Jsem včera vyzvedl další čtyři díly „Ze závislosti do nezávislosti,” abych mohl vybrat, který z nich promítnu na uvítání své nové knihy „Lidé a manipulace,” které bude 5.10 ve Kbelích.
Jsem včera vyzvedl další čtyři díly „Ze závislosti do nezávislosti,” abych mohl vybrat, který z nich promítnu na uvítání své nové knihy „Lidé a manipulace,” které bude 5.10 ve Kbelích. Česká televize podpořila nápad, aby se uvedlo souběžně pokračování cyklu a knihy. Jsme rád, že můj nápad sloučit uvedení seriálu a uvítání knihy bylo přijato. Sice na to musím sehnat peníze, nebo pokud neseženu, zaplatit ze svého, ale zdá se mi i kdybych do celé akce měl investovat své peníze, že je taková akce pořád pro mne výhodná. Česká televize dodá jen ten jeden díl.Pozvánka na vítání knihy Inu jsem fakt kapitalista. Knížka se od minulého týdne docela slušně prodává. Zřejmě brzy budu dělat dotisk. Navíc, je zde takový fenomén, že s novou knihou se objevuje zájem i o starší knihy. Těch už také moc nemám. Lidé si kupují někdy všechny najednou.
Zase budou mít zdejší „znalci psychoterapie, psychoterapeutického vzdělávání” o čem psát na web České televize. Chápu je. Jsem z jejich pohledu málo nadaný, vzdělaný, navíc sebestředný narcis a pracuji za peníze. Dokonce, jak si stěžoval jeden divák v komentáři, že když mi jeho kolegyně na základě vysílaného pořadu volala, byla udivena, že za hodinovou konzultaci, o kterou žádala, jsem chtěl peníze. Jaká to drzost? No jo, nedělám v oblasti psychoterapie dobročinnost. Tu, pokud dělám, tak v jiné oblasti a neschovávám si doklady o své ušlechtilosti.
Dokonce mě někteří lidé z televize považují za nadaného. Na rozdíl od všeznalců z abíčka a odjinud. Těm nejde na rozum, že si dovoluji na základě tohoto dosaženého vzdělání Pražská psychoterapeutická fakulta pracovat jako psychoterapeut, dokonce používat tenhle titul. Jinak neostýchejte se, vy co píšete na výše zmiňovaný web, psát více. Sice něco mažou, to nemám na svědomí, ale není nad to vyjevit svou toleranci, chápavost, porozumění. Prostě všeho, čeho u mne někteří postrádáte. Tedy, jestli za toleranci, chápavost a porozumění máte na mysli chování, kdy mi zde nadáváte do kreténů a další podobné libé tituly, pak skutečně nejsem chápavý a terapeutický, myslím si své a nenechám si své mínění pro sebe, že mám pocit, že se bavím s netolerantními kretény. Co vyžadují a nic neposkytují. Tedy ten pocit mám jen u někoho, ne u všech z abíčka.
Líbí se mi jak kladou otázky po mém vzdělání, touží po tom vědět, co opravdu umím. Mohou přijít toho 5.10 do Kbel a zeptat se mých klientů. Těch tam zcela určitě bude docela dost. Zeptat se jich, co je u mne tolik let drží. Vysvětlit jim, jak jsou pomýlení, když si vybrali, zcela neschopného terapeuta. Soudruzi levicoví ekonomové mi mohou vysvětlit, jak se chovám neekonomicky, co bych měl v podnikání zlepšit, kde investovat, a kde být opatrný. Mají nepochybně hluboké zkušenosti.
Mohou tedy mým klientům sdělit své pochybnosti o mé terapeutické způsobilosti. Mohou ji sdělit mě osobně. Tváří v tvář, mohou mi vysvětlit, kde a jak dělám chyby v terapii, co bych měl zlepšit, dát mi dobré návrhy. Očekávám, že takoví znalci si nenechají své poznatky pro sebe. Případně pokud tam bude můj supervisor, sdělit mu jak se mýlí ve svém odhadu. Případně se zeptat někoho z televize osobně, z jakého důvodu o mou spolupráci televize stála a zatím jak se zdá ještě stojí. Takže jste zváni, rád se osobně seznámím s každým svým odpůrcem. Pokud mi nebude nadávat, pak se třeba i domluvíme. Třeba i se zdejšími levicovými nadšenci.
Nebudu zde komentovat demonstrace státních zaměstnanců. Myslím si, že až na zdravotní sestry, lékaře a hasiče, jsou většinou přepláceni. Mnoho jich je zcela zbytečných, za práci, kterou vykonávají berou zbytečně velké peníze. Snížení platů o dvacet procent a stavu zaměstnanců o padesát procent včetně policajtů, by tomuhle státu, respektive daňovým poplatníkům jen prospělo. Asi by byla větší nezaměstnanost nějaký čas, ale postupně by si ti schopní buď našli zaměstnání, nebo by založili vlastní firmy a hledali by své uplatnění na trhu. Pak by se jasně ukázali schopní, co dovedou prodat své vědomosti a schopnosti a neschopní, kteří jsou odkááni na milosrdenství a solidaritu druhých. Jak mě věk a zkušenosti přesvědčují, těch opravdu neschopných je minimum. Jak říkával jeden můj známý, když jsme chodili na klubový výlet. „Jde se podle nejslabšího, nikoliv podle nejlínějšího.”
Já jsem sice takový naiva, který ve svých šedesáti letech ví, že mít děti je radost i starost, ví, že podnikat je zisk i občas ztráta.Ví že dělat terapii, není jen být ve společnosti krásných, inteligentních, dobře sociálně adaptovaných lidí, ale i lidí, kteří mě nemají rádi, smrdí, nemají dobré hygienické návyky, nebo je zcela ztratili. V takové společnosti jsem docela často. Nakonec se u některých podaří, že mají znova bezva zaměstnání, firmy.
Ale je holt někdy dřina, ta psychoterapie, žádná procházka růžovou zahradou. Zrovna včera supervisor ocenil mou intervenci, kdy jsem jednomu takovému panu inženýrovi, bývalému majiteli firmy s klidem řekl. „Jó pane inženýre, zdá se že si myslíte, že členové komunity, si kleknou před vašim titulem. Nekleknou. Jste jen jeden z tisíce závislých, kterých jsem viděl, moc na hygienu nedbáte a to je přesně, co vám ti mládenci vyčítají. Že smrdíte a že se s vámi nedá být v jednom pokoji. Já s vámi být v tom pokoji nemusím, sedíte ode mne dost daleko a okno je otevřené. Ale jak to vypadá, ten smrad vás odděluje od lidí, co jsou s vámi, jak vy rád říkáte, na jedné lodi. Tak teď se vás chystají hodit přes palubu. Ale když se umejete, tak vás možná mezi sebou snesou.“ Pan docent Kožnar, jen zalitoval, že už na sexuologii nepracuji. Moc se mu má intervence líbila. Jak prý vím, na té sexuologii je také občas potřeba vlídnějšího slova v podobném podání.
Znám vyprávění mnoha rodinných příslušníků, kdy s údivem vyprávěli jak přes kopírák, příběh o tom, jak člověk, co měl firmu, vzdělání, dobré zaměstnání, skvělou ženu a nadané děti, najednou upadl takovým způsobem, že z něj bylo docela dost smradlavý vožralý prase, bezohledný hráč, co vykrádal dětem pokladničky a další podobné historky. Oni se diví, kam že se to pan doktor, inženýr, magistr, bakalář dopracoval. Takový slušný člověk to byl a teď je z něj takový hovado.
Je smutné se dívat na zcela bezúhonnou ženu, která se celý život starala aby měla dobré manželství a teď pláče, a ptá se čím si zasloužila, že miluje takového člověka, který krade, nepracuje, bije ji, sprostě nadává? Třicet let krásného manželství, děti vysokoškoláci a teď tohle. Já se nedivím, vím co chlast, drogy, během relativně krátké doby s některými pyšnými lidmi dovedou. A nemusejí to být žádní mladíci a nevzdělanci. Mladé slečny psycholožky s tím mají dost často problém. Nedivím s e jim. Také potřebují zjistit, že ani vzdělání, majetek, výchova zas toho moc nezaručují.
Chápu, že jsem pro mnohé naiva, když si myslím, že na všechno se musí dřít, občas snášet protivenství blbců. Blbců, co vědí všechno nejlépe a ještě z toho důvodu obviní z blbosti ty druhé. Obviní je z namyšlenosti, arogance, obviní je z hlouposti. Obviní když, od takových jako jsme já slyší. „Ále tak vážně ty kecy v novinách neberte, starejte se, nikdo se o vás nepostará. Co vám stát dá, je málo a ještě to musí vzít jiným. Ptáte se koho máte volit? Koukejte kolem sebe jak se kdo chová. Koukněte jestli obec po jejich vedením vzkvétá a nebo nezkvétá. Použijte vlastní rozum a nedejte na ty levicové nadšence. Nakonec, ždyť víte, kdo bere jen úplatky a vidíte, jestli jsou na radnici dluhy, jak vypadají ulice, jestli městští policajti chodí po ulici a nebo jen chlastají na služebně.”
Vždycky, když tohle řeknu, tak se levicoví chytráci naježí a vím, že jsem zaryl do vosího hnízda. Stejně jako na té komunitě. Zaryl, nasral a někteří začnou přemýšlet, někteří nikdy. Tak už to chodí. Jo jo.