Vánoce a slunovrat se blíží. Ještě dvě dlouhé noci, pak se začnou zkracovat. Po minutách. Ale budou. Jo, tyhle malé kroky nás nejvíc ovlivňují.
Vánoce a slunovrat se blíží. Ještě dvě dlouhé noci, pak se začnou zkracovat. Po minutách. Ale budou. Jo, tyhle malé kroky nás nejvíc ovlivňují. Čas běží, milimetry přibývají nebo ubývají a najednou jsou z toho kilometry. Nebo hodiny. Letos slunovrat opět vychází na 21.12 v 18.10 středoevropského času. Tak se bud těšit. I když dlouhé noci mi nevadí. Ono mi vlastně nevadí to střídání ročních období. Každé má něco do sebe.
Navštívila mě dcera a vnuk. Z Londýna dorazili. Hošíček stál mezi dveřmi, nechtělo se mu blíž, jsou mu dva roky, trochu kňučel, přikulil jsem k němu velký míč, strčil mi ho zpátky, usmál se a bylo. Za chvíli přišel sám. Tím jak jsou daleko, vidíme se málo, nezná mě, tak se trochu bál. I když byl s mámou. Jak ho strach přešel, tak byl k neudržení. Plný energie. Jo, když si vzpomenu, co strachu jsme užili při jeho narození, když vůbec nebylo jisté jestli přežije.
Těch šest hodin, co tu s dcerou byli, uteklo jak nic. Dokonce i se tu cítil tak bezpečně, že usnul v ložnici za světla, kde jsme mu ustlali na zemi, aby nespadl z postele. Petra tvrdila, že neusne. Mýlila se. Ty dvě hodiny, co spal jsme probrali život. Domluvili se na tom, že bych na jaře, na Velikonoce dorazil do Londýna. Trochu se vyvětrat. Dostal jsem dárky, největší radost mi udělala série DVD o historii Royal Navy. O jejím vzestupu a moci a ústupu ze slávy.
Povídal jsem si dnes s klientem. Tak trochu i o blozích. Zmínil, že nemá potřebu komentovat blogy, které jsou třeba takového rodinného charakteru. Chápu ho. Většina lidí má potřebu se vůči něčemu pořád vymezovat. Tepat nepravosti, hájit svobodu a pravdu. Občas mě také chytne, takový ten „bacil spravedlnosti.” Jenže když se budu pořád vůči něčemu vymezovat, tepat nepravosti a zlořády svět, stále za něco bojovat, tak si ani nevšimnu těch krásných věcí kolem sebe.
Samosebou vím, že by mohlo být na světě lépe, všichni by mohli mít všeho skoro dostatek, jenže o tom co je dostatek, o tom existují docela slušné spory. Pokud řeknu někomu: „Co kňučíš, vždyť ti není zima, ani nemáš hlad?” Tak řekne: „To je přeci samozřejmost.” Pro někoho ano, pro někoho je to v tu chvíli celkem situace, která se mu zdá těžko dosažitelná. Lidé, kteří mají prostředky aby vyšli z výplaty do výplaty, mají pocit, že něco málo jim by usnadnilo život. Jenže, pokud by měli něco víc, pak jsem si jistý, že většina z nich by opět neušetřila a měli by pocit, že opět žijí od výplaty k výplatě.
Nakonec, vidím tohle dnes a denně ve svých skupinách. Lid=, kteří vydělávali třeba šedesát tisíc měsíčně, měli pocit, že jim to stačí tak akorát, pak začali třeba podnikat, vydělávají dvojnásobek, trojnásobek a přesto mají pocit, že stěží vyjdou. Prostě s většími penězi rostou nároky, rostou možnosti, co si člověk může dovolit s tím rostou výdaje. Takový mírně začarovaný kruh. Sám na sobě jsem tohle zažil. Velké peníze, malé peníze, vždy jsem se přizpůsobil. Jen to snižování standardů mi šlo maličko hůře, než ten vzestup.
Takže já se už tak moc raději nevymezuji, nemám potřebu komentovat chudobu, nebo bohatství druhých, protože takové komentování je věc ošidná. A kazit si život neustálím stěžováním na mravní bídu lidstva mě také zas tolik nebaví. Lidé kradli, podváděli, obohacovali se na úkor druhých, ne většina, vždy menšina, občas někoho klepli přes ruce, ale tak to bylo, tak to bude a zatím jak se zdá, se to celosvětově nezlepší. Rozhodně ne hned a rozhodně ne za mého života. Snad někdy až se z lidí stanou andělé.
Budou Vánoce, pomalu přikupuji, co potřebuji, abych netrpěl o Vánocích hlady, tím pádem nebyl v depresi. Jedno balení cukroví jsem obdržel včera, pro druhé si půjdu na poštu. Pochopitelně, jsem k večeru, když jsem šel na skupinu našel oznámení ve schránce, že mám na poště balíček. Ani se nenamáhali zazvonit. Jo, myslím, že přišel čas zrušit Českou poštu, Českou televizi, Český rozhlas, České dráhy, jako žrouty peněz a zbytečné instituce, které nám nic neposkytují, jen od nás berou peníze za nic.
Doufám, že socani tiše zhasnou, jako tiše dohasíná ODS, a přijdou k moci lidé, kteří budou mít rozum a zruší všechny tyhle zbytečné instituce, propustí zaměstnance a ti jestli budou mít zájem dělat do doručování, nebo médií, případně dopravy, mohou tak činit soukromě a nabídnout služby podobných kvalit svým zákazníkům, kteří je pak poženou svinským krokem. Protože pokud jedu někam se soukromým dopravcem, nemám problém, pokud mi dopravují něco soukromé firmy, nemám problém, ale mám-li se dívat na programy, které platí daňoví poplatníci, nebo poslouchat za peníze daňových poplatníků, rádio, či cestovat s Českými dráhami, bleju kameny. I když je pravda, že rádio, tedy Český rozhlas zatím ještě z těch výše uvedených institucí vychází nejlépe.
Zítra ráno do blázince, sobota, jak se zdá bude zcela volná, odpočinu, v pondělí ještě do blázince a na skupinu, ale pak tři dny volna, kdy se mohu jen tak poflakovat, rozjímat, modlit se, psát a cvičit a nemuset nic, jen to, co opravdu chci dělat. Jo jo.