Tak se mi z toho putování kolem plavebních kanálů stává toulání po staré dobré Anglii. Sem tam si obědvám po hospodách, jim jejich nevyzpytatelná jídla, učím se anglicky.
Tak se mi z toho putování kolem plavebních kanálů stává toulání po staré dobré Anglii. Sem tam si obědvám po hospodách, jim jejich nevyzpytatelná jídla, učím se anglicky. Moc mi to nejde, ale nakonec se vždycky nějak domluvíme. Jo domluvit se s Angličanem anglicky je zcela jiné kafe, než třeba s Holanďanem. Ale zvládám pomalu a jistě jejich pozdravy a už mě nepřekvapuje, když mi ve 11:30 na mé hallo odpovědí morning. Cestování po anglickém venkově je prostě většinou zábava.
Teď sedím v jedné luxusní putyce, pěkně v rohu a čekám na jídlo. Jsem tu sám, tedy já, ticho, neskutečně tlustý barman a skoro hezká servírka. Skoro hezká proto, že za její cejchu by se nemusel stydět ani český pivař. A takových je tu 19 z 20 holek. Děs. Honza Lutera o takovém vzhledu řekl, že je to proti pátému přikázání. „Nezabiješ.“
Ono to nejen člověka pomalu zabíjí zdravotně, ale řekl bych i společensky, eroticky. Jistě jsou lidé, kteří mají geneticky určený typ. Ale tady a v Kanadě je to u většiny dáno naprostým bezuzdným přežíráním. Přežíráním a nestřídmostí. Dostatek jídla jednoduše svádí.
Vím to podle sebe. Tady se najím dvakrát denně a není s tím žádný problém. Ujdu si svoje. Sice nejsem rychlejší nebo vytrvalejší, taky nemládnu, ale dvě jídla denně plus mé tukové zásoby stačí pokrýt kalorický výdej. Tím, že chodím spát hladový spim úplně krásně. Zažívací trak si odpočine a neubírá energii tělu. Jó kdybych tohle zvládal celoročně. Vždycky to vydržim tak do února a od února začínám tloustnout. Půl roku jsem baculatý až tlustý a půl roku vypadám docela štíhle.
Donesli mi jídlo, dal jsem si něco jako kuřecí stejk v omáčce, k tomu byly čtyři brambory ve slupce, brokolice, na plátky nakrájená vařená mrkev. Kupodivu i ty brambory byly vařený. Nešpor by ze mě měl radost. Takový zdravý jídlo. Ale stejně už se těším až neurvale třísknu doma do stolu a zařvu. „Rito, řizek a opejkaný brambory!“ 🙂 Žádný hranolky. Hezky brambory na loupačku uvařit, nechat vychladnout. Oloupat, nakrajet na čtvrtky a opéct na rozpáleném olivovém oleji. Sakra to je žrádlo.
Tak od úterka příštího týdne se začnu zlehka těšit domů. Ve středu mě přestane bavit chození a začnu být líný. To už znám z dob předchozích. Může cesta trvat měsíc, rok, půl roku. Dva dny před koncem na mě padne neskutečná lenost. Asi to je jakýmsi psychickým nastavením. Den předtím mi není nic daleko, ale den poté už každý krok je neskutečná otrava.
Třeba to letos bude lepší. Jestli budu den u Lukáše tak se kouknu po městě, koupím nějaké staré válečné námořnické filmy a budu se bavit kašírovanou námořnickou romantikou z časů, kdy lord Nellson hlásal „England expected that every man will do his duty.“ Lodě byly ze dřeva a muži na nich sloužící ze železa.