Přišla mě navštívit Jitka. Navštívit a zároveň si trochu postěžovat. Nedávno se rozešla s jedním svým milencem a najednou zjistila, že ji docela vadí,když se kolem něj točí jiné.
Přišla mě navštívit Jitka. Navštívit a zároveň si trochu postěžovat. Nedávno se rozešla s jedním svým milencem a najednou zjistila, že ji docela vadí,když se kolem něj točí jiné. Dopustila se stejného omylu jako mnohé jiné před ní stejně jako se dopustí onoho omylu mnohé po ní. Jednoduše jak říká jedna má moudrá známa. „Ženský nenechají žádného chlapa na pokoji. A jestli vypadá, že je trochu k světu, tak už teprve ne.” Tenhle k světu je. Poslouchal jsem ji a vybavovaly se mi různé příhody ze života, kdy jsem já nějakou opustil a pak jsem zjistil, že jsem asi neudělal nejlépe a nebo mě nějaká opustila. Opustila a zjistila, že neudělala rozhodnutí, co se jí zamlouvalo. Jitka má ke mě dost velkou důvěru a chtěla se poradit o taktice, jež by ho přivedla zpátky aniž by mu musela říci. „Hele hochu asi jsem udělala chybu, a nebylo to nejlepší rozhodnutí.” Údajně by takové jednání žádná ženská neudělala a navíc on by si měl uvědomit jak nehezky se k ní choval.
Měl jsem drzou poznámku, (jako obvykle mívám v takových případech) že jestli se choval blbě, pak se s ním rozešla po právu a může počkat až mu to dojde. A ještě jsem se jí zeptal jestli má i s tím blbým chováním pro ni nějakou cenu. Podívala se na mě asi jako osmimetrákového vola řekla, že samozřejmě má, proto ho chce zpátky. Ale všechno co zkusila nefunguje. Karel nereaguje. Chápal jsem, znám je oba, jí i Karla a vím, že Karla rozchod sebral náramně. Jenže po asi dvou neúspěšných pokusech o smíření se rozhodl, že má celou Jitku na háku a žije si po svém. Asi ještě se s ním úplně nevyrovnal, ale žije a docela se vzpamatovává. V tuhle chvíli je zřejmě Jitka ve slabší pozici, což těžce nese.
Jitka jeho vzpamatovávání nenese nijak lehce. Pokud je v jeho přítomnosti, dává najevo přízeň jiným mužům, provokuje a Karel stále nic. Jednoduše nevěří, mému upozorňování, že je to pokus z její strany o pozornost a za druhé, nevěří, že se nedočká výsměchu v případ, že by se ještě pokusil o kontakt. Navíc docela si všímá, že opravdu Jitka není jediná na světě.. Docela mu věřím. Být odmítnut při pokusu o usmíření, když už byl jednou odkopnut není nic milého. Navíc se z Jitkou nebaví.
Milá Jitka byla nespokojená s mým návrhem, aby ho oslovila jako první a dala mu najevo zájem. Odmítla a namíchla se i na mě. Konečně na tohle jsem zvyklý, Navíc jsem ji popudil poznámkou, že si ho tedy užije jiná, která bude mazanější. Nakonec se rozplakala. Z ženských slz se nehroutím. Nechal jsem ji vyplakat a nakonec ji upozornil, že čas běží. Každý okamžik kdy ho nechává vystaveného zájmu jiných, riskuje, že už on ztratí zájem definitivně. Nakonec vím co říkám. Tuhle chybu jsem v životě sám udělal několikrát. Ale mnohem větší chybu abych šel prosit, tam kde jsem byl odmítnut, jsem neudělal nikdy. Stejně jako ji nedělá Karel.
Mnozí lidé mají za to, že jejich protějšek má na nich větší zájem než oni na něm. Někdy to tak bývá a ti lidé zneužívají svého postavení. Bohužel většinou se dopouštějí jednoho omylu. Zájem netrvá věčně. Sice chodí, jako kdysi Jitka a říkají: „Kdybych chtěl, prstíčkem kývnu a je zpátky.” Aby s údivem zjistili po čase, že vše je jinak. Zažívají rozčarování a zkoušejí všechny možné i nemožné triky,které jsou poměrně lehko odhalitelné protože lidé v emočním vypětí a to tihle lidé obvykle bývají, dělají dětinské chyby.
Sám osobně, pokud jsem udělal už tu hloupou chybu, že jsem v afektu ukončil vztah, raději nic extra nezkouším. Mám stále pocit, že je mi příjemnější se dozvědět na rovinu, při dotazu zda by se to nedalo napravit, že nic. A vím, že upřimně projeveným zájmem toho zkazím méně. Navíc správně projevený zájem hlodá víc než v duši odmítajícího, než nějaké moje konfrontační chování, kdy se sbírám argumenty pro nutnost omluvy druhé strany, za jí mně způsobené příkoří. Hlodá, hlodá a často nahlodá. Pak má druhá strana šanci a důvod změnit přístup. Přestane se bát výsměchu. Například. Ale zřejmě nejsem míra těch správných věcí a mnozí mají za to, že jen hlupák se takhle „poníží.”
Vrátit se není vždy možné, ale někdy se lidé nevracejí jen proto, že jak říká lidová moudrost „Slepovaný džbán není tak hezký.” Není, ale pokud je dobře slepený a znovu do stejného tvaru a slepovaná místa jsou dobře zahlazena bývá slepovaný pevnější.A stejně funkční. Navíc při slepování získává člověk trpělivost. To je zkušenost. Praskliny jsou viditelnější a mohou připomínat marnost některého našeho chování. Jizvy učí pokoře.
Sice v době konzumu, kdy se partneři konzumují stejně jako cokoliv jiného asi tyto slova spíše dojdou výsměchu, jenže pro mne tahle trpělivost získaná slepováním nejrůznějších vztahů, které pro mne měly a mají cenu je neocenitelná. Zachránil jsem tak mnohé cennosti, o které bych jinak přišel. A je pravdou, že jsem se navíc při tom slepování naučil rozlišovat co slepit jde, co ne, co slepit chci a co je mi lhostejné.
Tak tohle jsem asi zhruba s Jitkou probral. Budu jí držet palce aby v ní se něco nahlodalo a slevila, ze svého přesvědčení, že ona nikdy nic takového neudělá, protože je taková a nehodlá se změnit. To je jeden z největších mýtů, že se prostě nesmíme změnit, abychom o byli my. Pokud se nedokážeme přizpůsobit a změnit nejsme to my, ale naše nějaká dětinská kopie. Zralí lidé se zařizují podle situace, nikoliv podle ideologie a přesvědčení. Samozřejmě jsou hodnoty ze kterých neslevuji, jenže těch je jen několik. Vše ostatní podléhá změně stejně jako všechno ostatní. Jitka i Karel mají každý svoje hodnoty. A každý svojí cenu. Karlovi jeho cena brání prosit, Jitce její cena brání se omluvit za její omyl.
Musím se přiznat, že pokud by Karel udělal krok jako první, považoval bych jeho chování za chybu. On sám rozchod nechtěl, nepřál si ho. Jitka ho trestala za jeho chování, které se ji nezdálo vhodné. Jak se ukázalo, nakonec trest se minul u Karla účinkem a způsobil větší potíže Jitce. Tresty tohoto druhu se obvykle účinkem míjí a nic a nikoho nezmění. Paradoxně většina lidí si uvědomí svou cenu v momentě kdy se odmítnou trestu podvolit. Stejně jako Karel. Získají sebejistotu a sebevědomí. Svobodní lidé se nedají poučovat a trestat druhými lidmi. Nemají k tomu totiž důvod.
Dnes je na Jitce aby řekla. „Stojím o tebe, byla to chyba z mé strany, unáhlila jsem se.” Dokáže-li to je to informace pro Karla, že o něj stojí zralá žena. Pak to může být poučné a poznávajíc pro oba. Pro Karla, že Jitka je schopna překonat svou pýchu. Pr Jitku, že pokud něco chci, musím i něco obětovat. Třeba vlastní pýchu a nezralost. Bez oběti je jen máloco. A ještě, že se nevyplácí trestat protože naše skutky se k nám vracejí. Všechny.