Komu by se chtělo umřít, že jo?

Shlédl jsem debatu Jaroslava Duška s Danielou Drtinovou. Řekl toho hodně, zábavnou formou, ale vše se dá shrnout do jediné věty. „Žij tady a teď a změn sám sebe.” To je všechno.

Shlédl jsem debatu Jaroslava Duška s Danielou Drtinovou. Řekl toho hodně, zábavnou formou, ale vše se dá shrnout do jediné věty. „Žij tady a teď a změn sám sebe.” To je všechno. Podobné tomu, když se ptali rabína Hilela, jestli umí naučit Toru za dobu , co žák vydrží stát na jedné noze. Rabín Hilel odvětil: „Jistě, nečiň jiným, co nechceš aby jiní činili tobě. Ostatní je jen komentář k Toře. ” Dušek se docela dobře baví výkladem „toltecké moudrosti,” která sice asi není žádnou historickou toltéckou moudrostí, ale budiž. Zasmál jsem se.

Já moc nemusím tyhle esoterická moudra a teorie. I když Dušek se brání, že vlastně žádné duchovno nedělá. Bohužel, v tomhle směru jsem v mládí načetl dost těch teorii New Age, abych to „duchovno” z toho, co říká necítil. Normálně ho nesleduji, nakonec, co říkal, jsem si přečetl jinde a dávno. Tady mě zajímala ta debata mezi ním a Drtinovou. Drtinová mu ani moc do řeči neskákala.

Každý esoterik je i ze svého hlediska šaman, vědecký pracovník a psycholog. Jen jim ta „psychologie” v uzdravě těch lidí moc nefunguje. Tedy tak skvěle, jak tvrdí. New Age je pro lidi, co mají „charisma” jak tomu říká doktor Honzák.

Docela se děsím toho, když mi lidé říkají, že mám charisma. Já spíš spoléhám na vyzkoušené, bezpečné věci, které když neuleví, aspoň neublíží.Bez osobního charismatu Zkouším občas s lidmi věci, které by jim mohli ulevit, nebo je nabudit. Ale bál bych se říci někomu, že aby byl nějak zdravý, musí žít jako já, nebo mu citoval nějakou moudrost, která by ho spasila.

Jo, nemám problém si ověřit, že dokáže moje tělo snést na boso teplotu mínus tři stupně po dobu půl hodiny. Víc jsem nezkoušel. Ale navrhnout to někomu jako prostředek vedoucí ke zdraví bych si asi jednoznačně netroufl. Může mu to pomoc, ale docela věřím, že jsou lidé, co by jim to od potíží s močovým měchýřem například nepomohlo.

Takže na rozdíl od Duška si nemyslím, že chodit bos je jen stav mysli, ale určitý stupeň otužilosti a postupného tréninku, který může mnohé zlepšit. Ale jak říkám, je docela možné, že u někoho ten trénink nic nezmůže. Včera ráno jsem při sedmi minus prostě boty nazul, odpoledne při dvou minus je zul a šel jsem domu bos. Mám natrénováno. Asi jsem líný, nebo se bojím zkoušet víc. Docela si klidně ulevím a netrápím se víc, než mám chuť se trápit.

Už se těším, až bude teplo. Lépe se chodí, není po chodníku spousta drobného, ostrého štěrku,co jim sypou v Praze chodníky. Štěrk, který není nejpříjemnější. Dá se po něm chodit, cítím ho mnohem méně, než bych cítil loni v létě, ale cítím. Je ostrý a jít třeba osm devět kilometrů v něm není nic extra. Zkusil jsem to. Vždy, když jsem přišel na místa, kde ho bylo málo, nebo nebyl, byl jsem rád. Nohy už se nepoškodí, ale štěrk cítí. Možná nemám tu správnou mysl, spíš bych řekl, že působí fyzika. Mám osmdesát pět kilo a tak váha má vliv na moje chodidla. Děti by na tom byly lépe. Prý je na to dokonce i vzorec.

Takže mám s některými tvrzeními lidí z ranku Duška potíže. Možná ale, jsem jen neznalý a nechápu myšlenky mistra, jak bych měl. Ale s tím asi umím žít. Já už jsem se dávno přestal snažit rozumět vývodům esoteriků. Spíše se jimi nezabývám. Neberu nikomu jeho názor na kvalitu těchto myšlenkových schémat, uznávám, že jsem v zajetí praktického myšlení, rád si vše ověřím a zkouším tomu rozumět z toho fyziologického hlediska. Třeba jak funguje relaxace, jógové techniky. meditace, nebo otužování. Na esoterično nemám dost bohatou fantasii a zřejmě ani slovesnou zásobu.

Vím, že jsou věci, které fungují, třeba se zatím je nedaří vysvětlit a podpořit správnou teorii, ovšem pokud nemám teorii, pak se tím netrápím, nijak si účinky nevysvětluji, beru je pouze jen na vědomí. Lidská psychika skrývá dost tajemství, které zatím většina teorii, vysvětlit nedokázala, dokonce ani ty psychoanalytické ne. Vysvětlení selhávají, účinky přetrvávají. Dalo by se říci.

Ať si Dušek klidně tvrdí, že dokáže změnit chuť vody, použitím nějakého kouzla, prosím, když má ten pocit, že mu okouzlená voda lépe chutná, proč ne. Jen on ví, jak to je. Také mám několik editorů na psaní a mám-li chuť psát blog, tak nejraději v editoru VI, kdežto knihy třeba ve VIM, což je klon VI. Záleží vlastně jen na pocitu. Kvalitou editoru to zřejmě nebude. VIM, má víc funkcí, leč přesto raději na blog VI. Podobně tohle mám s hrnky. Oba porcelánové, ale z jednoho čaj a z druhého kafe. Nemíchám je.

Takže to je asi ten důvod, proč jsem se bavil, při Duškových vývodech. On by mi k těm editorům, či hrnkům, kdybych měl zájem jistě něco esoterického, toltecké řekl, a já bych se asi smál. Třeba by ho můj smích ani neurazil, pokud je natolik duchovně vyspělý, jak se prezentuje. Já jsem si u sebe jistý, že opravdu jde jen o pocit z různosti, nikoliv o rozdílu v hrncích, či editorech. Psychické nastavení, které prožívám, při psaní v editoru VI, je jednoduše rozhodující, stejně tak v použití hrnku. Nic víc v tom nebude. Žádné kouzlo, žádná magie, žádná dohoda, žádný boj.

No vida, mohl jsem zase něco nového vyzkoušet a já si místo toho peču v remosce vepřovou plec, tedy už jsem ji snědl, prošel jsem se na mrazu bos. Koukal jsem po holkách. V Bille jsem dal řeč s prodavačkou, co mi pravila, když mě zahlédla. „Nezklamal jste mě.” Měla na mysli mé bosé nohy. Moc lidí u kasy neměla, tak jsem si s ní chvíli povídal. O životě, bosých nohách, o chlapech a tak. O čem tak spolu mluví stařík a kráska.

Prohlédl jsem si od včerejška pár dokumentů o čečenské válce. Některé v angličtině, některé v ruštině. Zajímavé porovnání použití propagandistických triků a prvků Svůj postoj k tomu nijak deklarovat nemíním. Stejně jako ne k dnešní válce na Ukrajině. Každá strana má své důvody,.Dnes na Ukrajině, stejně jako měla v té čečenské válce a jsou tam mrtví. To je bohužel úděl válek, že tam jsou mrtví lidé, z nichž někteří mají pocit, že ten život za správnou věc se sluší obětovat. I když se jim zas nějak extra umřít nechce. Nakonec, komu by se chtělo, že jo?