Je pátek a Markéta spí. Díval jsem se na film, který jsem si koupil. Čínskou pohádku. Nebyl to nijak zvlášť únavný týden,ale i tak mám toho nějak dost.
Je pátek a Markéta spí. Díval jsem se na film, který jsem si koupil. Čínskou pohádku. Nebyl to nijak zvlášť únavný týden,ale i tak mám toho nějak dost. I když jsem si v týdnu patřičně hrál se svými novými hračkami. Iphonem a Macbookem. Obojí jsem zprovozňoval a zprovoznil. Teď se s tím učím patřičně zacházet. Nemám poslední dny moc chutí se zabývat závislostí, seriálem a ani scénářem do televize. Dám si den dva odpočinek od toho všeho moudrého.
Dnes Markéta přijela z Pardubic, kde přednášela, tak jsme šli kupovat brašnu na Macbook. Zaslouží si mazlík novou. Ty dvě starší už moc nevyhovují. Jedna s e rozpadá a druhá sice drží, ale zase vypadá jak když jsem ji vyhrábl z popelnice. Kdysi značková, měl jsem ji dost dlouho, ale přeci jen, natahal jsem se v ní napřed první notebook a pak druhý dost a dost, navíc jsem ji používal jako běžnou tašku. Brašnu jsem koupil. Dalo mi práci sehnat aby vyhovovala, ale nakonec jsem objevil akorát. Vzhledem i rozměrem.
Tak pomalinku bilancuji rok. Po finanční stránce nebyl špatný. Po společenské taky ne. Jen Markéta by měla mít víc štěstí a zdraví. Ale snad se všechno nakonec srovná. Ve středu se v domě měnily vodoměry. Firma co je měnila, mi napsala, že budou mezi patnáctou a šestnáctou hodinou. Přišli pět minut před půl pátou odpoledne, když jsem odcházel. Vznikla menší debata na téma, čí je to problém? Chtěli mi namluvit spolu se zástupkyní domosprávy, že můj.
Klidně jsem vysvětlil majiteli firmy a dámě z domu, že jejich, protože já výměnu vodoměru nepožaduji, ani mě výměna vodoměru neživí. Oni nepřišli v jimi oznámený čas a teď už nemám důvod přicházet o peníze, protože mám smlouvu na praci v určený čas. Navrhl jsem jim, že druhý den na ně budu mít čas mezi osmou a desátou ranní. Nepřijali.Jsem zvědavý jak celou situaci budou řešit. Platím do fondu oprav, jsem členem spolku vlastníků a doma jsem byl v čase, který si určili. Takže asi fakt tu situaci budou muset řešit oni.
Někteří lidé stále žijí v socialismu. Dáma z domosprávy se mi pokoušela vysvětlit, že když jim to nebude vycházet kvůli mému vodoměru, pak to zaplatím já, protože mi to napočítají. Jsem ji s klidem gentlemana ujistil, že v tom případě se s nimi bez váhání budu soudit. Zřejmě má dáma špatné informace o století a režimu. Sice socani a komouši mají v poslední době tak trochu navrch, ale všeho do času a Pán Bůh na věky. Prostě ji nedošlo, že asi se nedám jen tak zbůhdarma okrást a ona není moje nadřízená. Inu debata trvala asi dvě minuty. Řečeno toho bylo dost. Nemyslím, že bych postoupil na žebříčku popularity. V domě rozhodně ne. Dům spravuje firma, která bere peníze za správu, tak ať se stará. Bez domovní popularity se taky dá žít.
Ale z Macbooku a z Iphonu mám radost. Ne že bych zrovna potřeboval nutně nový mobil, ale minulý pátek, když jsem jel domů, dostal jsem nápad, že bych si ho mohl pořídit. Stavil jsem se tedy u Arbesova náměstí v Eurotelu a pořídil si ho. Také tam se vyskytl malý problém z prodavačem, který mi ho neuměl aktivovat, pak byl problém z baterii, a nakonec se mě pokusil po zaplacení přesvědčit, že bych se pro něj mohl stavit v pondělí, až bude dobitá baterie. Když ho chci hned, tak si ho můžu doma dobít a aktivovat přes internet. Pobavil mě. Říkám mu. „Pane vy jste profesionál a voláte na pomoc kolegu a na mě chcete abych si to tedy udělal sám.”
Snažil se mě přimět, abych pochopil, že tuhle činnost nikdy nedělal a tedy má právo z mé strany na trochu ohledů. Žádné ohledy jsem neměl. No nakonec si dal říct a do deseti minut trochu dobil baterii, aktivoval Iphone a bylo. Pouze předtím jsem se musel poptat zda je přítomný pan vedoucí. S tím, že se dokonce znám. Nebyl přítomen, ale ujistil jsem osazenstvo, že se mu zmíním. Takže není nad vlídné slovo. Zafungovalo ono vlídné slovo.
Docela mě někdy nadzvedávají požadavky, některých „odborníku” k nám laikům. Ale vzhledem k tomu, že asertivitu učím a na zvládání zátěžových situací jsem odborník, většinou, mě jen zlehka nadzvedne podobné chování a potom účastníci diskuse pochopí jak to je. Vysvětlovat umím. Jsem si vědom, že peníze, které mám v kapse zajímají firmy typu Apple a O2 a tedy vyžaduji servis a chování. Pokud mají prodavači problém s chováním a odborností, jistě jim jejich kolegové či nadřízení rádi pomohou při jeho řešení.
Zásadně nechodím do krámu, či firmy řešit potíže firmy. Pokud ano, tak má cena se počítá v hodnotě několika tisíců korun na hodinu. Charitu tohoto druhu neprovozuji a stejně jako mě se nikde ve firmě neptají zda a jak jsem naladěn a připraven. Tak se neptám já prodavače mobilů, služeb kolem toho spojených zda je naladěný na mě a zda je připravený na mé požadavky. Předpokládám, že je. Pokud není, vyjádřím svou nelibost a zvažuji zda onu prodejnu nebo firmu ještě oslovím.
Že jsem připraven na svou práci, se v každé firmě kam přicházím, považuje za samozřejmost. Z jejich i mé strany. Zatím, kde jsem byl, zjistili, že peníze nevyhodili a měli za to, že investice do mě, je investice vysoce návratná. Takže rád poskytnu prodavačům, za jejich peníze, či firmy, v které pracují know how, při řešení potíží s komunikací se zákazníkem, ale rozhodně jim ono know how neposkytnu z lásky k nim.
Ani kdyby to byla modrooká bruneta do třiceti let s dlouhýma nohama a vlasy do pasu. Spousta lidí si opravdu neuvědomuje, že přichází krize a že místa prodavačů, budou po nějaký čas pro mnohé jedince celkem lukrativním zaměstnáním. Prostě než se zase ekonomika rozjede a ona se časem rozjede, pochopí mnozí, že ani stát nebude mít na tu legraci je všechny uživit.
Docela jsem rád, že mám splátky na byt několik let předplacené, nemám dluhy. Život na dluh mě nijak nebere. A setkání s exekutorem nepovažuji za šťastný okamžik svého života. Sice jsem neměl ještě tu čest a doufám, že mě tenhle zážitek mine. Nemusím skutečně prožít všechno. Tak si říkám, že jestli si někdo myslí, že socani zabrání nějaké hospodářské krizi, pak je smutný naivka. Sice ti co je volili, ušetřili za poplatky, ale co je to, pokud budou pracovat bude stát na daních nedomyslili. Inu starám se o sebe jak můžu. Nebaví mě stát s nataženou rukou u pracáku a čekat až mi přijdou dávky. A ještě si myslet, jaký že jsem to chytrák, když jsem ty druhé na jejich daních obral o pár korun.
Jo jo, je hrůza ztratit pracovní návyky a podlehnou apatii, protože jak mnozí se mi snaží namluvit, že je zbytečné, cokoliv dělat, „když oni se mají dobře a na nás kašlou” Mě vážně nezajímá kdo na mě kašle. Starám se a nekašlu na to, jak se mám já. A čím víc se o sebe starám, tím méně jsem na krku druhým a netahám jim peníze z kapes. Čím víc se starám, tím víc platím na daních. I kdybych platil malé daně, tak stejně budu živit ty co se nestarají. Protože i malé daně rostou, když je výdělek větší. Jednoduchá matematika. Tomuhle chování, já říkám sociální chování,
A je pravda, že iPhon a Macbook je luxus, ale luxus, který není na dluh. Na pár dárku pro Markétu a děti jsem také ušetřil. Takže možná i pojedu do Kanady, kde na mě čeká princezna, co bude mít hříbátko. V březnu a v létě by mohla být fit a vycvičená na nošení zavazadel. Let’s go Strider.