Rozzuřil jsem se na Českou televizi.
Rozzuřil jsem se na Českou televizi. Už mě nebaví, pořád někomu vysvětlovat, že mě ve zlatém Linuxu a Macintoshi všechno krásně jde a jestli někomu nejde ve Windows pořad pijící Babička, který televize vysílá na internetu, musí si stěžovat buď u Steva Ballmera, co podědil Wokna po Billovi a nebo na České televizi. Ale spíš si vystěžuje u Steva. Česká televize bere dobré peníze od nás daňových poplatníků a mimo sportovních přenosů tedy nic moc nedává. No snad ještě na té dvojce. Ale zase bývám tak unavený, že ty hodnotné pořady nemám sílu sledovat. Snad jen občas a někdy.
Tenhle týden jsem byl unavený strašně. Ani ne tolik ze samotné práce, jako z MHD. Čtyřikrát denně jsem jezdil přes celou Prahu. Buď za povinnostmi, jako jsou skupiny a protidrogová prevence a nebo blázinec. Případně na schůzky kolem nového pořadu, který chystám ve spolupráci právě s Českou televizí. Zřejmě to bude úžasný zážitek. Ta spolupráce, ten pořad to není tak jisté.
Jezdím MHD docela rád, ale čeho je moc, toho je příliš. Jednoduše řečeno, už jsem včera večer nekoukal ani po holkách v Metru. Tupě jsem zíral, a to prý vypadám při tupém zírání jako zvlášť hluboce zamyšlený. Ale to je jen představa mých fanynek, které mi píši rozhořčené vzkazy, že mě nemouhou vidět. Chuděry. Snad to přežijou v těch slzách. Fanynky píšou, Markéta pláče. Protože je v nemocnici a bojí se že mě nějaká odvede. Zbytečně. Mě žádná neodvede, dokud mě neopustí Markéta sama. Málokterá dáma mi tohle věřila, ale je to tohle prohlášení čiročirá pravda.
Já se odvádět nedám. Myslím, že dát se nějakou odvést není zrovna projev chytrosti, kterou chlap může projevit. Ani poselství o spolehlivosti vůči té, která ho odvádí. No ale lidé si věří a doufají, že oni budou ti, kterým se taková věc nestane. Ale stane, skoro každému. Život je prostě takový. Pak jeden vzdychne, pokrčí rameny a řekne. Muži/ženy přicházejí a odcházejí.
Chvíli truchlí, pak se oklepe, rozhlédne, očkem hodí. jak tak hodí očkem, zrovna, když tupě nezírá jako já včera, tak zjistí, kolik je na světě voňavých ženských,které se jen třesou na to aby si mohli trochu povykládat. jak oni tomu říkají. Ony mluví, muži poslouchají, sem tam něco řeknou a všechny strany jsou spokojené jak si poklábosily. Ze začátku. Pak z mužovy strany nastává stále hlubší a hlubší odmlčení, to jak řeší ty nepodstatné problémy,– kde vzít peníze na novou střechu, televizi, nebo pračku. Ženy mu sdělují ty nejdůležitější novinky ze světa sousedů, módy, nebo pokroku dětí. Mají-li oba dobrou vůli, pak se vyslechnou. Žena mužovo hluboké přemítání, on její důležité novinky.
Měl jsem ještě v týdnu další dramatické události. Zjistil jsem, že se mi jen tak mimochodem zvýšil účet za telefon asi o šest tisíc korun. Rozzuřil jsem se a vychladnul. Po vychladnutí, jsem začal pátrat a dopátral se, že sice mám podepsanou a orazítkovanou smlouvu od onoho „šikovného mládence,” který mi napřed neuměl aktivovat iPhone, potom ještě zapomněl celou smlouvu dodat do řídícího centra, takže místo paušálu za internet mi byla naúčtována celá částka za stažená data. Legrace k popukání bych řekl. Tuhle novinku jsem zjistil pilným dotazováním. Ani jsem na slečnu v informacích nebyl sprostý. Dal jsem na ni, druhý den zašel (další práce navíc) do střediska, kde jsem smlouvu uzavíral, a s pohlednou slečnou vše vyřídil. Platit budu jen co mám sjednáno.
Ale tohle je přesně mimo konzervativní hodnoty, které vyznávám. Pořádek, kázeň, pracovitost, svědomitost, rodina, postarání se o sebe sama. To jaksi nejsou pravicové názory, jak se mnozí levicoví či pravicoví nevzdělaní ideologičtí bloudi domnívají.
Bohužel takové maličkosti levicovým soudruhům a pravicovým zabedněncům unikají. Inu oni se rekrutovali ze stejného podhoubí jako dnešní ekologičtí a feminističtí aktivisté, co si dohromady s gender říkají humanisté. To jest, z lidí přesvědčených, že oni vědí vše nejlépe, mají recept na pravdu, vždyť to, co říkají je tak jednoduché k pochopení a najednou se zjišťuje, že stejně jako psychologie, tak ekologie je „věda”, která není založena na exaktnosti, ale představě, co je správné a co ne.
Ale nebudu se rozčilovat hysterickými obránci lidských práv, co se perou s policajty, pak se dostanou do parlamentu, díky přízni části národa, co fandí rváčům s policajty a nevyznávají konzervativní hodnoty a úctu k pořádku a kázni. To je na ně příliš složité a příliš mravné. Nenají pojem o možnostech, které takové konzervativní hodnoty poskytují. Pletou si tu ideologii se všeobecnými pravidly, které jdou napříč náboženstvím a civilizací. Prostě lidé bez pravidel anebo pravidel nastavených tak, aby vyhovovaly jejich zcestným představám.
Takže být konzervativec, znamená vyznávat hodnoty, nikoliv ideologii. Rodina, úcta člověka k člověku, respekt k práci druhého, nezcizitelnost majetku, úcta k jednotlivci, neposkytování více práv jedné skupině občanů nad druhou, víra, že lidé jsou si rovni v příležitostech, nikoliv ve schopnostech. Ačkoliv skoro každý člověk je schopný se o sebe postarat v rámci svých schopností a nadání. Už v pravěku slušný stopař a chytrý lovec ulovil víc masa, a pokud měl náladu, tak se o maso dělil. Většinou se dělil, protože jeho dělení mu přinášelo respekt a úctu jeho okolí.
A byl vážený pro své schopnosti zajistit kmeni, tlupě dostatek kalorii a bílkovin. Stejně jako by dnes měli být vážení ti, kteří na sebe vzali odpovědnost za sebe, vytvářejí pracovní příležitosti svým podnikání a produkcí. Mudrcové typu humanitních přechytralců se domnívají, že věci jsou sami od sebe. Nějak si nevšimnou, že je někdo musí nejen vyrobit, ale i postarat se, aby byli v odpovídající kvalitě, aby věci mohly jít svou cestou, potřebují ty jimi vysmívaná pravidla. Bohémů každá společnost několik potřebuje. Ale jen několik. Pokud se rozmnoží nad únosnou míru, pak je potřeba různých opatření. Třeba jasné vysvětlení jejich nebohulibé činnosti.
Takzvaný humanista požaduje práva menšin a vůbec se přitom neohlíží na mínění a potřeby většiny. Konzervativec na rozdíl od pravičáka či levičáka ví, že podpora šíření hazardních heren není podpora podnikání, ale podpora nemravnosti, kde nejsou rovné příležitosti pro všechny. V tom je rozdíl mezi konzervativcem, který pokud zjistí, že některé činnosti jsou vadné a zlé, jako je třeba prodej drog, alkoholu případně povolování hazardu nad únosnou míru, což sev současnosti děje u nás.
Zde konzervativec zcela jasně podpoří všechny ty, kteří se pokusí vymanit ze své závislosti, ale v žádném případě nesouhlasí s porušováním pravidel společnosti a ani neomlouvá porušování těchto pravidel jakousi diagnosou, jež má vyvinit ty zneuživatele a poškozovatele sebe sama a svého okolí z jejich osobní odpovědnosti za svůj život a své činy.
Proto o tom kdo je z dospělých lidí vyňat z osobní odpovědnosti rozhoduje soud na základě faktů za pomoci odborného zkoumání, nikoliv ideologických představ. Konzervativec nepochybuje, že lidé jsou obdařeni rozumem k rozeznávání dobrého a zlého a tedy tím i schopností chovat se a jednat tak aby svým chováním nepoškozoval sebe sama své okolí a jednal ve svůj prospěch s tím, že jeho prospěch není na úkor druhého člověka.