Už zase mám cukání

Volal mi klient, že je v silné nepohodě, tedy jeho slovy: „jsem v prdeli, koupil jsem si cigarety, zase kouřím a blížím se k recidivě, žena mě ráno zbila, řvala na mě že mě neměla nikdy potkat, že ji

Volal mi klient, že je v silné nepohodě, tedy jeho slovy: „jsem v prdeli, koupil jsem si cigarety, zase kouřím a blížím se k recidivě, žena mě ráno zbila, řvala na mě že mě neměla nikdy potkat, že ji nemám rád.” Vyslechl jsem ho, doporučil mu aby si pustil studenou sprchu, není-li sprcha na dosah, protože je v práci, tedy ať najde kohoutek se studenou vodou, pustí si na hlavu studenou vodu, vyjde třikrát do třetího patra a nahoru a dolu a pak mi znovu zavolá jestli má ještě chuť k recidivě.

Pochopitelně jsem mu nabídl, že může si udělat v týdnu čas a přijít i se ženou, probereme jeho situaci, to co se děje s jeho ženou, s ním, prostě s oběma dvěma. Abstinence je sice výhodná, ale občas i docela dramatická. V poslední době je toho ve skupinách docela dost. Chlapci abstinují, jejich ženy se rozkoukaly a mají pocit, že si nezasloužily takovou minulost. Určitě mají pravdu, leč si vybraly chlapy jaký si vybraly, tedy také musí snášet, co doma mají. Není jednoduché žít s abstinujícím závislým, který se polepšil, získal sebevědomí, má pocit, že může mluvit do rodinných věcí. Mnohá kráska tohle neskousne, jak se stalo zvykem v poslední době říkat. My jsme říkávali: „Nevydejchat, nerozchodit.”

Jo jo, doporučil jsem osvědčenou techniku. Studená voda vzpamatuje, přeladí, chůze do schodů vyplaví endorfiny, zapotí se, tím vyjdou z těla škodlivé látky. Musím říct, že kdyby mi volala jeho žena, která zřejmě podle jeho líčení má samonasírací tendence. Doporučím ji to samé. Možná by si nechtěla nalít vodu na hlavu, protože by si pomačkala mikádo, ale pokud by si tu studenou vodu pustila na nohy, dosáhla by stejného účinku. I jen na obličej, ale tam je zase problém s make-up. Nemají to někdy ženy lehké. V každé případě, pokud trpí takovými destruktivními tendencemi a nechtějí o manželství přijít, což v tomhle případě se mi zdá, že ona žena o manželství přijít nechce, je dobré zavolat někomu, komu věří, dojít se někam poradit. Mlátit muže do hlavy nepomáhá. Nezmění se. A myslím, že si mlácení do hlavy většina mužů dlouhodobě líbit nenechá. Jednou dvakrát, drží, protože si je vědom své převahy a síly, ale po čase to otráví.

Tak, teď mi volal zpátky, že si mám napsat červené plus, prý medicína zabrala. Bodejť by nezabrala, studená voda a usilovný pohyb je na momentální depresi účinná metoda. Sám tyhle praktiky používám. Někdy někteří bývalí vrcholoví sportovci nad tímhle opovrhují nos, protože oni jsou zvyklý vydávat enormní výkony a mají za to, že jen tak něco rekreačně nemá cenu. Tohle jsem probíral s jedním bývalým reprezentantem v karate na jedné skupině. Navrhoval jsem mu, aby se vrátil ke karate, ale spíše ve stylu „Budo,” než sportovní karate. Cvičení a meditace, není důležitý výkon, důležitá je cesta

Obyčejně je budo myšlenka na způsob zastavení nepřítele přicházejícího z našeho vnitřku… Nishio Sensei

Tohle je právě pro mnohé muže, kteří byli zvyklí poměřovat svojí zdatnost podle svých vítězství velmi obtížné, ale pokud přistoupí na to, že nikoliv výkon, ale průběh a provedení, změny sebe sama, jsou tím důležitým, mají postaráno o celoživotní program do vysokého věku, kde není důležité fyzická zdatnost, ale ono pomalé provádění, koncentrace na pohyb a dech. Takhle cvičím už roky a musím říct, že mi to náramně prospívá. Alespoň co se psychiky týče. Už dávno nenaháním svaly, pouze v té chůzi se snažím udržet výkonnost, protože potřebuji vytrvalost, která se dá díky chůzi bezvadně nacvičovat. Chůze svým rytmem, poskytuje perfektní přeladění a navození lehce změněného stavu vědomí. Je mnohem přirozenější pohyb než běh a má perfektní relaxační účinky.

Takže jsem se dnes prošel, ušel jsem kolem deseti kilometrů, což je bezva, než mě začaly bolet kolena. Lepší se to lepší. Je vidět, že pomalý nácvik, postupné přidávání má svoje výsledky. Tak mám radost a tím jsem i ve větší naději, že obvyklá letní cesta by mohla proběhnout jako obvykle a dojít tam kam chci. Protože chodec chodí kam chce. Doufám, že začátkem srpna letošního roku, napíši své obligátní. „Jsem pořád chodec.” Jak už píši asi čtvrtý rok po sobě. Holt stárnu, tělo se opotřebovává, ale ještě pořád může sloužit. I tom jsme v týdnu mluvili na skupině. O smíření, o tom, že právě, že pokud je mi čtyřicet, mám už asi jiné cíle a jiné priority, než ve dvaceti a v šedesáti zrovna tak. I to je umění. Umění zestárnout.

Cestou ven, jsem si uvědomil jak právě i tou mnohem pomalejší chůzí, rozhodně to nebylo těch bývalých deset km v hodině jako kdysi, ale spíš tak sedm, že i ta pomalejší chůze navozuje ten příjemný stav mysli, kdy se vše negativní vytrácí zároveň s potem a rytmem chůze. Ne náhodou, většina světců chodila pěšky. I Kristus, Buddha, Lao-c‘, a další chodili pěšky. Tohle není vůbec žádná náhoda. Putující za poznáním, je vždy znázorněný jako chodec. Hrdinové se vždy na místo nakonec dostavili pěšky, nechali své koně, lodě, létající koberce a jiné propriety někde na místě a do konečného cíle přicházeli pěšky. Zřejmě to symbolizuje onu nutnost pomalosti, při změně stavu a způsobu života.

Samozřejmě, pokud je někdo mladý a má tolik energie, že ho baví běhat, pak nechť běhá, posiluje, není na tom nic zlého, a jestliže se to provádí přiměřeně, pak jsou to i zdravé činnosti. Určitá míra zátěže těla i duch je nutná, aby tělo a duch neatrofoval. Stejně tak učení nových věcí. Jde jen o to, aby se cvičení nestalo smyslem života. Zastávám už léta názor, že stejně jako abstinence slouží člověku, tak i cvičení slouží člověku a nežiji proto abych abstinoval a nežiji proto abych cvičil, ale abstinuji aby se mi lépe žilo a cvičím abych se lépe cítil. Stejně tak chůze, jako všechno ostatní.

Už se těším, až se pomalu povleču směrem k Čenstochové, opět budu hledat vhodná místa na spaní, opět budu hledat cesty, kde je minimum lidí a aut. Což mi připomíná, že se musím podívat po nějakých mapách východních Čech, potom mapy Polska, třeba aspoň jestli jsou tam nějaké cyklistické cesty, nebo jestli se dají sehnat speciálky, kde budou vyznačeny polní cesty abych jen nechodil po silnicích. Jo jo, už se to blíží, už zase začínám mít cukání.