Dorazil Martin, probrali jsme světa a běh a obchod. Hodláme spolu něco málo podniknout ve světě zvládání emocí a komunikace. Martin je dobrý obchodník, majitel několika prosperujících obchodů.
Dorazil Martin, probrali jsme světa a běh a obchod. Hodláme spolu něco málo podniknout ve světě zvládání emocí a komunikace. Martin je dobrý obchodník, majitel několika prosperujících obchodů. Jako většina prosperujících majitelů se vyzná ve světě, v lidech a v poměrech. Tedy s ním rád klábosím. Přišel i s mým kmotřencem Tomášem, což je jeho syn.
Jak jsme probírali ten světa běh, obchod, ženský, známé. Narazili jsme i na politiku, tedy jen tak mírně, protože se oba domníváme, že politika je pro malé děti a ještě pro lidi, kteří se v ničem jiném nevyznají. Z průměrného doktora, inženýra, automechanika se může stát nadpůměrný politik, opačně to jde těžko. Politika je povolání pro průměrné mozky. Třeba i s vysokým IQ, ale rozhodně ti špičkoví profesionálové se v politice nevyskytují, pokud ano, tedy dlouho tam nesetrvají. Politika je hluboko pod jejich možnosti.
Nijak nesdílím názor, že politici nějak extra sofistikovaně vymýšlejí své plány a manipulace jak ovládnout davy. Toho z nich většina není schopná, na to mají agentury, které používají dětinské triky a manipulace. Na které jim většina lidí neskáče. Problém je v jiné věci. Mnozí lidé žijí v jakési představě, sebemanipulaci, kterou si pečlivě pěstují, že stačí málo a už bude všechno klapat a všichni budou šťastní. Tím sami sebe udržují v iluzi. V iluzi, že jen by něco takového vláda měla zařídit. Bohužel, žádná vláda nezařídí nikomu jeho osobní štěstí a příliš časté reformy a změny vedou jen k chaosu.
Takže, když čtu ty rozhněvané blogy na vládu, na politiky, kteří nás manipulují, usmívám se. Ti hoši a dívky nedělají nic jiného, než co by dělala většina těch rozhněvaných pisatelů, pokud by se dostala k lizu. Lidská přirozenost se tomu říká. Dostanou se na výsluní a okamžitě se domnívají ti šťastlivci, co se na ty kandidátky dostali, že jsou ti vyvolení a povolaní. Dostali se tam jen proto, že ti schopní jako je třeba Martin, se zabývají vážnou činností jako je byznys a nemají zájem trávit čas na schůzích, kde se rozdělují funkce a umisťují podle „zásluh” na kandidátce.
Nakonec, byl jsem dva roky vedoucím okresní kanceláře KDU-ČSL v Děčíně, v devadesátých letech, abych si udělal během těch dvou let obrázek o kvalitách kandidátů, jejich motivů a jejich přesvědčení že oni jsou ti povolaní ke službě národu. Po dvou letech jsem usoudil, že už jsem toho pro národ a politickou stranu udělal dost, vydal jsem se na pěší cestu Děčín – Gibraltar, během čtyř měsíců i se zpáteční cestou domů, si vyčistil hlavu od takových dětinskostí jakou je politika a věnoval se dráze terapeuta. A dobře jsem udělal. Tohle si vždy opakuji, když vidím hemžení kolem politiky a „důležitosti” těch lidí.
Nemám o nich iluze a zase na druhou stranu zase vím, že většina z nich dojede na dobré úmysly. Na nejlepší úmysly pro veřejné blaho. Dobré úmysly jsou cestou do pekla. Tohle se ví, co je lidstvo lidstvem. Takže nijak se polity extra nezabývám. Hrají své hry, jako většina lidí, jde jim o moc, peníze postavení, ženský nebo chlapy, jako většině lidí, posouvají hranice, tam kam jim lidé dovolí, jako většina lidí. Nejsou jiní než my, a nejsou ani lepší ani horší, jsou stejní jako my.Pár politiků jsem v terapii zažil, nebylo to nic hezkého, ale nakonec se s většinou dalo mluvit. Dokonce jich většina abstinuje.
Výkřiky spasitelů, rozhněvaných popisovatelů, hrůz světa, co dnes píší o hrozném Bémovi, zítra o ještě horším Kalouskovi a pozítří o něčem jiném, co jim naservírují média, která udělají celkem prostince aféru z čehokoliv. Takže tyhle kampaně za spásu státu a národa, plus lidstva mě neberou. Jsou prostinké, tak dobré pro ty, co nemají nic na práci, kteří místo toho aby přemýšleli, jak si život zařídit co nejlíp, se rozčilují v blozích, někteří dokonce jedou z nějakých Kotěhůlek na Václavák, aby si zakřičeli, pak odjedou domů a zjistí, že se jich stejně život, jejich život ptá na to, co mu nabídnou, co pro sebe udělají. Nakonec jim stejně nic jiného nezbude, než si ty brambory k obědu nakopat sami. Jinak mají hlad.
Život se nás ptá, co mu dáme, co investujeme, co nabízíme? Bloudi čekají od života, vlády, souseda, milenky, že ti všichni se postarají o jejich štěstí. Spoléhat na politiky, pracovní úřad, doktora, že zařídí moje štěstí, tomu se říká důvěřivost. A na důvěřivost a naivitu se dojede. Stejná naivita, jakou bych projevoval, kdybych v létě až zase vyrazím do světa pěšky spoléhal, že bude celý měsíc hezky, pršet nebude a potkám jen samé slušné lidi. Nebo, že každý koho potkám je zloděj a podvodník. Víc času asi pršet nebude, a víc lidí je poměrně slušných a neokradou vás, nebo nepodvedou při první příležitosti. Většinou slušní, nebo nejsou tak chudí aby jim to za to stálo
Tak jsme s Martinem krásně poklábosili, vymysleli jsme něco málo k věci. Malý Tomáš skoro ani nedutal, byl nějak nezvykle hodný. Představil jsem si svého vnuka Vojtěcha v té samé situaci. To by v takovém klidu asi neprošlo. Jenže Vojta je na mě asi víc zvyklý. Takže je dost možné, že by Tomáš, mít víc času, dopadlo by to jinak. Shodli jsme se s Martinem, že kecy o krizi jsou jen kecy, strašák na malověrné, protože on sám říká, že obchody běží normálně, že si nijak nestěžuje. Sice co vím, se svým cesťákem shánějí, co se dá, ale shánění také považují za normální. Lidé, kteří jsou zvyklí pracovat, zřejmě práci a úsilí o obživu nepovažují za něco výjimečného. Snahu považují za normální. Což s e mi líbí. I v terapii se ukazuje, že lidé zvyklí pracovat se nakonec ze svých potíží dostanou snadněji, rychleji a s větším úspěchem.
Teď půjdu uvařit, ta dáma, co se podepisuje v komentářích na idnes pod nickem astrudina, pokud se podívá na fotografii, tak za tím regálem s knížkami je kuchyňská linka a tam je ten dvouplotýnkový vařič, plus hrnky na kafe a čaj a zásoby kafe a čaje. To kdyby chtěla přijít na návštěvu a hodlala udělat sobě i mě kafe. Abych se nemusel namáhat. Nakonec, návštěvy ke mě chodí, pokud nemají co na práci a zahálka je matkou hříchu. Takže aby nehřešila, mohla by se rovnou věnovat práci pro blaho druhých, když tak zdůrazňuje svou nesobeckost. 🙂
Tedy ona tím, že mě obviňuje ze sebestřednosti, dává najevo, že je lepší než já. Ona by nic takového sebestředného jako já určitě nenapsala. Jinak pro informaci čtenářů. V asertivitě se takovým komentářů a poznámkám říká: „Manipulace za pomoci hodnocení.” Howgh, domluvil jsem!