Probudil jsem se docela brzo, takže si hraji s nastavením OS, když
Probudil jsem se docela brzo, takže si hraji s nastavením OS, když
jsem předtím cvičil. Poslouchám staré hity Deana Martina. Ten hlas je
nádherný a můžu při něm psát a nijak mě neruší. Nádherný nevtíravý bas
baryton. Best Song
Of Dean Martin Tomu se nedá nic vytknout. Inu zpěvák, který skutečně
uměl zpívat. I na živo.
Včera, když jsem se vracel z blázince, stavil jsem se v
knihkupectví a koho tam nepotkám. Jednoho hocha, co měl být už v komunitě,
leč není. Prý dlouhá doba být ještě půl roku zavřený někde na venkově,
když je v Praze tak krásně.
Jo, chápu ho. Kolegyně si o něj dělali starosti, jak se zdá, zase
zbytečně. Ony to myslí dobře, udělají maximum, mají starosti a jak se zdá,
tak zase jeden, co si starosti nedělá. Bohužel, tohle je úděl terapeuta.
Námaha, starosti a nic.
Budu se také muset začít starat o své daňové přiznání. Už jsem
prohrabal účty a teď je jen dopravit k paní účetní, aby to dala jako
každoročně dohromady. Inu, nezávidím ji tu práci. Když se podívám na
daňové přiznání, mám nauseu. Tak česky řečeno, chce se mi blejt.
Výstižnější slovo neznám. Stát nás otravuje, kde může. DPH, daň z příjmu,
sociální pojištění. Zdá se, že je ten bumbrlíček zcela nenasytný. Bere nám
takových peněz a situace je stále horší.
Nic, nebudu naříkat hned po ránu. Za chvíli dorazí klient, má
starosti, volal mi včera. Nedivím se mu, že s tím nechce být sám. Někdy
sousedi v domě opravdu nejsou štěstí. Jo, pokud má možnost změnit bydlení,
je tu možné řešení. Ale uvidíme s čím opravdu přijde.
Klienti odešli, takže dopisuji blog. Přišla mě navštívit má láska. Zrovna jsem pekl bůček. Tak snědla bůček,kus mi velkoryse nechala. Chvíli orazila v posteli a zas vyrazila
za uměním. Do divadla. Mají sice po premiéře, ale prý mají nějakou
zkoušku, kde budou zkracovat, či co. Holt má život. Inu, když je někdo
nadaný, pak je i žádaný. Ale ten bůček i poležení v posteli nám spravilo
náladu. Lepší než nic.
Občas stačí málo, sice jsem ji včera nechal palačinky, pak jsem si
uvědomil, že nepřijde, neb premiéra je premiéra, šli do hospody a já zas
necítím potřebu se probouzet do alkoholické ranního oparu. Jestli něco
nemusím, pak přesně tohle. Není moc ranního smradu, který snáším hůř než
tenhle. Takže po premiéře z hospody míří do svého wigwamu.
Jako díte, když jsem přišel ráno do kuchyně, kde spával můj otec po
opici, tak tam bylo jak ve sklepě nejpodřadnější putyky. Takový puch byl
občas cítit na ulici, když šel člověk kolem. Ale má láska přišla v poledne
a už voněla. Prý moc nepila. Tak to ji je ke cti. Nemám potřebu zakazovat
ji alkohol, ale domu mi s ním tedy nesmí. Ani v sobě ne.
Wigwam je prostě wigwam. Místo, které si udržuji bezpečné, co to
jde. Riziku se člověk vyhnout nemůže, ale může ho minimalizovat z
nepřijatelného na přijatelné riziko. O tom jsem zrovna dnes mluvil s
klientem, kterému se jako soused prý přistěhovali jistí podezřelí
lidé. Asi huliči a prý možná i distributoři trávy. To ještě neví. Ale na
chodbě cítil smrad trávy. Nezávidím mu, ale i já se nemohu vyhnout
sousedům, kteří třeba občas slaví.
Prostě zavřu dveře, a dělám, že neexistují. Naštěstí za těch devět
let většinou slavili v domě všichni decentně. Takže jsme probrali, co s
tím může dělat hned a co výhledově. Pokud bude nejhůř, odstěhuje se, co
nejrychleji. Pokud nebude nejhůř, asi se jim bude systematicky vyhýbat a
nebude se je snažit předělat.
Snažit se někoho předělávat v oblasti závislosti je tuze nevděčná a
pro závislého nebezpečná práce. Nakonec, já nikdy se nepokouším nikoho
předělat. Co na něm chci, aby se pokusil změnit chování, Třeba, když je
nalitý až po uši, tak se mě nepokouší navštěvovat. S takovou změnou
chování jsem docela spokojen.
Valná většina okolí závislých vyžaduje od abstinujících buď naprostou
okamžitou kompletní změnu, nebo jen aby přestal pít, ale uměl se pohybovat v
prostředí putyk, barů, plesů, mejdanů, či jak se dnes říká vznešeně
„party.” No oba tábory se diví, že ani jedno tak moc nejde.
Nikdo se není schopen změnit kompletně. Maximálně změní své chování, umí
ovládat své emoce, rozumí sobě samému. Nebo v tom druhém případě nikdy
nebude natolik otužilý aby dlouhodobě uměl žít v přítomnosti své drogy.
Práce se spoluzávislými je stejně obtížná jako se závislými. Dá dost
práce, než jim člověk rozmluví některé nápady, jak závislému pomoc, či ho
zachránit. Někdy je to větší dřina, než dostat feťáka do komunity. Ti lidé
si své úžasné nápady nedají a nedají rozmluvit, stejně jako si feťáci
nechtějí nechat rozmluvit své fetování, hráči hraní a alkoholici svůj
chlast.
Pochopitelně stejně jako závislí i spoluzávislí mají požadavek, aby se
vše změnilo hned, tedy vlastně hned ne, včera bylo už pozdě. Jenže já jsem
docela trpělivý a počkám, až je ta naivita přejde. Občas si musí všechny
zúčastněné strany dát pohov, počkat na příznivý vítr, či jak se jinak říká,
až upadnou jak závislí, tak spoluzávislí do debaklu. Pak jsou schopni a
ochotni naslouchat vlídným slovům terapeuta, či terapeutky jak vlastně dál.
No a zítra přjde dcera s chlapem. Přemýšlím, jestli jim bude stačit maso, nebo ještě něco k tomu. Sakra mám starosti. 🙂
Jo jo.