Sobota. Dvě konzultace, z toho jedna, kterou si u mne objednala bývalá kolegyně. Musím říct, že má ješitnost se poměla.
Sobota. Dvě konzultace, z toho jedna, kterou si u mne objednala bývalá kolegyně. Musím říct, že má ješitnost se poměla. Ale zase na druhou stranu, v takové situaci bych asi také šel k někomu o kom si myslím, že tomu rozumí a pokud bych ho znal, bylo by mi snáz. Takže jsem sobotu zahájil prací. Vlastně jsem pokračoval i přes den. Volala mi klientka, že pije, což jsem vzal na vědomí. Obvyklé výmluvy rozpité alkoholičky. Jakýkoliv návrh odmítla, vždy našla důvod, proč něco neudělat, jednou protože má dítě, podruhé, že se bojí, že ji dají soudní výměr, tedy nařízenou léčbu. Kecy, kecy a nic než kecy. Naštěstí nejsem její otec, takže s ní nemusím tyhle racionalizace dlouho řešit. Upozornil jsem ji, že jestli to pití nezastaví, a nic s tím neudělá, sociálka se začne starat víc, než se starala dosud, protože ta dáma potřebuje ode mne, nebo od kohokoliv kam bude chodit do terapie, že abstinuje, dochází pravidelně do terapie. Jinak sociálka zasáhne. Uvidíme.
Pak odpoledne mládenec, kterému podle jeho sdělení je nevěrná žena. Co má dělat. Už jsem s ním tuhle situaci řešil. Sice vyslechl mou nabídku, aby se jasně dal najevo, že nic nechce, nic neřešil se svou ženou, která s ním manipuluje, protože prý za ním vždy přijde, chce vědět, co bude dál. Docela mu tohle věřím. Jsou lidé, kteří zcela klidně páší nevěru a chtějí na těch podváděných aby za ně řešili jejich problém. Inu, napsal jsem o takových situacích dvě knihy. Hlavně ta, která nese název, „Paralelní manželství.” Doporučil jsem mu mlčet, nic neřešit, odmítnout se zabývat psychickým stavem své ženy, která pokud ho podvádí si musí nést to „břímě nevěry” sama.
On nemá žádnou povinnost snášet její manipulace. Pokud dokáže mlčet, nic nechtít, ničím se nezabývat, pak se možná stane něco pozitivního. Osobně bych se odmítl dát svou ženou informovat o svých potížích s nevěrou. Řeči o tom, že kdybych byl lepší, nemusela by mi být nevěrná bych naprosto vůbec neposlouchal. Jestli má trápení, a chce něco změnit, musí začít u sebe. Protože to manželství má pro ni cenu, pokud ne, nic ji nebrání odejít za „hlasem srdce.” Tedy, pokud je odejít kam a ke komu. Jestli nemá kam odejít a ke komu, pak musí změnit chování. Pro případné feministky podotýkám, že totéž chování bych doporučil podváděné manželce. Mám na mysli tu skutečnost, že nemá nikdo povinnost se dát podvádět a ještě řešit trable podvádějícího. Maximálně ten podváděný/á může odpustit, pokud podvádějící zastaví svoje lži a podvody.
Rozhodně bych ale neřešil s partnerkou nic, dokud nezmění své chování, klidně bych mlčel a nechal bych ji dumat nad tím, co mám za lubem. Protože jestli něco chce řešit, tak s tak moc jistá v kramflecích nebude. Možná ji jde jen o to aby získala nějaké výhody tím, že ve mě vyvolá strach z jejího odchodu, což je oblíbená strategie některých jedinců, která ovšem funguje do chvíle, než se zjistí, že ten druhý třeba už nic nechce, nic nepožaduje a dá najevo, že nechá toho druhého v zájmu zachování vlastní sebeúcty klidně odejít. Takové zjištění mnohým manipulantem řádně zacloumá. Někdy reagují agresí a vydíráním, někdy obviňováním, jenže mají-li své zájmy, pak postupně mění chování. Mění, neboť zjišťují, že jsou nahraditelní. Být nahraditelným nikomu sebevědomí zrovna nepřidá.
V poslední době jsme zažil několik takových kauz, kdy manželka se chvátala rozvádět, protože pohrůžka rozvodem ji sloužil k tomu, aby dosáhla co potřebuje. Chvátaly, aby se těm dámám stalo, že muž se na jejich naléhání, klidně odstěhoval, tedy lehko jim ani jednomu nebylo, ale vzali tu situaci mužně, podepsali souhlas s rozvodem, když dostatečně dlouho dávali najevo, že o rozvod nestojí. Ty ženy čekaly na nějaké prosebné procesí, které se nekonalo. A ani jedna přesto u žádost o rozvod nepodala. Zatím. Asi jim došlo, že dostávat alimenty je sice hezké, ale valná část peněz, které byly v manželství k dispozici i jim, zůstane těm mužům.
A mít třeba padesát až devadesát tisíc k dispozici, nebo nemít, je rozdíl. Nota bene, když ony tolik samy nevydělají. Takže dnes dumají, jak tu situaci zvrátit. Ti muži zatím se vzpamatovali a žijí si podle sebe. Zatím nemají potřebu se vracet. Zjistili, že i jiné ženy jsou příjemné a milé. Nemohu říci, že bych s těmi ženami měl nějaký zvláštní soucit. Udělaly všechno pro to, aby se do potíží dostaly. Teď sice čekají, že ji ti dva muži z nich vytáhnou, ale zdá se, že bez vstřícného kroku k těm mužům to nepůjde. Inu na začátku každého problému je pýcha.
Včera odpoledne jsem mezi jednotlivými telefonáty, četl, nebo spal. A díval se na zajímavé filmy. Mám zajímavé knihy, které jsem si v knihovně v pátek vyzvedl. Něco jsem měl rezervované, něco jsem přibral cestou na schůzku s Janou, která mi hodlala vrátit jednu knihu, kterou si kdysi dávno ode mne půjčila a nevracela a až po mém nářku v jednom blogu, že jsem musel ustanovit moratorium na knihy ze své knihovny, se dobrovolně přiznala, že si jednu knihu půjčila a že mi ji tedy vrátí. Přinesla ji, díky tomu jsem objevil jednu velmi zajímavou kavárnu, jménem Miláno na Starém městě v Kaprově ulici, a musím říct, že se mi tam líbilo.
Docela obyčejný podnik, kupodivu ani nijak zaměřený na turisty. Tedy aspoň na mě dělal takový dojem. Sedělo se tam hezky. Je dobré vědět, protože další místo, kde se člověk může setkat se známými. Mají nekuřáckou sekci, což mi vyhovuje. Povídali jsme s Janou hezky, do doby, než musela jít vyzvednout dceru ze zpívání, nebo z něčeho takového. Šel jsem domu, cestou nakoupil, doma si čet, stáhl jeden starý, romantický film z dob křižáckých výprav do Svaté země. Se zalíbením jsem sledoval ten zcela nekorektní film, který preferoval křesťanství a vymezoval se proti Islámu. Sehnal jsem k němu jak anglické tak české titulky. Takže dopíši blog a počkám na Petra a půjdem na trénink. Trochu zacvičit, pár úderů se naučit. Jo jo.