Jsem byl dnes v televizi, aniž bych to tušil. Nebýt Rity, nevěděl jsem nic.
Jsem byl dnes v televizi, aniž bych to tušil. Nebýt Rity, nevěděl jsem nic. Ale nakonec jsem viděl skoro vše v přímém přenosu a potom si ještě vysílaný díl „Rodina a já” pod názvem „Nedokážu opustit manžela„ prohlédl na internetu. Velké ale bylo překvapení, že mi volala Ivana a říkala mi, jak se jí to líbilo. Bylo to první natáčení „Rodina a já” bez ní protože byla na dovolené na Ceylonu, tedy dnes na Srí Lance. Zdá se, že jsme to bez ní nezvorali. 🙂
A hned mi při té příležitosti sdělila příjemnou zprávu, že „Rodina a já nekončí” bude pokračovat a že se mnou i nadále do tohoto pořadu počítá. Sice mé srdce víc lne k „Ze závislosti do nezávislosti” a „Vyvolávač emocí„ ale „Rodina a já,” mám také rád. Nakonec, začínal jsem v ní před třemi lety. Jo jo, letí to.
Vím jak jsem se tehdy těšil na první pořad, který jsem s Ivanou napsal a s Alanem natočil. Vůbec jsem si nepředstavoval, že to vezme takový spád. Tolik pořadů a tak dlouho. A když Pán Bůh dá, tak to nebude ještě nějaký čas konec. Snad projde i „Vyvolávač emocí.”Já tedy jsem náramně rád, že jsem měl tu šanci, říci věci, které o závislosti, spoluzávislosti, vztazích vím, myslím si, že tak jsou. O tomhle se mi nikdy ani nesnilo.
Jinak paní Čárová v roli manželky alkoholika byla skvěla, stejně jako byla skvělá v roli alkoholičky v Závislosti. Pro takové lidi je radost psát, a radost komentovat. Za tím výkonem je jako za vším, co je dobré, vidět roky práce. Stejně jako u paní Mílové, nebo pana Bora, kteří v Závislosti předvedli skvělé herecké, velmi uvěřitelné představy závislých a spoluzávislých. Profesionálové každým coulem. Nováčka jako jsem já v televizním oboru vyslechli, řekli „ano, tak to zkusíme, jestli to půjde jak si představujete,” a udělali co jsem na nich chtěl jako terapeut chtěl. Byli úžasně věrohodní. Jo, taková spolupráce se povede jen někdy.
Pobavila mě Marcela , která mi včera poslala SMS, zda se mnou něco není, že už jsem několik dní nenapsal nikam blog. Tak jsem ji ujistil, že blog zase někdy bude, a že nepíši jen proto, že se mi nějak nechce. Nemám nějak potřebu tento týden trousit moudra. Odpočívám. Čtu si knihy, kterých mám několik najednou rozečteno, dělám terapii, a sleduji životní cvrkot.
Moc se mi líbí ty aféry, které cloumají politickou scénou a říkám si, že ti lidé ztratili jakoukoliv soudnost a vlastně jen dokazují, že dostat se na vysoký post, vydělat dost peněz, získat moc a vliv, ještě nezaručuje nějakou zralost. Je až s podivem, jak lidé vysokoškolsky vzdělaní, movití. Lidé, kteří nemají žádný důvod si stěžovat na nepřízeň osudu, se chovají jako nedospělé děti. Jakoby showbusiness se přenesl do politiky a jediným cílem těch „politiků” se stala viditelnost i za cenu skandálu. Oni jsou opravdu jen a jen k pobavení, ani nejsou ke vzteku. Lidé takto se chovající, nemohu brát naprosto vážně. Nějaký čas, to byla tragedie, ale nakonec je z toho jen a jen fraška. Ta jak známo patří do oblasti komedie.
Docela si říkám, „zlatá terapie, zlatí závislí a spoluzávislí.” Tam se s těmi lidem dá mluvit, dá se jim předestřít, smysl a cíle, dá se jim ukázat na slepá místa, sice se jim občas ono poukázání nelíbí, ale nakonec aspoň verbálně jsou schopni nahlédnout, pochopit a dokonce i něco udělat. Jenže ti hoši a dívky v politice, jednoduše nemají soudnost a nemají zábrany. Pokud jim říkám „hoši a dívky„ není to z důvodu jejich mládí, ale jejich mentální zralosti. To, že funguje stát, alespoň v něčem není z toho důvodu, že by byli tak skvělí, ale spíše navzdory jim. Zde je vidět, jak skutečně málo potřebujeme nějakou vládu a úředníky. Čím méně se nám pletou do života, tím lépe.
Je to podobné tomu, jako když se začne nějaký super chytrý intelektuál filozof plést do života obyčejným lidem a začne je poučovat, co opravdu potřebují. Přiznám se, že rád čtu, rád si tak přemýšlím, ale v praktických věcech jsem ještě žádného poradce v oblasti základních životních rozhodnutí skutečně nepotřeboval. Jednoduše jsem byl sám dost chytrý na to, abych věděl co mám dělat. Nejsem v tom světě takhle sám, taková je převážná část lidí. Jsem měl dnes cestou na skupinu štěstí na jednoho intelektuála, který vždy ví jak na to. Potkal jsem v Metru pana Peheho. Sedl si naproti mě. Pan Pehe patří do té sorty lidí, kteří vždy vědí, co má být, jak má být a co by si lidé měli myslet. Jaksi se ale ve svých politologických intelektuálních předpovědí pletou. Bohužel si svých omylů ani nevšimnou.
Ale pan Pehe se v Metru choval slušně. Byl střízlivý, listoval si v nějaké, zřejmě levicové příručce, nebylo vidět přesně v jaké a jinak neobtěžoval. Možná si chystal nějaký levicový útok na presidenta Klause. Je už tím komický, jak umanutě jde po svém soupeři. Nejsem zvláštní příznivec presidenta, ale myslím si, že pana Peheho v oblasti intelektu a vyjadřovacích schopností hravě převyšuje. Inu každý máme svého Peheho. Já jich mám několik. Nakonec je milé vědět, že jsou lidé, kteří mají starost a zájem a ta starost a zájem je neutuchající.
Rita bohužel o víkendu pracuje, tak budu trávit svůj volný čas víceméně sám. Ale už se těším, jak zítra zase prolezu pár knihkupectví, antikvariát, pustím si v sobotu a v neděli pár filmů, které jsem sice už viděl, ale podívám se na ně zas. Minulou sobotu neděli jsem si postupně promítl Bourneho trilogii. Začal jsem odzadu, od posledního dílu až prvnímu. Uvědomil jsem si, jak je to dobře udělané.
Možná si promítnu trilogii o mistru meče Musašim, kterou jsem si koupil před rokem. Promítnul, předtím přečetl jeho něco jako neoficiální životopis od Eidži Jokišawi. Musím říct, že člověk, který podstoupil šedesát soubojů, kdy v každém šlo o život a všechny skutečně vyhrál a umřel nakonec v sedě přirozenou smrtí, mě opravdu zaujal. Navíc jeho kniha „Kniha pěti kruhů,„ kterou také vlastním, je skutečně moudrá kniha. Občas si v ní rád čtu. Ale uvidím v jaké náladě budu v sobotu a nebo zítra, třeba si promítnu něco jiného. Mám stovky filmů, stejně jako stovky knih, takže si udělám „intelektuální víkend.” Počasí má být ošklivé. Lehnu v takovém případě do postele, zavalím se knížkami, abych nemusel dlouho šmátrat a budu odpočívat. Jo jo. Takové mám plány. Tak uvidíme, co se z nich naplní. Rozhodně se nemíním zabývat něčím politickým.