Koukám na staré piáno, které jak jsem zkoušel ani nevydalo hlásku.
Koukám na staré piáno, které jak jsem zkoušel ani nevydalo hlásku. Omlouvá ho, tedy to piano, že je údajně ze zlatokopeckých časů, protože stojí ve starém salónu ve městě Clinton, kde byla kdysi malá zlatá horečka. Piáno stojí ani nedutá a není nad nim ani obligátní nápis …nestřílejte na pianistu, dělá co může. asi to byl poklidný zlatokopecký tábor, zřejmě takový domácký. Vcházím do hor z hor. Šel jsem dnes a včera celý den z kopce. jak mi zkušenost říká, „co z kopce sejdeš, do kopce hošíčku vylezeš a nevyhneš se tomu“. No i takový je život Chodce. Samosebou zvědavý hostinský a hosté vyzvídali odkud jsem. Tři ze čtyř byli v Praze a zřejmě se jim tam líbilo, protože mi vyprávěli, jak se tam krásně opíjeli a pro samý chlast neměli čas na ty hezký holky co v Praze viděli. Inu každému jeho Prahu. Se jim divím, že se nevěnovali děvčatům. Protože věnovat se těm místním dá dost práci. Každá má mezi 120 – 160 kg živé váhy při průměrné výšce 166 cm. Tedy těchto parametrů dosahuje jich tak 8 z 10, ty dvě zbývající mají tak metrák. Pouhý metrák. na místní poměry náramně štíhlé. Zřejmě to bude tou pioneerskou stravou. Strava jako když kdysi pioneeři káceli lesy a dobývali pařezy a jejich ženy je tahaly na hromady místo koní, protože ženská síla byla lacinější než koňská. Dnes už nepracuji tolik, mají emancipaci a přísun kalorií zůstal stejný. Jo jo, kam vede blahobyt a ženská práva.
Takže nakoupím a opustím Clinton. Půjdu horami. Z cesty sem si matně pamatuji, nějaké tunely a lesy. Uvidím co dál. Počítám že urazím tak ještě dvěstě kilometrů, už se budu flákat. je to zvláštní každý rok se musím ráno víc a víc přemlouvat ve stanu ke vstávání. Když už se přemluvím tak to docela jde. Toho poníka jsem vážně potřeboval, přeci jen táhnu toho těmi pustinami víc než v Evropě a dává mi to zabrat. Skvěle hubnu. Jím limitovaně, sice když dorazím do civilizace, nacpu se co to jde, ale i tak. Jo už se těším jak mi Markéta udělá řízek,. Řízky dva, přes celý talíř a trošku brambor. tak půl kila víc ne. No uvidíme. Zatím bye, bye.