Udělal jsem si dnes neděli a pohov. Zatím jsem ušel asi patnáct kilometrů, vypadá to že se najím a tak ještě pět ujdu a finish. U řeky jsem se krásně vykoupal, dvě trička vypral, vlasy umyl a bezva.
Udělal jsem si dnes neděli a pohov. Zatím jsem ušel asi patnáct kilometrů, vypadá to že se najím a tak ještě pět ujdu a finish. U řeky jsem se krásně vykoupal, dvě trička vypral, vlasy umyl a bezva. Jako znovuzrozený. Vždycky se cítím o sto procent lépe. Psychicky i fyzicky. Jak vím, že nepáchnu, jsem i takový oraženější.
Dorazil jsem po koupeli k restauraci Red lion a rozhodl se, že mám neděli a když už jsem umytý a krásný, že si dám steak. Jak jsem se rozhodl, tak sem udělal. Akorát mi chvíli trvalo než jsem zjistil systém objednávání.
Konečne jsem zjistil co a jak, objednal jsem si obrovský steak a čekám až ho dovalí. Čtu si komentáře na webu ČT. Směji se. Hlavně těm, co si pořád dělali starosti jestli jsem dost kompetentní. Je zvláštní, že tuhle starost si nedělala šéfredaktorka časopisu Softforum, mgr Těšínská. Softforum je časopis rodinných terapeutů. Psala mi:
Se zájmem sleduji pořad Ze závislosti do nezávislosti a líbí se mi zejména ukázky Vaší práce s rodinnými příslušníky. V dohledné době chystám tematicky zaměřené číslo na práci se závislostmi, tak jsem Vás chtěla požádat o Váš příspěvek. Myslím, že by mohl být pro nás, rodinné terapeuty, velmi přínosný. Pokud byste byl ochoten napsat text pro Softfórum, je na Vašem uvážení, jaká forma a délka tohoto příspěvku bude – může být kazuistika, esej, glosa, fejeton, příběh…záleželo by na Vás..
Pro ni budu zřejmě kompetentní dost. Tak jako jsem kompetentní pro všechny své kolegyně a kolegy v blázinci. Kdysi dávno mě tehdejší primář Brichcín požádal abych vedl skupinu závislých sexuálních agresorů. Řekl mi: Jane, udělej si to jak potřebuješ, nikdo ti do toho nebude mluvit. Takovou měl důvěru. A to je Brichcín patriarcha mezi sexuology jako byl Skála mezi alkohology. Pan Terapeut.
Měl jsem ve skupině pár vrahů. Několik pedofilů. Nikdy jsem si nemyslel že s těmi lidmi vydržím tak dlouho. Dokonce jsem o tom přednášel na Sexuologických dnech. Jo, kdo sám umí, ten vidí kdo opravdu umí, a kdo si na umějícího hraje.
Tak opustím terapii. Před chvílí jsem dorazil steak a chipsy. Tedy vařené brambory a opečené. Moc dobrý. Jen ten zelený plevel mi k tomu nemuseli cpát. Ale snědl jsem ho taky. Anglický hospody jsou zajímavý. Lítá tu fůra číšníků a nakonec jsem si musel jít objednat k baru. Barmanka sice byla tlustá ale měla příjemný usměv a pochopila, že fakt nechci žádný zbytečný vymyšlenosti. Steak byl fakt dobrý.
Tak tak, pomalu se blížím k Norwichi. Sice ještě sejdu asi šedesát majlí po vodě, pak udělám vlevo vbok a podle jedný říčky, co je splavněná, se přiblížím k Norwichi a posledních asi šedesát km po silnici se nechám velkopansky Lukášem odvézt. V Anglii po silnici chodím jen když je to nezbytně nutné. Mě ty jejich silnice obrazené živými ploty neberou. Žádná krajnice, jeden nemá kam moc uhnout. Do zatáčky není nikdy vidět. To mluvím o těch vedlejších. Někdy je tam chodník nebo stezka pro kola, ale ne nějak moc. Lepší podle vody. Tak a zas něco zítra. Bye, bye.