Nainstaloval jsem si FreeBSD 10, což je pochopitelně důvod k tomu, abych napsal blog. Jakmile si nainstaluji nový operační systém, musím ho okamžitě zaběhnout napsáním blogu.
Nainstaloval jsem si FreeBSD 10, což je pochopitelně důvod k tomu, abych napsal blog. Jakmile si nainstaluji nový operační systém, musím ho okamžitě zaběhnout napsáním blogu. Abych věděl, že mi bude k užitku a bude mi dobře sloužit. Kochám se tím, jak písmena, tedy odborníci by řekli fonty, naskakují na monitoru. Píši, co mě zrovna napadne, protože nic závratně chytrého nemám. Abych napsal něco neuvěřitelně poutavého, musel bych psát o politice, navézt se do nějaké strany, jedno do které, protože určitě bych našel souhlasící a nesouhlasící. Ono jak jsem si všiml, někteří jedinci, ať je blog o čemkoliv, stejně napíší nějakou poznámku, politicky zabarvenou,libovolně „vtipnou.” Aby bylo jasné, že oni rozhodně se nehodlají smířit s tím, že dobře už bylo. Kdysi dávno a už nikdy dobře nebude. Jen špína, svrab a neštovice.
Jo, uplakánci, když mají všeho dost, tak aspoň najdou na tom dostatku tu chybu, že to není dost podle jejich představ. Nebo, toho dost je mizerná hromada, a pokud možno na blbém místě. Znám pár lidí, kteří dokáží najít na čemkoliv chyby. Pochopitelně zásadní a ti co si toho nijak zvlášť nevšímají, nedají na jejich varování, na to dojedou. Protože uplakánci to přeci říkali. Jo, ty uplakánky, ty mám v oblibě. A proroky, co vždy, vědí, jak všechno bude zle, nic nebude dobře a čeká nás zkáza světa. Pořád čekám na tu katastrofu. Kdy bude hladomor a důchodci budou všichni pod mostem.
Rozumní lidé v jakýchkoliv dobách si poradí, najdou řešení, pokud se nejedná o zvlášť extrémní časy jako byl bolševismus v Rusku a třeba v Kambodži, v dobách kdy vládli rudí Khmérové, co tam nastolili vládu smrti, když systematicky a cíleně vybili celou inteligenci a bolševici Ukrajině zařídili hladomor. Ti rozumní lidé vědí, že existují lepší časy a o něco méně lepší časy. Vědí, že život jde ve vlnovce, nikdy neskýtá stoprocentní jistotu, že mnohé je náhoda, mnohé záleží na štěstí, ale v zásadě, nic se neděje. Každý máme svůj čas a je na nás, jestli ho strávíme cíleně v depresi a tím, že depresi budeme šířit kolem sebe a ještě se u toho tvářit, že máme nějakou zásluhu na tom, že poskytujeme informace.
Nebo, že ho strávíme činností, která nás uspokojí, přinese nám klid v duši a radost z toho, že jsme sobě i druhým prospěli. Popřípadě, nechovali se tak, že měli z naší činnosti ti druzí zbytečné vrásky. Bohužel, jsou lidé, co sami sebe dokáží přesvědčit, že i v dobách hojnosti, se mají špatně a že určitě někdo někde, zcela záměrně jim škodí a nemá zájem na tom aby se měli dobře. Ale, všiml jsem si, že dost často se jedná jen o to, čemu se v psychoterapii říká „rozdíl mezi řečeným a slyšeným.”
Lidé si něco sdělují a vlastně si ve sdělování nerozumí. Člověk, který třeba abstinuje od alkoholu, je mnohdy často v úzkosti a vnímá nabídku přípitku jako útok na sebe. Argumentuje mnohdy tím, že řekne: „On přeci ví, že jsem s tím měl problémy a tohle mi dělá naschvál.” Ano, jsou tací, že mají tendence pokoušet, ale většinou je to jeden ze sta. Jinak těch devadesát devět tu nabídku myslí jako projev přízně tomu oslovenému. Jako nabídku na stvrzení přátelství, projev pohostinství a blízkosti. Nic jiného za tím není.
Tyhle věci se pak řeší ve skupině, kde lidé o nich hovoří a dozvídají se, že se nejednalo o agresi vůči jejich osobě, ale jen a jen třeba o společenskou konvenci, která má udržet ve shromáždění lidí klid a bezpečí. Jsou to rituály, které jako lidé vytváříme, rituály, jejichž dodržení nás svým způsobem ochraňuje. Pokud těm lidem tak rozumíme, dokážeme nají vhodný způsob, jak si toho člověk případně vyloženě neznepřátelit. Rád asi nebude, ale vždy se najde způsob, jak vyjít z té situace bez nějakého zvláštního poškození.
Pochopitelně odmítnout nabídku, ve které je přátelský úmysl, je z obecného hlediska dost těžko pochopitelná věc pro okolí, které si neumí představit, co je být abstinujícím alkoholikem, člověkem, který kvůli nemoci drží dietu od některých druhů jídel, nebo nápojů. Právě, když takový člověk, co má své potíže, počítá s nepochopením, přestane vnímat nabídku tohoto druhu jako útok, ale ví, že ti druzí jen nerozumí jeho situaci, vnímají ji odlišně, jen z toho důvodu, že si nejsou vědomi nebezpečí, které taková nabídka přináší.
Tohle byl jen malý příklad toho rozdílu mezi řečeným a slyšeným. Jenže, v momentě, kdy se naučíme rozumět, přestáváme se cítit ohrožováni událostmi, nejsme ve vleku svých pocitů a komplexů méněcennosti. Pravda, pak přestáváme mít ty malé zisky, kdy nám ono přesvědčování o tom, že nás ti druzí nemají rádi, nerozumí nám, dělají nám naschvály, zisky, které nám vlastně umožňují ovládat ty druhé, určovat veřejné mínění a mít rozhodující slovo ve společnosti.
Vždy, když se podaří společnost řádně vystrašit, najdou se spasitelé, kteří jsou ochotni sjednat nápravu a nabídnout svou službu veřejnosti. Přesvědč ty druhé, že je zle a nabídni řešení. Tohle je oblíbená manipulace mnohých politiků, usilujících o to dostat se k moci.
Nechci-li být manipulován, pak se zeptám sám sebe: „Je mi opravdu tak zle jak mi říkají, je opravdu zle těm chudým, které mi stále předkládají někde v novinách, televizi či rádiu, nebo na internetu?” Nezeptám se těch, co to tvrdí, ale zeptám se těch, o kterých to tvrdí. Je zvláštní, že pokud se zeptáte těch, o kterých to tvrdí, ve valné většině vám ono tvrzení nepotvrdí. Rozhodně ne v rozsahu v jakém jejich situaci prezentují média. Nebo politici, hlavně ti, co mají plnou hubu blaha národa.
Tak si tak tak nesouvisle přemýšlím, píši jak mě myšlenky napadají, asi bych to měl trochu učesat, ale půjdu zkoumat, co mi ještě jiného FreeBSD 10 nabídne. Čtenáři jsou dostatečně inteligentní, aby si z toho vybrali své a já nebudu marnit čas pokusem o dokonalé psaní. Jo jo.