Jak si čtu komentář Milady, týkající se televizního pořadu, její kompliment o zlepšování pořadu, o plánovaném rodičovství, připomíná mi její komentář větu, mnou v minulých blozích propagované knihy Mi
Jak si čtu komentář Milady, týkající se televizního pořadu, její kompliment o zlepšování pořadu, o plánovaném rodičovství, připomíná mi její komentář větu, mnou v minulých blozích propagované knihy Mijamota Musašiho, kde on říká, že v padesáti letech zjistil, že jde přirozeným způsobem cestou strategie a vlastně už nemusí žádnou cestu hledat. Dozrál, pochopil, naučil se. I lidé dozrávají tím že se dlouho učí, zkoušejí a vlastně ona lehkost, která z jejich projevu poté vyplývá, je výsledkem dlouhodobého procesu učení a talentu.
Jít po cestě neznamená všechno umět, ale znamená ona chůze, že se dokážeme vyrovnat se všemi nástrahami, obtížemi, ale i s radostmi, které ona cesta, ať cesta válečníka, nebo cesta matky dítěte, psychoterapeuta vystupujícího v televizi skýtá. Matka, která má jedno dítě se chová zcela odlišně od matky, která má dětí několik. I stupeň zvládání chování k dětem je odlišný. Ať chceme nebo nechceme, pořád se učíme. Učíme se jednat s dětmi, učíme se rozeznávat míru důležitosti potřeb dítěte, učíme se hledat svoje přístupy. Terapeuti se učí dnes a denně a většinou po dvaceti letech praxe už preferují jiná slova, jiné postupy a i v televizi si uvědomují, že pořad má svůj limit a naučí se formulovat tak, aby nezdržoval ani diváka, ani štáb a ani sebe.
Mluvil jsem o pořadu s Luckou, která mi řekla zajímavou větu. „V době, kdy si žena může určit, kdy bude mít dítě, neobstojí rozhorlení, které v pořadu předvedla ona mladá dívka v diskusi.” Lucce bych chtěl říci jen jedno. Ona mladá dívka jen reagovala, tak jak ženy po tisíciletí reagují. Najdou si partnera a vyberou, který z jejich hlediska by mohl být otcem dítěte. Je to jejich výběr a je na nich jakého otce zvolí. Souhlasí -li on s jejich výběrem, pak jeho porušení slibu, zcela právem považují za podvod na sobě i dítěti. Že je to jejich výběr, si nebudeme pánové nic nalhávat. Ovšem jestli se dá hovořit o podvodu, kdy slib nezazněl a navíc se nikdo nikoho neptal zda chce dítě. Toť otázka.
Ženy si zvolí si otce svých dětí, a onen zvolený otec přesně po staletí věděl, že sexuální styk je prostě podmíněný jeho ochotou nést následky onoho milování. Žena si velmi dobře rozmyslela, kdy ano a kdy ne. Antikoncepce změnila možnosti žen. Už se nemusejí bát tolik riskovat náhodným sexuálním vztahem. Ovšem jejich emoční hladinu to v televizní diskusi, pokud vidí muže chovající ho se tak, jak se choval onen Karel k Sáře, nijak nezmění. Některé ženy stále jednají jakoby možnost volby neměly.
Mnohé ženy, si jakoby výhody antikoncepce neuvědomují. Záměrně ji nevyužiji, nechají věcem volný průběh, spolehnou se na prastarou nepsanou dohodu, že v případě poskytnutí sexuálního potěšení muži, je toto potěšení vázáno na odpovědnost muže. Ony ženy pak budou dělat vše aby ti muži svou odpovědnost nesli. Toho si byli vědomi i muži a veřejné mínění stálo vždy více či méně na straně žen.
Ženy si byly vědomi onoho obrovského rizika, které nesly neodpovědným výběrem, využití náhodných známosti k získání sexuálního potěšení. Dnes je riziko minimalizováno. Právě tou možností ženy si rozhodnout i při neodpovědném sexuálním chování partnera, bez předchozí dohody o tom zda se spolu milujeme jen pro potěšení, a nebo je to jak pro potěšení, tak i pro početí.
Na jedné straně touha, přirozená touha po lásce, na druhé straně obavy plynoucí z rizika při konzumaci lásky. Tohle všechno zdánlivě skončilo objevem antikoncepce, která je levná a snadno dostupná, poměrně neškodná. Pamatuji se jak v mém mládí jsem zcela pravidelně slýchal větu po uskutečněném sexuálním aktu od svých partnerek v posteli. „Co uděláš, jestli jsem těhotná?”
Postupem času jsem onu větu přestával slýchat, protože ty další partnerky ji nevyslovily právě z vědomí antikoncepce. Spíše se ptají muži. Ti vyslovují větu, která zní s velkou pravděpodobností asi takto: „Bereš něco?” Tato otázka někdy, aniž ještě byla vyslovena je předběhnuta větou: „Dávej pozor, nic neberu.” Mnohé ženy, ještě mívají v kabelce balíček kondomů. Jen tak pro jistotu. Nejen aby neotěhotněly, ale aby neonemocněly pohlavní chorobou.
O tomhle ženském chování a vyjadřování si nemusím nikde nic přečíst, znám ho ze zkušenosti. Málo riskující ženy si chtějí užít. Užít nezávazně. Často chtějí mít krásný nezávazný vztah, tedy z jejich strany nezávazný, protože jsou v partnerském vztahu ještě někde jinde. Pokud nejsou, jsou si vědomi, že je na nich jestli budou mít děti, či nikoliv. Dnes mnohem více než dříve. O tom svědčí další věta často vyřčená při milování. „Nedělej si starosti. Beru prášky.”
Jestliže jsem byl kdysi postaven otázkou, „co uděláš, když jsem těhotná„ před jasnou skutečnost, že za neopatrnost při sexu ponesu odpovědnost. Bylo jasno, mm+ě i oné ženě. A ony dívky udělaly většinou vše aby ti muži odpovědnost nesli. Dnes nesu odpovědnost jen tehdy, když mi řekne, „dávej pozor, nic neberu.” Nesu odpovědnost za své zdraví, jestli použiji kondom, či nikoliv. V tomhle se jednoduše při dostupnosti ona odpovědnost proměnila. To jen tak aby bylo jasno, jak to někdy, podotýkám někdy, matky samoživitelky si nevýhodně zařídily.
Nepovažuji za zralé chování se nechat oplodnit při druhé či třetí schůzce. Někdy i při první a nedomluvit se na ochotě muže nést břímě otcovství. Může si tisíckrát žena myslet, že to je ten nejlepší chlap v jejím životě, ale musí vědět, že i on ji vidí jako nejlepší možnou mámu pro svoje děti. Což se mnohdy neděje. Ne každá žena, se kterou jsem sdílel lože, byla z mého pohledu tou nejvhodnější matkou pro mé děti. Ale jinak mi s nimi v tom loži bylo hezky. S některými bych řekl, velmi hezky. Ale o dětech se nemluvilo.
Abych dodržel strukturu svých blogů, začnu například životní cestou, pokračuji přes věty používané kdysi při souloži případně po souloži a končím, tím co ještě bylo zajímavého včera i dnes. Byl jsem na kontrole, dostal jsem informace, co ano, co ne, vlastně mi ani při mém způsobu života neměla doktorka ani co zakázat. Řekla mi, že mám přijít za týden. Podivil jsem se, ale protože jsem si řekl, že stejně jako nenechám mluvit klienty do způsobu terapie a oni ji mohou přijmout či odmítnou, tak nebudu mluvit do terapie lékařce a přijmu, co mi říká.
Ve čtvrtek jdu do pořadu dětského Domino v Českém rozhlase, jak jsem se ve středu dozvěděl jeho název od moderátora Ešky, který si mě do něj pozval. Budeme si povídat o mých dlouhých i méně dlouhých cestách. Skupin moc nebude, protože je státní svátek, jen v pondělí a v úterý. Ve čtvrtek to odře Irena sama. Tam jsem na rozdíl od těch dalších ve dvou, jo a v pondělní odpolední, kde jsem s Juditou. Judita to vzala za mě i na středeční večer. Jsme rád, že mám kolegyně, co mě jsou schopny a ochotny zastoupit, když je třeba.
A Markéta by měla přijet zítra. Psala mi včera, že abych se nedivil, když mi místo ní přijde padesát velbloudů. Já se divil, že tak málo velbloudů za Markétu. Dostal jsem odpověď, že jeden velbloud koštuje 50 000 US$. No cena je to hezká, ale padesát velbloudů je fakt málo. Markéta stojí za víc. Navíc nevím, kde ty velbloudy napásl. Tak zřejmě tenhle obchod neuzavřu. Budeš se muset Markéto vrátit a snášet mě.