Dorazil jsem do Williams Lake. Mesto u dlouheho tahleho jezera, kanadska ves co se tvari jako mesto. Kecali mi ze se musim vratit zpatky do mesta abych se dostal k internetu.
Dorazil jsem do Williams Lake. Mesto u dlouheho tahleho jezera, kanadska ves co se tvari jako mesto. Kecali mi ze se musim vratit zpatky do mesta abych se dostal k internetu. Potkal jsem cestou informacni stredisko, kde je zadarmo. Ponika jsem sice v Prince George dostal k dispozici, jenze dama co nam ho prodala, nam zapomela rici, ze kobylka je sice hodna, ale netahava. Navic jsme dostali k ni postroj, ktery byl hezky, bohuzel nepasoval na ni. Mistni lide nam poskytli pomoc, co mohli, ale nic nepomohlo. Milada, tedy kobylku dala prevychovani s tim, ze si ji bud vychovanou necha a nebo ji nevychovanou proda. Ale kobylka to byla fakt moc hezka. Treba ji do pristiho roku vychovaji a pak ji skutecne pouziju.
Takhle jsem se zaprahl sam do sveho renovovaneho voziku, ktery jsem pro jistou vzal sebou a dobre jsem udelal. Kousek jsem z Miladou popojel a pak se z Quesnelu vydal smerem Vancouver. Cestou se nic zvlastniho nedelo, az na to, ze brat sebou mobil do Kanady je blbost, protoze signal je jen v okruhu deseti kilomeru od mest a od jednoho mesta k druhymu je asi v prumeru, pokud jdete postranimi silnicemi neboli side route kolem 200 km. Po hlavni asi 150. Tak si vyberte. Ale mobil plni funkci hodin a budika. I kdyz budik nenatahuji, neb mam dovolenou.
Dokonce jsem narazil i dvakrat na kram. Samy cokolady, ale jinak nic, dokonce sama mi jedna majitelka obchodu upozornila, ze ten chleba co si chci koupit uz je plesnivy. Tak zasla dozadu a dala mi svuj, co si privezla asi z mesta. Uzasny, stejny jako u nas na vesnici. Chleba se bere jen pro mistni a kdo prijde odpoledne ma smulu, protoze uz neni, aby nezbyl.
Jinak tahat tolik jidla ze zacatku nebylo nic veselyho. Do kopce jsem se zadychaval, protoze jsem tlusty, tezky ruksak na vozejku plus kyblik ze zasroubovatelnym vikem plny jidla. Ten kyblik mam kvuli medvedum, neb vsichni me tady z docela vaznou tvari varuji, ze nesmim mit jidlo ve stanu. Stejne se zdy snazim dojit k nejakemu obydlenemu mistu abych mel aspon trochu pocit bezpeci pri noclehu.. Kyblik odnesu stranou, kdyby se meda objevil tak at si pohraje s kyblikem a ne se mnou. Medvedy jsem zatim nevidel. Jen kralicek za mnou cupital a pak prebeh silnici a zdrhnul do lesa a jednou jsem videl jeleny. Pocasi takovy zvlastni. Sviti slunce, do toho prsi, vecne duha.
Tolik duhy jsem v zivote nevidel. Dnes dopoledne bylo fakt zima. Ted se to zlepsilo. Skoro 18 stupnu. Dopoledne bylo 12. Tak to je asi vse. Pomalu hubnu, jidlo v kybliku ubejva, za chvili doplnim dalsi. Jedina dramaticka udalost do teto chile se odehrala u jedne benzinove pumpy, kde jsem rozbil sklenici s kafem co se mi navic rozbilo do louze, kdyz mi vypadlo z ruksaku. Jo jo, aspon se prihlizejici zasmali.
koncim. Internet je zadarmo, jenze psat musim ve stoje a to me nebavi, docela rad si sednu. Bye Bye.