Příliš malý zisk

Čtu si komentáře a v duchu s nimi diskutuji. To je výhoda chytrých komentářů. Mohu replikovat přímo v nich, nebo mohu napsat polemický příspěvek. Volím druhé.

Čtu si komentáře a v duchu s nimi diskutuji. To je výhoda chytrých komentářů. Mohu replikovat přímo v nich, nebo mohu napsat polemický příspěvek. Volím druhé. Gabriela, nebo ta která se jako Gabriela podepisuje, mi píše že. Cituji: „Stejně jako by se neměli rušit schůzky s někým kdo se mi moc líbí a předem vše zatratit…. nikdy člověk neví, co bude dál..” Přemýšlel jsem zda by ona v případě, že by ji nějaký muž dával informaci o svém vztahu k ní způsobem jakým mi doporučuje skousnout, byla ochotna na schůzku jít. Skoro jsem si ochoten vsadit na jistotu, že nešla. Možná mají některé ženy rády takovéto testy a jsou muži, kteří jim je dovolují, ale já mezi ně nepatřím. Zažil jsem několik vztahů, kde se se mnou žena rozcházela po malých nedorozuměních a já jsem tyto „rozchody” urovnával. Do určité chvíle. Zažil jsem vztahy, které začínaly podobným způsobem, ale po mém upozornění, že tyhle informace beru vážně, buď dáma změnila přístup a nebo jsem odcházel. Nemá tohle jednání co dělat s terapii. Prostě a jednoduše, některé hry nehraji.

Obávám se, že některé ženy si neuvědomují jednu skutečnost. Mají cenu, ale stejnou cenu mají i muži. Pokud se domnívají, že jsou cennější, nemám nic proti jejich domněnce. Pouze se jim stane, že setrvají ve své představě, ale beze mne. Testovat mohou. Nic proti takovému konání. Ono je to totiž asi tak. Pokud nemá zájem a jde ji jen o nějaké uspokojení ega, pak setkání nic nezmění. Pokud zájem má a hazarduje s možností odmítnutí, případně s ní nepočítá, pak mi taková žena za setkání nestojí. Její hra a hazard je ji milejší než možnost vztahu. Jestli ji z onoho hazardování není později dobře. Má jen co chtěla. Chápu, že jsou ženy, které díky svému vzhledu i chování si nedovedou představit, že by mohly být odmítnuty. Nezdá se jim to pravděpodobné. Ale pokud zažijí onu nepříjemnou zkušenost. (nebývá to často.) Pak tato zkušenost je pro mnohé velmi bolestivá a často končí v terapii. Nemyslím si, že prožít zkušenost odmítnutí je pro někoho smrtelná. Je jen pouze korigující. Ukazuje hranice mojí ochoty se seznámit, investovat čas, případně peníze a energii. Jsem zastánce, že pokud se urazí natolik aby se nepokusila o změnu přístupu, pak stejně opravdový zájem neměla. V tom případě je lítost z mé strany malá. Necítím potřebu se seznamovat, nebo přemlouvat nezralé ženy, které hazardují se svými vztahy nebo možnostmi aby změnily svoje chování.

Necítím, protože jse během svého života každý den setkávám s krásnými ženami, které mají šarm, kouzlo a vychování. Poznal jsem v životě ženy, které uměly dát zcela jasně najevo, že ne, nemají zájem o seznámení, neřku-li setkání. Vždy jsem vzal onu informaci jako jasnou, danou a možná se pokusil trochu jejich rozhodnutí změnit. Ale trval ten pokus velmi krátce. Byl-li vůbec jaký. A poznal jsem ženy, které měly šarm a kouzlo a vychování, které měly zájem se seznámit a setkat a opět to byla jasná informace. Předcházel tomu sice seznamovací rituál, jež je krásný a nutný, ale platilo tam jasné ano a jasné ne. Možnosti byly otevřené.

Rozervané ženy i muži jsou možná zajímaví v románech a filmu. Pro život nejsou. Ubírají mnoho sil a život s nimi není zajímavý. Pouze namahavý.Tedy pro mne. Dnes jsem si povídal s jednou svou známou a Justýně. Ptala se mě proč jsem se nepokusil něco udělat, že jsem strašně tvrdý, když mlčím, nic neříkám a ona je, nebo byla v mé blízkosti. Odpověděl jsem ji, že jsem ještě tvrdší. Pokud svá slova o nelásce myslela vážně, nevidím důvod ji cokoliv nabízet. O nic stejně nemá zájem. Jestliže je to jinak, a vadí ji celá situace, měla a má možnost se pokusit tu situaci změnit. Já nejsem v tomhle momentu na řadě. Pobavilo ji moje tvrzení, ale i rozčílilo.

Pobavilo totiž jen do chvíle, než jsem ji sdělil informaci, která ji zřejmě nenapadla a nikdy o ni neuvažovala. Patří totiž mezi ty, které ještě nebyly odmítnuty. Ta informace má jméno: „Nejsi na světě sama a jediná. Všechno jednou přebolí.” Vůbec se ji můj postoj nelíbil. Nedivím se. Žít v představě: že mám monopol na odmítnutí a nemohu být sám odmítnut. Ta představa je skutečně velmi lákavá představa. Jenže zcela mylná. I ty nejžádoucnější ženy zjišťují ke svému údivu, že se stávají obětí nevěry svých partnerů. Partnerů jimiž si byly zcela jisty. Zrovna tak muži, kteří si byli zcela jisti svými partnerkami, najednou byli zaskočeni nevěrou svých „zcela spolehlivých partnerek.” Život je takový. Klade nám do cesty překážky a hází klacky po nohy. Jen tak.

Stávají se věci, které z nás nikdo neočekává. Neočekává vzhledem k tomu, že nejsme schopni mít všechny zkušenosti. A IQ není vždy zárukou správného emočního rozhodnutí. Nežijeme moc podle rozumu, ale podle náhodného emočního vzplanutí. Občas se dá rozumem získat nějaký náhled na situaci, ale emoce nám mnohdy zcela rozumný přístup nedovolí udělat. Naše hrdost, naše touha po uspokojení nám zabrání udělat po čem toužíme. Nebo se vyhnout tomu, co vlastně nechceme. Jen skutečně veliká míra zralosti u mužů i žen zajistí se takovým situacím vyhnout a nepropadout touze po moci nad druhým člověkem. Protože i to je občas ve hře.

Takže co se mě týče, jsem spokojený s rozhodnutím neoslovit v minulosti jak Justýnu, tak přítomnosti nechodit na rande, kde jsem předem informován, že možnosti jsou uzavřeny. V obou případech je pro mne se té hry neúčastnit velmi bezpečné, bezbolestné a energii neubírající. Mám čas na jiné ženy a jiné věci. Stejně zajímavé ženy a stejně zajímavé věci, jako byly ty opuštěné. Ani jedna z těch žen nedala najevo, že by ji mé rozhodnutí vadilo. Nezkoumám jestli vadí, nečtu jejich myšlenky, nevysvětluji si jejich chování prizmatem svých přání. Každé z nich jsem a nebo jsem byl, nějak dostupný pokud se mnou chtěly nebo budou chtít navázat kontakt. Zralý rovnocenný kontakt. Hry nehraji. Kdo hraje tyto a jiné jim podobné hry, nežije opravdový život podle svých představ a získává jen malý zisk ze svých her.

Život je totiž krátký a rychle ubíhá. Vím to. Už mi brzy bude padesát sedm let. Za rok co jsem bez Justýny, jsem si splnil mnohé věci. Byl jsem sice víc sám, ale přesto nelituji. Žil jsem i v té samotě podle svých představ a možností. To má pro mne větší cenu, než nějaké prodlužované „naděje,” které se díky hře na mocnou a lepší, jednoduše nesplní. Samotná ta hra a pobavení z ní je zisk, který oželím. Mnoho námahy a málo zábavy. Howg. Domluvil jsem.