaplaceno, že někdo bude uveřejňovat mé knihy, na různých „ulozto” atd. Ano tohle mi všechno hrozí, ovšem vůbec nic mě nenutí přestat psát. Nakonec, většinu svých textů jsem napsal pro čiré potěšení,jako blog pro své klienty, až když si je přečetli na mém blogu,napsali mi mail, že se jim psané líbí, nebo komentář. Až pak, jsem začal uvažovat o jiném trochu vznešenějším produktu, který se nazývá kniha.
Sehnal jsem tým, postaral jsem se o líbivou obálku, která zaujme, zaplatil za ni profesionálovi a doufal, že bude prodejná, nebude ztrátová. Necpal jsem ji do žádného nakladatelství, necpal jsem je do knihkupectví přes distribuční společnosti. Ty klidně z mého hlediska podobně jako nakladatelství mohou zkrachovat. Nemám žádnou nostalgii za nimi.Takhle, zpočátku jsem se domníval, že se bez těchto institucí neobejdu. Mýlil jsem se.
Bez ohledu na pokřik těch nakladatelství a distribučních společností jsem se ujistil, že se krásné knihy, myslím vazbou i úpravou se dají vydávat v menších nákladech, bez zbytečných výdajů za nakladatelství a finanční ztráty za distribuci, právě díky internetu. Podobně jako muzika, či jiné umění, nebo dokumenty. Trh rozhodne, zda je o ni zájem, nebo není. Zda jsem vyhodil peníz, nebo nevyhodil. Jsem zčásti profesionální spisovatel, dále terapeut na plný úvazek, příležitostně televizní tvůrce. A začal jsem na blozích.
Na těch panem Kurasem pomlouvaných blozích. Začal jsem v 55 letech. Že jsem jeden z mála, co se prosadil, kam se prosadil? Ano je tomu tak. Možná jsem měl jen štěstí, že jsem oslovil druh lidí, kteří měli možnost rozhodnout o tom, že jsem se stal i televizním tvůrcem. Jenže bez těch stovek blogů, které jsem psal pro svou zábavu a informaci na internet, svým klientům, psal jsem blogy, kterým jsem zpočátku nepřikládal žádnou extra váhu, bych se nestal pro jistý okruh lidí známý, čtený a sledovaný. Trvá tahle situace zhruba sedm let.
Do televize jsem se dostal až když jsem vydal tři knihy, Dal jsem na tržní uvažování. Uvažování, které zatím ukazuje, že knihy se prodávají, za práci dostanu zaplaceno, i když nevydávám knihy v tisícových nákladech. Vydávám je v malých nákladech, přesto neprodělávám. Píši, vydávám knihy,nakladatelství a distribuční společnosti z toho nic nemají a mě je to jedno. Pouze firmy zabývající se doručováním, které dokáží za jediný den dopravit zákazníkovi knihu, DVD, či něco jiného vydělávají. Jak už jsem řekl, nakladatelství a distribuční firmy klidně ať zahynou.
Jestliže nedokáží nabídnout autorům nic jiného, než že jim za 50% ceny knihy rozvezou, pak je jako autor nepotřebuji. Dokázal jsem si zajistit výdej, propagaci, dokázal jsem využít sociálních sítí, dokázal jsem zajistit distribuci. Za malé náklady. Platím redaktorovi, co dělá redakci, grafikovi, který vytvoří obálku a korektorovi, co opraví mé gramatické chyby, včas a řádně. Stejně tak očekávám, že moji zákazníci řádně zaplatí za zboží. Zajišťuji se různými způsoby. Tomu všemu se říká trh.
Přemýšlím o tržním hospodářství, o všem, co udělalo velkými, Škodu, Baťu, Morgana, Rockfellera a další. Čtu klasiky liberální školy, jako je Ludwig von Mises, nebo Fridrich Hayek a zdá se mi, že způsob myšlení, těch výše zmíněných, jejich argumentace a pohled na svět a jeho problémy, odpovídají víc než několika tisícileté životní zkušenosti lidstva. Je-li po něčem poptávka, trh se postará, není-li poptávka, trh neprodukuje zbytečné věci. Souběžně přemýšlím, proč kultura nezankla v takovém prostředí jako je americké prostředí? Z jakého důvodu se najdou sponzoři všeho toho umění bez státní dotace? Nejen v Americe.
Myslím si, že rádoby liberalisté, typu pana Kurase mají pocit, že některým věcem by se měla věnovat větší pozornost. Zbytečně. Jsem totiž přesvědčený, že bez těch amatérských pokusů o psaní, knih, písní, malování obrazů bez absolvované akademie umění, všechna ta díla, která si ale najdou své čtenáře, posluchače diváky, by celá kultura zanikla. Pan Kuras se mýlí. Vědomosti a vzdělání nezahynou stejně jako umění na množství umělců, nebo těch, co se pokoušejí sdělovat vědomosti formou Wikipedie, různých webů, kde se lidé mohou třeba učit gramatiku, matematiku, nebo s číst literární, hudební, filmové výtvory.
Lidská kultura zanikne jen z toho důvodu, jestliže lidé uvěří, že zpívat smí jen vyvolení, hrát divadlo jen ti božskou múzou políbení. Publicistiku, že smí psát, jen novináři s žurnalistickou fakultou. Myslet smí jen ti studovaní na prestižních universitách. Totiž, celé lidské kultuní dějiny se ukazuje jedno. Čím víc publikujících, tím víc textů pro čtení, obrazů a filmů pro dívání, písniček pro zpívání, tím větší možnost pro srovnání. Takhle totiž vzniká kultura národa, lidstva. Třeba i amatérská. Zde budou mít možnost lovit a ulovit ti lovci talentů, hledači krásna a zajímavostí.
Kult amaterstvi:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/big-ben-kult-amaterstvi-0v7-/p_spolecnost.asp?c=A120425_101830_p_spolecnost_wag