Přemýšlel jsem zda mám odpovědět v komentářích na Miladin dotaz a pak jsem se rozhodl napsat na téma„Proč si opakovaně vybíráme podobné partnery„ blog.
Přemýšlel jsem zda mám odpovědět v komentářích na Miladin dotaz a pak jsem se rozhodl napsat na téma„Proč si opakovaně vybíráme podobné partnery„ blog. Nevím jestli se shodnu s autoritami, ale na tom celkem nezáleží.
Asi nikoho nepřekvapí, že si muži vybírají mnohdy ženy, které jsou podobné jejich matkám. Stejně tak ženy si vybírají muže, kteří jsou podobní jejich otcům. Není to stoprocentní pravidlo, ale dost častý jev, aby se sním dalo operovat. Někdy si vybírají i „úplný opak”, svých rodičů aby jak muži tak ženy zjistili, že si zase vybrali to co dobře znají.
Ano, to co dobře známe nás přitahuje, protože i svým způsobem uklidňuje. Instinktivně, bez rozmyslu, dáváme na pocit přitažlivosti partnera.Většina rozvedených exmanželek, exmanželích závislých si pravděpodobně najde příštího partnera, který zřejmě také bude závislý. Podobně tomu tak bude u expartnerů hysterického ladění. Ti lidé v nás oslovují a dotýkají se našich emocí, které jsou setkáním s těmito lidmi probouzeny. Důležitým faktorem je, že skrytě rozumíme jejich chování.
Hystericky ladění partneři, kteří se velmi dlouho chovají s velkým obdivem k partnerovi,partnerce, nadmíru oceňují jejich kvality (aby později přešli v úplný opak) vyvolávají pocit přijetí, pocit naší dokonalosti. Ti lidé nevidí naše chyby, nevidí je přes představy, které o nás ve své mysli budují. Jsou už takoví. Nadchnou se a jejich nadšení nic neodolá. Jejich představa o tom druhém nemá hranice. Vím o čem píši. Několikrát jsem tohle zažil. Pád bývá velmi bolestivý.
Zamilovaný partner, který neprošel procesem sebepoznání, což v takových případech může být terapie, většinou nevidí, nebo není schopen vidět stejný, případně velmi podobný scénář, který zrovna opakovaně prožívá. Scénář, který má stejnou konstrukci. Nevidí ono budování hysterických představ o svých právech na dokonalého partnera.On rád uvěří že co o sobě slyší, tedy to pozitivní, je pravda. Aby se jednoho dne probudil z růžového snu do černé tmy. Až po nějakém čase jsem pochopil, že moje zaujetí ženami s hysterickým laděním spočívá právě v tom růžovém oparu, kterým mě oni dokáží obklopit. Velká vznešená slova, slova o lásce, co nemá konce, slova o mých nadlidských schopnostech jsou slova, které mě dnes dokáží varovat. Vím, že takto zahájený vztah je velmi nebezpečný.
V momentě, kdy mě někdo začne nebetyčně vychvalovat zpozorním. Jsem si sice vědom svých kvalit, stejně jako nedostatků, ale pokud o mne někdo chce mluvit jako o člověku, který nemá chyby, případně jen zanedbatelné, pak se zeptám, k čemu tomu člověku má „bezchybnost” slouží. Kladu si tyhle otázky stejně často jako v případech, kdy mě někdo nekonečně haní. Vždy je dobré porozumět svým motivům. Stejně jako jeho motivům. „Ano jsem rád, že mě někdo vidí v růžových barvách.” Jsem rád, jenže otázkou je jestli ona radost z pohledu toho druhého nesignalizuje problém, který snadno radost změní ve strast.
Protože pokud jsem k sobě pravdivý, a já se snažím být k sobě pravdivý, pak vím, že dokonalý nejsem. Dokonce vím, že o dokonalost neusiluji, ale přesto mi dělá dobře pohled druhého člověka.jsem jako jiní lidé rád milován, rád přijímán. Otázkou je jestli chci sloužit někomu jako prostředek k ukájení jeho představ o dokonalém partnerství. Položím-li si otázku, k čemu slouží ty slova a dostanu-li odpověď, že právě k tomu aby druhý žil v ilusi že má dokonalého partnera, pak zákonitě následuje otázka, kdy a jak se ona iluse rozplyne? A ona se prostě a jednoduše jednoho dne rozplyne.
Trochu jsem naznačil v čem spočívá chybné opakování vztahů, které musí zákonitě dopadnout zle. Nelze jednoduše je všechny vyjmenovat, protože mnohé motivy, velmi skryté se objeví až v ono procesu sebepoznání, kdy za pomoc buď terapeutické skupiny, nebo terapeuta sami před sebou vyjevujeme svoje skryté sny, představy o sobě samých, rozeznáváme jejich realitu. Od skutečné k domnělé.
Právě tím, že jsem zažil dva velmi důležité vztahy s hysterickými ženami, pochopil jsem, následně, kdy jsem si dokázal položit ty výše uvedené otázky a najít na ně odpověď, čím mě dokázaly okouzlit. Z jakého důvodu jsem najednou za člověka, který byl nejlepší byl během jednoho okamžiku, nejhorší. Tohle když jsem pochopil, ulevilo se mi. Jako v jiných případech jsem si uvědomil, že nejsem hříčka v rukách osudu, která nemá možnost výběru, ale člověk, který se docela klidně může zeptat sám sebe. „Co je za tím a je tohle opravdu v můj prospěch?”
Stal jsem se opatrnějším a vím, že už se nejedná o nějakou smůlu na ženský, ale jednoduše jen o jisté nezdravé uspokojování mých potřeb přijetí a lásky, které se podobně jako závislost stane noční můrou, která ničí psychiku a tělo. Tomu se mohu vyhnout. Dokonce jsem zjistil, že i jiné ženy, které nevykazují hysterické rysy, mohou být jiskřivé, okouzlující, umějí milovat. Celým srdcem i tělem. Tohle zjištění dává klid a dokonce umožňuje ono odpuštění ženám, které mě a moje dvě děti skutečně poškodily, okradly nás o roky lásky a vztahu. Jsou takové jaké jsou a musí s tím žít jen ony samy. Být hysterický, nebo mít hysterické chování, není nijak jednoduchý život.
Hysterický člověk potřebuje druhé lidi aby mu vyplňovali prostor jeho ilusí. Potřebuje je aby se dokázal nějaký čas svými ilusemi živit. Jeho iluse se rozplynou a on sám se najednou dostává do pasti vin a křivdy. Z tě pasti se pokouší dostat dalším vztahem a dalším „sebeokouzlením.” Tohle chování mu nějaký čas vydrží až dojde nakonec k totálnímu debaklu, který může být pro něj šancí, že vyhledá pomoc. Stejně jako závislý. Vyhledá pomoc a začne se smiřovat s tím, že svět je takový jaký je, nebude jiný, že druzí lidé ho mohou milovat, ale přestože se mu zcela neobětují, tak jejich láska k němu není malá.
Honza Lutera vždycky říkal. „Na počátku každého problému je pýcha a nedostatek lásky.” A já si vždycky vzpomenu na onen dotaz apoštolů ke Kristu, které přikázání je z Desatera největší? A na jeho odpověď. „Miluj bližního svého, jako sebe sama. Na tom stojí celý Zákon a všichni proroci.” Láska k sobě je stejně dobrá jako láska k bližnímu a není nutné se obětovat pro uspokojení něčích ilusí. Howg. Domluvil jsem.