Bojový pes velikosti krabice od cukru

Vyrazil jsem do ulic, kde jsem se měl setkat s Radimem. Zatoužil jsem si koupit tiskárnu. Původně jsem myslel laserovou, nakonec jsem koupil inkoustovou.

Vyrazil jsem do ulic, kde jsem se měl setkat s Radimem. Zatoužil jsem si koupit tiskárnu. Původně jsem myslel laserovou, nakonec jsem koupil inkoustovou. „HP Photosmart C5180 All-in-one” Pokud se najde nějaký flamista, co se mi pokusí vysvětlit, že jsem si měl koupit něco jiného, tak se dozví, že jsem si koupil přesně co jsem chtěl. Proto jsem vzal sebou Radima abych netápal. Zatím, vždy když jsem si od něj v oblasti IT a elektro dal poradit, nelitoval jsem.

Vzhledem k tomu, že jsem naposled tiskárnu připojoval k Linuxu asi před třemi roky a používám ji velmi zřídka, byl jsem zvědavý zda ji k Linuxu připojím. K BSD jsem ji ještě nepřipojoval, ale uvidíme. Zvolil jsem metodu nejnižšího odporu a nainstaloval Mandriva 2007. Ta tiskárnu našla bezproblémově, připojila a tiskne. Stejně jako kopíruje, neb je to i kopírka a skenuje. Bo je to i skener. Jsem rád. Co se BSD týče a dalších linuxových dister, budu pátrat jak k ním tu tiskárnu připojit. Mandriva není Linux mého srdce.

Delší dobu jsme se z Radimem neviděli a tak jsem probírali světa běh, ženský a bojové psy. Po koupi tiskárny jež proběhla snadno a rychle, jsme se odebrali ke mě domů. Tiskárnu vybalili, zprovoznili a pak už jsem se věnovali výše zmíněným vlastnostem bojových psů. A ženám. Jsou sice tací, co nerozlišují bojové psy a ženy co se do vlastností týče, ale myslím, že se mýlí. Bojoví psi jsou k mužům často vlídnější. Radim a jeho syn Tomáš má každý svého psa. Míra další jeho syn má psy tři. Ale ty dnes zůstanou stranou. Radimova Vilíka a Tomášova Bertíka znám dobře. Když k nim přijdu, vítají mě oba stejně nadšeně. Bertík je německý ovčák mírné povahy k lidem ale zato na ostatní psy je horší než pes. Je válečník. Vilík je bojový pes velikosti krabice od cukru, (tedy Radim říká), co věčně nahání dalšího člena Radimovy rodiny a tou je kočka. Také nahání v kuchyni Jitku. Jitka je Radimova žena. Nahání Jitku žebravým štěkotem, protože stále věří, že když bude jíst hodně salámu, tak až bude tak starý, jako strejda Bertík, bude také tak velký a udatný. Zatím se pere s Jitkou o salám a s Radimem o tričko a vyhrožuje kočce. Prostě bojový pes i když jen velikosti krabice od cukru.

Jak je vidět malí bojoví psi mají své velké sny a vzory. Vilík ví, že strejdu Bertíka kočka nehoní, ale jeho občas ano. Střídají se s kočkou. K jeho cti je nutné říci, že kočka jej výškou i váhově převyšuje. Ale Vilík má sen a statečné srdce vedoucí k jeho naplnění. Strejda Bertík dosáhne až na stůl a občas něco šlohne. On na stůl nevyskočí. Jen na křeslo. Rád by si to rozdal i ze strejdou Bertíkem. Zatím, je to tak, když strejda Bertík zavelí Vilík ví, kde je jeho místo. Jenže Vilík doufá, že jednoho dne…

Na sobotu a že je třináctého, což zároveň s černou kočkou považuji z a šťastné znamení. Úplně nejlepší je, když je pátek třináctého, potkám černou kočku. Dnes ve velkoměstě se poštěstí málokdy. Kočky jsou zalezlý a zavřený doma. Nesmějí ani na krok, protože neumějí přecházet ulici a nevypadá dobře ulice plná přejetých koček. No vzpomínám ovšem, že onehdy jsem vyšel z baráku, proti mě černá kočka jako smůla a za ní další, ale ta měla tak 55 kilo 175 cm a prsa kolem trojek. Vlasy do půli zad a černá jak ta kočka. Věk kolem dvaceti. Radost pohledět. Nakonec to nyl dobrý den. Jen si nevzpomínám jestli bylo pátek třináctého. Ale asi nebylo, to bych s s tou brunetkou určitě seznámil.

Byly doby, kdy jsem byl pověrčivý. Jenže pak jsem se někde dočetl, dokonce snad v nějaké učebnici angličtiny, že černou kočku potkat, znamená v Anglii velikánské štěstí a zamyslel jsem se nad svou zpozdilostí. Protože co je dobré pro Brity, je dobré i pro mne. Ano takový jsem britofil, že i pověrečná znamení z obdivu k nim změním. Přestal jsem věřit na smůlu při takovém setkání a ejhle, ono se stalo že skutečně se nakonec nic nestalo. Možná, že jsem měl skutečně obrovské štěstí. Naštěstí se nic nestalo i když jsem nedbal. Jak by podotkla jedná má známa, co věří na znamení, karty a hvězdy. Černé kočky nevyjímaje. Ta je snad v pátek třináctého zalezlá v betonové pevnosti v nejnižším podlaží. Nejspíš čeká bombardování. Život si ji stejně najde a nevyhne se mu. Víra pomáhá, a pověra někdy zabíjí. Dost těžko se obé od sebe odlišuje. Snad tím, že pověra založena na víře v špatná znamení strašlivě člověka zůskostňuje a a svazuje. Kdežto klid právě skrz tu víru skýtající naději získáváme. Snad se do toho nezamotám.

Ještě se vrátím k nákupu tiskárny. Ve výdeji, po zaplacení jsem narazil na personál, který sice měl dobrou vůli, leč nikoliv schopnost mi poskytnout něco, co by mi pomohlo onu tiskárnu lépe nést. Tašku prý tak velkou nemají. Všiml jsem si že mají provázek a ta jsem si poradil. Převázal jsem krabici s tiskárnou, jako krabici s cukrovím, když ji nesu na poštu a bylo. Slečna byla hezká, mladá a evidentně překvapená, na co ten provázek se dá použít. Chlapec, který ji šel chránit vlastním tělem ,když jsem s ní žertoval raději odešel, protože by se mohlo zjistit, že něco neumí, asi by se necítil před dámou dobře. Někdy mám pocit, že se nám stává, co se stalo už dávno Američanům a Západoevropanům. Ztrácíme kreativitu, schopnost myšlení v neobvyklých situacích. Ještě to není tolik vidět, ale začíná to. Škoda. Umění pracovat rukami a používat při té práci hlavou není vůbec na škodu. Skutečně taková činnost mozek rozvíjí.

Byl tenhle týden docela dobrý. Pokračuji v psaní milostného románu, při kterém se náramně bavím. Navíc jsem poprvé opravdu využil nahrazování ve VIM, když jsem některé texty v HTML převáděl do TeXu. Skutečně, pokud jsem si dal práci text zkopírovat a tágy HTMl proměnit díky tomu nahrazování na tagy TeX, zjistil jsem jaký je to fofr. Takže si některé texty původně psané v HTML poměrně rychle a snadnou převádím do TeXu. A později za pomoci pdfcslatex i do formátu pdf. Což je můj sen, že si postupně ty texty převedu do pdf a dám si je na svou doménu. Lépe vypadají a lépe se i čtou. Také když se k nim tímto způsobem vrátím, odstraním i některé chyby, jež jsem i při „pozorném čtení,” neodhalil. Konečně možná že se i lépe tisknou. Co vím, tak mnozí moji známí, si věci z internetu vytisknou a až potom čtou. Já osobně jsem si už zvykl číst přímo z monitoru. Nemám s tím žádný zásadní problém a papíry se mi neválí po celém bytě, nebo kanceláři.

Byly doby, kdy jsem měl podobný pocit, že PC je vlastně jen dobré na zdržování, ale když se alespoň malinko člověk naučí psát v čistém textovém editoru a převádět za pomoci Latexu nebo TeXu do formátu pdf pak má dost vystaráno. Pouze nesmějí být moc velké chyby v distribucích, protože potom když potřebuji pracovat a mám místo toho hledat jak vše uvést do provozu, rozčílí taková věc. Vadí mi, že třeba ani ve Slackwaru 12 neodstranili bug, v teTeXu 3.0 co byl už v 10.2 a 11.Ve FreeBSD, Debian teTeX tu chybu už nemá. Nemusí tam se nahrazovat správný cslatex.init či csplain.init jako ve Slackwaru 12 aby pdfcslatex a nebo pdfcsplain opravdu převádělo do pdf a ne dvi. Mám Slackware v oblibě, ale se mi zdá, že těch chyb má 12 nějak víc. No nic, budu ho zkoumat. Konečně nejsem sám bez chyby. Přivezli mi opravený notebook, a nebyl na něm nainstalován žádný systém. Ve své instalační pýše jsem dal instalační cd Debiana a nic. Nebylo vidět žádný pohyb. Říkám si že by vadné cd? Dám Slackware a zase nic, pak Mandrivu. Až když jsem ji dával do cdrom, napadlo mě se podívat do Biosu. Samozřejmě, neměl jsem zapnuté bootování z CD. Málem jsem nesl notebook k reklamaci. Žíííš to by byla vostuda. To bych byl zase za vola.