Na indiánském území

No probral jsem se z včerejšího zklamání dnes v indiánské vesnici. Momentálně putuji takovou horskou pouští údolím řeky Bonaparte.

No probral jsem se z včerejšího zklamání dnes v indiánské vesnici. Momentálně putuji takovou horskou pouští údolím řeky Bonaparte. Zřejmě tu bude dešťový stín, protože z ničeho nic suché kopce, jen údolím teče říčka, ze které ti místní zavlažují. Vedro. Jenže vedro mám rád a ve vedru se mi dobře chodí. Tak jsem hledal stín a ulehl v jedné vesnici pod strom. Předtím sem si nabral vodu z kropícího zařízení. Vařím kafe, když přijde ke mě opálený chlap, teda opálený vypadal, pak jsem si všiml, že vypadá tak trochu jako číňan, jenže číňan to nebyl, ale Indián. Vtrhl jsem na indiánské území. Já se divil, on se divil. Bílí k nim moc nelezou. Seděli v chládku na verandě a měli před sebou náročný úkol. nalít do sebe co nejvíc piva a přemisťovat to kropící zařízení ze kterého stříkala voda, tak aby to zabralo co největší kus trávníku. Chlast jim šel líp. Přinesl mi jeden z nich kus kuřete a pivo. Kuře jsem vzal, pivo ne, a drze si řek o kolu. No tak ne všichni Kanaďani jsou tak úplně blbí. Ale stejně jsem se tam dlouho nezdržoval. Nemohli pochopit proč jako bílí chodím pěšky, když ani oni nechodí pěšky a jak nemůžu pít pivo. Takový skvělý vynález.. Ale nic do mě necpali. Nechceš, nechceš. Seděl jsem s nimi asi hodinu. Byli milí. Milí a tlustí. Pak vyšla paní domu a to tedy byla žena. To byl monument. Byla z nich největší a nejtlustší. Přinesla mi kolu. Fotit se nechtěli, asi se styděli, ale nevadí , byli vlídní.

Tak už toho moc do neděle nepochodím, půjdu hezky zvolna, žádný přepínání, třicet denně úplně stačí. Nebudu se vysilovat. 🙂 Musím si koupit nějaký kalhoty, tak za dva dolary na to válení po zemi budou drahý až až a budou stačit. Jen co narazím na nějaký dollar store. To je kšeft, kde je všechno za dolar. Třeba budou mít i dvoje trenky za dva dolary, někdy to tak mají poskládaný. Budu mít na konci cesty co házet do popelnice. Jo jo, ale v tech pustinách je to stejně jedno, koně ani krávy, neřkuli kojoti, žádný moderní model neocení a místní nevypadají o moc lip než já. Takže se v podstatě nic neděje. Jinak co mě tu rozčiluje, že dostat se k vodě nebo do stínu není nic jednoduchýho. Všechno oplocený, všechno zadrátovaný. nakonec to vyjde, ale dá to práci. Už sem si zvyknul, že nakonec přelezu plot i když se mi nechce lozit po cizích pozemcích. Ale jak jsem zjistil, tady se nemá cenu ptát, pouze je postavit před hotovou věc. Někteří to i přijmou a nakonec se smějí. Ještě že tu ta říčka je, jinak bych byl zpustlý podstatně více, ale třeba se ještě do konce týdne zlepším. Tak bye bye.