Není nad komentované blogy. Jednoduše téma se nabídne zcela samo. Pisatel/pisatelka píšící pod přezdívkou „Čondromrcholec” přesně ukazuje, co znamenají slova manipulace za pomoci hodnocení.
Není nad komentované blogy. Jednoduše téma se nabídne zcela samo. Pisatel/pisatelka píšící pod přezdívkou „Čondromrcholec” přesně ukazuje, co znamenají slova manipulace za pomoci hodnocení. Uvedu pár příkladů, kontext může každý nahlédnou v komentářích. Nemáte rád lidi pane. Nebo další část komentáře. Moc by se Vám ulevilo, kdyby jste jednou pocítil, že Vás má někdo opravdu rád, pokud už není pozdě.
Autor komentáře ví, co je dobré…pobavit se s montérem o Vánocích, bez ohledu na svoje priority nebo priority montéra… Ani známkou myšlenky ji/jeho nenapadne, že montér pokud má patnáct bytů, si prostě za den patnáct kafí dát nemusí. Může mít svoje starosti, Vánoce a kapr ho nemusejí v tu chvíli zajímat, stejně jako mě v tu chvíli může zajímat cokoliv jiného.
Navíc nepředpokládá, že já bych mohl mít svoje starosti. Jednoduše vidí, že chování, které ona popisuje, je to jediné správné, ona/on ví, kdo je dobrý, má rád lidi atd. Tento způsob manipulace, který má vyvolat pocit viny a ponížit druhého člověka se používá velmi často. Používají ho lidé, kteří se chtějí pomstít, chtějí získat převahu za pomoci vyvolání viny. Lidé, kteří potřebují vyvolat spor a za pomoci sporu nastolit klima, v níž se ten druhý cítí špatně.
Ví, že mě nikdo nemá rád, doufá, že se snad konečně najde někdo, kdo mě bude mít rád. Vlastně ukazuje, že člověka, který se chová způsobem jemu/jí nevyhovujícím, nikdo mít rád nemůže. Pro lidi, kteří nedisponují vysokou mírou odolnosti proti těmto manipulacím, může být a mnohdy je tento způsob jednání krajně nepříjemný. Bojí se ho a raději zvolí chování, které vyhovuje manipulantovi v naději, že získají klid. Většinou nezískají a končí velmi často u toho zmíněného autorem komentářů „labilního terapeuta.”
Docela vážně jsem myslel své poděkování za čtení mých blogů. Zřejmě toho pisatele zajímám. Konečně, jsem podle mínění mnohých narcis a zájem druhých a soustředění na mou osobu mě těší. Vím, jak je pro mnohé lidi obtížné unést zájem okolí o druhého člověka. Navíc, pokud jsou ti lidé přesvědčeni, že oni zasluhují více pozornosti pro své kvality, než onen sledovaný jedinec. Takže chápu, že mnozí, co čtou moje blogy se domnívají, že ženy by jim měly věnovat víc pozornosti než mě, Česká televize by si měla vybrat někoho jiného než mě, sponzoři by měli sponzorovat vydání knih někomu jinému, klienti by si měli vybrat lepšího terapeuta. Prostě by to mělo být jinak než je.
Prozatím, než svět a lidé na něm žijící odhalí pravdu o mé osobě a udělají opatření vedoucí k mé totální změně, budou se muset různí Čondromrcholci smířit se skutečností, že je situace, jaká je. Pokud se s ní nesmíří, budou se muset trápit tím, jak žiji, píšu, vypadám, co říkám. Nebo jít jinam, kde budou terapeuti a lidé bude podle jejich představ.
Zatím tedy, než se jim podaří zmobilizovat dostatečné prostředky k mé „změně a nápravě”, hodlám žít podle vlastních představ, být členem politické strany jakou uznám za vhodnou, vyznávat náboženskou víru podle svých představ a mě vyhovující, spát s ženami podle mého vkusu, číst literaturu, která se líbí mě, jezdit na dovolenou kam uznám za vhodné a psát blogy způsobem, jakým vyhovuje mě. Oni je mohou komentovat, být s nimi nespokojeni. Já pokud budu mít pocit, že jejich hodnocení překračuje míru únosnosti a poškozuje moje potřeby, zablokuji jejich účast v této diskusi a nedovolím jim komentovat. A oni si mohou klidně založit kdekoliv blog a v něm psát, co je napadne, vyjadřovat se k mé osobě, protože jestli si to přečtu a budu na jejich hodnocení zvědavý, bude jen na mě. Říká se tomu asertivita a svoboda rozhodnutí s tím spojená.
Chápu, že jsou lidé, kterým vadí má míra nezávislosti. Nijak jim nehodlám jejich vadění rozmlouvat. Konečně s tím musejí žít oni. A je to někdy zatraceně těžký život. Nezávidím, všem těm napravovatelům světa jejich dřinu. Pořád se snaží a pořád ten svět a lidé na něm žijící si žijí podle svého. Tedy většinou. Už dávno jsem přestal nabízet automaticky montérům, kterým platím, kafe. Buď jim ho nabídnu, nebo nenabídnu, někdy se o ně zajímám, někdy ne. Někdy mám starost a zájem se s nimi dohodnout i když nemusím, někdy ne. Záleží jen na tom, jak se cítím a jak to považuji za nutné. Stejně jako jsme kdysi na tanečních zábavách chodil tancovat pro ta děvčata, co se mi líbila, a někdy jsem tancoval i s tou, co se mi nijak zvlášť nelíbila. Pokud s tím Čondromrcholci mají problém, pak jistě budou hledat a třeba i najdou způsob, jak onen problém vyřešit.
Znám dokonce i lidi, které Vánoce, fotbal a třeba ženský vůbec nezajímají. Tak si říkám, jestli mám povinnost hledat nějaké společné téma s montérem, který přišel pozdě, neměl zájem se dohodnout skutečně hledat téma, jež nás spojuje? Ať přemítám, jak přemítám, žádný důvod pro sebe přijatelný nenacházím. Stejně jako jsem dnes nenacházel důvod si koupit časopis Prostor na Smíchovském nádraží, když jsem se s Markétou vracel z města, kde jsem utratil něco přes tisíc korun za knížky.
Utratil tolik za knížky o Zenu, čínské filosofii a krásné knížce opěvující výhody nepořádku. A ani halíř u bývalého pacienta, který ho tam prodával a když mě viděl, křičel na celé kolo. Pane Jílek, vy mě zachráníte. A smál se. Já se taky smál a odpověděl jsem. Huš, jdi pryč, nezachráním tě. Smáli jsme se oba. On ode mne ví, že já si časopis Prostor prostě nekupuji. Pokud prokazuji dobročinnost, tak jiným způsobem a třeba jiným lidem. Vybírám si je.
Nejde mi o desetikorunu, jde mi jen o moji osobní svobodu, kterou mám a to i v případě dobročinnosti. Milosrdenství ve formě dárcovství je něco, na co není nárok. Někomu ho prokáži, někomu ne. Pokud někdo tahle slova vnímá jako žraločí, pak klidně může, může vyjádřit i nesouhlas. Ale musí počítat s tím, že mi jeho nesouhlas také může být lhostejný. Nejsem schopný se zabývat každým kdo se domnívá, že bych měl být jiný, psát jinak, myslet jinak, chovat se jinak.
Nejsem konečně ani ochotný měnit, jen proto že je někdo s mojím chováním nespokojený. Žít s tím musím já sám a pokud jsem podle mínění nestabilní, labilní, pak bych ho rád upozornil, že i s tím vším jsem schopný běžně fungovat abych byl se svým životem docela spokojený já sám. Neobětuji svoji spokojenost za spokojenost toho druhého. Na mnohých lidech mi jednoduše nezáleží.
Je jich na světě příliš mnoho, než abych byl schopný obsáhnou jejich starosti. Stačí mi, že se postarám o sebe a nepotřebuji žádného Čondromrcholce aby se o mě staral. Úplně mi stačí, že mě má ráda Markéta. Má mě ráda jak umí a mě to vyhovuje. Pokud je to málo Čondromrcholovi, musí najít způsob jak se s tou situací a uměním Markéty milovat vyrovnat. Protože základní asertivní pravidlo zní. „Když chci, tak musím, když nechci, nemusím nic.”