Skoro ideální víkend

Vypadal ten víkend skoro ideálně. Všude klid a mír, jen čtvrtfinálové mače na mistrovství světa byly napínavé, ale tak to má být.

Vypadal ten víkend skoro ideálně. Všude klid a mír, jen čtvrtfinálové mače na mistrovství světa byly napínavé, ale tak to má být. Až dnes navečer, po poslední dobré zprávě a události, když mi Martin dovezl opravené boty od jeho známého ševce, se začalo něco dít.

Ale popořádku. Boty jsou jak nové, ušetřil jsem minimálně čtyři tisíce. Slušné trekové boty kolem pěti tisíc stojí. Vydržely ty botky kolem tři a půl tisíce kilometrů. Výdrž trekových bot určuji podle kilometrů, nikoliv podle času, co je mám. Pak mi přišel mail od jednoho mého klienta, že ho žena pozvala na brusle aby mu řekla, že má někoho jiného.

Jo, takový je život, sice se s ním rozvedla kvůli majetku, hrozila jim exekuce za dluhy, co společně udělali, tak aby prý nebyla ohrožená. Jenže stejně ona musela do insolvence, on se musel odstěhovat jinam, prý přijde exekutor na jeho dluhy. Udělal to v zájmu rodiny a najednou bum. Sice jsem něco věděl, naznačila mi, že by uvítala, kdybych mu tu smutnou zprávu nějak šetrně sdělil, jenže jsem odmítl s tím, že jsem terapeut, nikoliv pošťák a doručovatel špatných zpráv. Dokázala mu tu smutnou historku sdělit sama.

Aby toho nebylo málo, dočetl jsem se na FB, že má dcera ukončila vztah. Divil jsem se, ještě před několika dny se vše zdálo růžové a idylické, ale zdání zřejmě klame. Moc jsem nepátral. Jen jsem se zeptal. Nic moc jsem se nedozvěděl. Takové povídání, že něco už dlouhodobě neklapalo. Tak nevím, snad jen, že když se lidé spolu rozejdou a nemají děti a společný majetek, nebolí to méně, pouze nejsou starosti s těmi dětmi a majetkem. Má dcera v tomhle na rozdíl od mého klienta měla kliku.

Jo, co já už vyslechl rozchodových a rozvodových řečí. Chlapec, či dívka se jdou léčit, abstinují, všechno se jim jeví růžové, ale ouha, na obzoru malý temný mráček. Ten roste a roste, díky nemístným očekávání, někdy také zklamaným nadějím, protože ona/on sice mysleli, že přestane chlastat, fetovat, hazardně hrát a vše bude v ažůru, ale nikoliv. Potíže začnou dohánět tu dvojici, kostlivci padají ze skříně, neřešené problémy z minula zavalují a tíží. Jo, nastane rozdíl mezi sliby, představami a skutečností. Ten rozdíl je mnohdy drastický.

Ale neslyšel jsem jen závislé a spoluzávislé. Občas přijdou i lidé, co se neléčili, nikdy neměli potíže s alkoholem, drogami, nebo hrou, přesto žijí v očekáváních ideálu, který je druhou stranou velmi těžko k naplnění. Inu, představy a očekávání jsou hrobem mnohého, celkem perspektivního vztahu. Touha po ideálu zaslepuje. Nakonec všude kolem sebe slyšíme, že máme právo, co právo, rovnou nárok na to nejlepší, protože my za to přeci stojíme. Život podle reklam. Vztah podle reklam. Všechno je krásné, úžasné, tedy ve filmu a nebo v reklamě.

Pomalu si píši Jolanu a Týpka, materiál se mi rozrůstá. Řekl jsme si, že toho napíší, co nejvíc, pak to společně s lidmi projdu a uvidím, co se dá seškrtat, co nechat. Napíši si, co budu považovat za zajímavé, nebudu se nijak omezovat logikou a řečmi, co na to řekne divák. Prostě pohraji si s tím. Nakonec jsem autor, mám svobodu si napsat, co chci a buď se trefím do vkusu, nebo se netrefím. Sabina, která hrála ve Fagotovi dr. Rousovou a v Týpkovi a Jolaně mám pro ni také velkou roli si myslí, že je to dobrý nápad. Radka, scénografka také. Pro zájemce o předchozí hru uvádím odkaz Fagot a Yesterday Dal jsem to na Youtube včera. Je to v novinkách.

Je to smutný příběh, život bohužel není vždy veselý, navíc je mi jasné, že zájem bude jen malý. Hodinu se dívat na amatéry nezvládne nikdo, kdo nemá opravdový zájem. Ale někdo se koukne a třeba napíše, jak mu u toho příběhu bylo. Lidé, co nikdy nehráli divadlo, do toho vložili co mohli. Navíc, bavili jsme se u toho. Ale to už jsem psal jindy a jinde. Teď si píši druhé divadlo, tedy hru, bavím se u toho náramně. Občas se chechtám, když se Jindřichovi povede nějaký šplecht, nebo, když Jolana udělá dámu. Či někdo jiný zaperlí.

Psaní románů, scénářů je pravě pro mne v tomhle skvělé, že člověk si může dovolit nechat říci postavy libovolný nesmysl, který se dokonce může i lidem kolem mne líbit. Baví mě nechat ty lidi mluvit, tak jak lidé většinou mluví, nemít potřebuje dělat lepšími, nebo horšími. Prostě jen takoví, jací lidé jsou, tedy, jak je vidím a jak je znám.

Tak tak, dám si kafe, dopíši tenhle blog a budu koukat na nějaký film, který bude sice dementní, ale přesně bude odpovídat mým požadavkům na večerní nedělní zábavu. Jo jo.