Dnes je Jindřicha. Vzpomínám na dva. Svého tátu Jindřicha, ten umřel před dvaceti pěti lety a kamaráda Jindřicha, ten umřel před třemi lety. Oba si byli hodně podobní osudem i věkem.
Dnes je Jindřicha. Vzpomínám na dva. Svého tátu Jindřicha, ten umřel před dvaceti pěti lety a kamaráda Jindřicha, ten umřel před třemi lety. Oba si byli hodně podobní osudem i věkem. Táta umřel na rakovinu plic, Jindřich taky. V podobném věku. Tátovi bylo 57 Jindřichovi 55. Oba opilci, jen ten Jindřich umřel střízlivý po osmileté abstinenci. Víc o něm píši ve své knize „Ze závislosti do nezávislosti“. Tak jak se říká mezi katolíky. „Lehké odpočinutí dej jim Pane a světlo věčné ať jim svítí.“
Jinak včera jsem měl sanitární den a velký nákup. napřed jsem narazil na ukázkový lesní potok, který byl čistý a tekl pěkně pod silnici, takže jsem zalezl pod silnici a ve společnosti jiřiček, které tam měly hnízda jsem se hezky celý umyl. Jiřičky se nestyděly, Já taky ne. Pak jsem vypral co jsem měl na sobě. Co bylo v ruksaku jsem nechal. Lenost zvítězila nad čistotou. Po deseti kilometrech jsem z ničeho nic narazil na supermarket, tedy napřed jsem narazil na památeční místo prvních osadníků co se jmenuje 108 Mile House. Kostel, škola, obrovská stodola a policejní stanice. Vše původní. U toho docela pěkný restaurant, takže jsem dal jídlo. Docela to šlo. Po několika kilometrech jsem z ničeho nic narazil na supermarket, kde jsem nakoupil a málem zapomněl na WC peněženku. Ještě že zvítězila mlsná a dostal jsem chuť mlsat Colu a šel jsem si ještě jednu koupit a tak zjistil že jsem bez peněženky. Naštěstí jsem ji na WC našel na umyvadle kam jsem ji i položil.Moc tam nebylo, mám peníze rozdělené, ale kartička cestovního pojištění by mi chyběla. Necítil bych se bez ní tak dobře.
Jinak počasí je docela příjemné, hory krásné. Pořád si připadám, že jdu po takové větší Šumavě. Jsem moc rád, že jsem se sem vydal. Pouze kotník trochu pobolívá, ale doufám, že do konce dovolené vydrží, dám si víc odpočinku. Nejsem na závodech. na cestování pěšky je krásné to, že odpočívat se dá skoro všude. Sice ty nejkrásnější místa jsou samosebou oploceny, dilem kvůli zvěři, dílem protože jsou privátní, ale pokud narazím na jezírko, neváhám plot přelezu, a dám si koupel a odpočinek. Pokud není v dohledu dobytek, aby se mi neotíral o stan klidně i zůstanu do rána.
Stále jdu po silnici 97 s malými odbočkami, když chci vidět něco zajímavého. Všiml jsem si, že farmáři jsou vetšinou bílí, tedy jiné než bílé jsem zatím neviděl, vlídní a takoví ještě pořád v zajetí pionýrských dob. Jsou patřičně pyšní na to že tuhle zem vybudovali. Konečně místy kudy jdu se začaly objevovat kolem začátku devatenáctého století, ale taková ta kolonizace byla dokončena tak kolem dvacátých let minulého století. Bílí farmáři moc nemají rádi všechny barevné přistěhovalce, co přišli do hotového a teď čerpají jen z toho co vybudovali jejich předci. Ani sem jim nedivím. Vykácet lesy, postavit města, vybudovat silnice, dát dohromady sociální systém a teď jim do toho přijdou i tací co do něj nic nedají, jen těží. Třeba čeští cikáni. A jiní. No můžou mi zase někteří nadávat do rasistů, ale vybudovat tu zem musela bejt fuška.
Nějak ten multikulturalismus moc nemusím. Stejně jsem přesvědčený, že je to jen utopie a že tahle utopie jako všechny utopie před ní, nic dobrého nepřinese. Uvidíme. Zatím snad jen pestrost kuchyně, ale kultury? Hmm. Spíš se jen tvoří menšinová ghetha, kde si lidé chtějí udržet tradiční způsob života, moc se nezačlenit. Arabské komunity rozhodně netouží splynout s většinovým okolím. I když je pravdou, že jsem ve Vancouveru na Canada Day zíral, jak asijští přistěhovalci nosili kanadské vlaječky a znaky. Možná se mýlím, ale v Evropě to zatím evidentně moc nefunguje a tady v Kanadě z toho zřejmě žádná radost také není.
No nebudu se zabývat moc ideologii, už mi zbývá jen 14 dní. Jo jo, letí to, člověk ujde pár kilometrů, několikrát se vyspí pod stanem a má dovolenou skoro za sebou. Tak zas někdy bye bye.