Zaobírám se vztahy a mnozí by řekli, že se zabývám láskou. Nevím jestli bych s nimi zcela souhlasil, protože láska je z mého pohledu součást vztahu, nikoliv celým vztahem.
Zaobírám se vztahy a mnozí by řekli, že se zabývám láskou. Nevím jestli bych s nimi zcela souhlasil, protože láska je z mého pohledu součást vztahu, nikoliv celým vztahem. Básník by řek, že jím prostupuje a nebo neprostupuje. Nejsem básník, ale terapeut, takže zůstanu u toho vztahu, kde se v každém mají lidé rádi nebo neradi.
V dobách kdy jsem každou mši svatou četl v kostele texty, jsem občas čítával text z epištoly Apoštola Pavla Korintským. (Dnes se používá výraz list, ale kdysi se používal výraz epištola. Mám ten výraz radši.) Takže ona Pavlova epištola Korintským již jsem četl i o mši svaté, která byla součástí svatebního obřadu když jsem si bral Petru říká asi toto.
…kdybych tak velikou víru měl, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem…dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář… A tak zůstává víra, naděje a láska — ale největší z té trojice je láska.
Tahle epištola je zajímavá tím, že vlastně mluví nejen o vztahu lidí k Bohu a zároveň o vztahu člověka k člověku. Zde je jen úryvek, který pro tuhle chvíli považuji za podstatný. Konec řeči nastává, když se lidé přestanou slyšet. Přestanou se vnímat. Chovají se jako děti, soustředěni jen na svoje. Dítě se umí odtáhnout od čehokoliv a stát se čímkoliv. Někdy i jako dospělí potřebujeme tuhle dětskou tvořivost, ale pokud ji povýšíme na základní znak života, jsme dětinští. Jen si hrát, znamená žít v určité bezhraničním pohodlí. Lidé bez hranic jsou potíží pro své okolí. Omlouvají se svou dětskostí a žádají ohledy, aniž by oni sami brali ohledy na druhé. Jsou dětinští a někdy hodně nebezpeční ve své dětinskoti.
Míru určitého pohodlí potřebuje všichni. Zároveň apoštol mluví o tom, že máme být dospělými lidmi. …když jsem se stal mužem… Stal se člověkem, který prošel zkouškou utrpení sleposti a následného procitnutí. Změnil se. Už před dvěma tisíci lety, výrobce stanů Pavel, který na Pavla změnil z nezralého Saula ve zralého Pavla , říká slova o dospělosti, zralosti, v níž je obsažen vztah člověka k člověku.
Mnohdy se používají slova „závislý na vztahu.” Závislost je svým způsobem projev dětinskosti. Dospělý člověk stejně jako dítě, chce všechno hned, teď a bez omezení. Stejně jako dítě použije všechny prostředky aby toho dosáhl, bez ohledu na následky. Nedomýšlí je. Tahle zaslepenost, která je pochopitelná u dětí, je velmi těžko pochopitelná dospělého člověka a přesto jsou onou zaslepeností postiženi mnozí mezi námi. Neberou ohled na sebe, neberou ohled na druhé a důležitý je jen okamžitý výsledek. Chovají se jako děti, přes veškerou zkušenost, kterou mají. Nenechme se mýlit tím, že by nevěděli. Vědí, jen nechávají svoje vědomosti hluboko a „bezpečně” pohřbené v sobě samých. Jsou sobečtí, neochotní naslouchat potřebám druhých a stejně neochotni vnímat druhé lidi kolem sebe. Především jde o vlastní okamžité ukojení vlastní žádostivosti.
Takto chovající se nezralí jedinci ve vztahu, stejně jako závislí na drogách se chovají a používají stejný slovník. Stejné racionalizace. Mám právo na štěstí. Pokud mi neumíš vyhovět v míře jakou potřebuji, končím. Co si o tom myslíš není důležité, protože já jsem v pořádku a ty kdyby ses snažil, jsi v pořádku stejně jako já. Kdyby si byl silný, pak si zvykneš na to jaký jsem.
Poslouchám-li jedny nebo druhé všímám si jak podobná slova znějí u vztahově nezralých jedinců a závislých na drogách. Podobné chování, podobná slova. Rozdíl je právě v tom, že u těch závislých na alkoholových, nebo nealkoholových drogách je ještě navíc ona látka, která mění biochemické nastavení člověka brutálním způsobem. Vztahově nezralý člověk, většinou nepotřebuje na začátku terapie detox, někdy i medikaci, ale především vedle sebe zralého člověka, který unese jeho nezralost a vtáhne ho do zralého chování. preostředí a chování druhých lidí zmůže mnoho.
Ne všechno, ale mnoho. Nepřispěje sice k osobnostní změně člověka, ale pokud opravdu zvládne někdo agresi a nátlak druhého člověka způsobem, kterému se v japonštině říká „DO” cesta. Využije se při tom zvládání jeho síly jeho agrese, především jeho síla, tak aby sloužila nikoliv agresorovi, ale tomu kdo je terčem agrese. Judo znamená jemná cesta. Techniky obrany, které využijí sílu útočícího abych nebyl poškozen jak já sám a byl zachován život druhého člověka.
Proto často říkám lidem, kteří se ve vztahu chovají zrale, že potřebují se naučit využít sílu druhého člověka jak ve svůj prospěch, tak vlastně i v jeho. Zvládnutím cizí agrese zabráním agresorovi napáchat škody, zvládnutím své agrese se dokáži udržet v hranicích lidskosti. Zralost nespočívá v tom, že se nebráním zlému, ale to že zlé dokáži často využít ve svůj prospěch a prospěch druhého, nebo aspoň svést onu zlou sílu do bezpečného koryta, tak jako se většinou vede na řece při povodní tam kde jsou nastaveny a řádně ošetřovány hráze, které sice nezabrání vzedmutí vody, ale nepustí ji tam kde může škodit. Ke zvládnutí slouží mnoho prostředků, Jóga, psychoterapie, modlitba nebo zenová meditace a mnohé další. V těchto krajích stále žije ještě představa, že tyto věci slouží jen těm co jsou nějak handicapovaní, ale ony slouží i těm co jsou v pořádku a chtějí jen získat jistou míru zralosti a síly zvládat život výhodněji. Samozřejmě jsou agrese, kterým nemáme šanci se bránit, protože naše prostředky na onu zlou sílu nestačí. Zralý člověk v takovém případě této zlé síle nečelí, ale uteče.
Z toho plyne jedno. V některých případech rychle ukončíme řeč a vzdálíme se do bezpečí, jen z toho důvodu, že ono sobectví je natolik veliké, že nás hrozí zaplavit. Když mi partnerka říká, budu ti říkat pravdu, mohu ji opáčit, „nebudeš, protože nebude nikdo, kdo by ji poslouchal. Odcházím. Až se naučíš se mnou mluvit tak, aby mě to nezraňovalo, pak můžeme spolu zase mluvit.” Někdy mě to nezraňuje, ale jen otravuje a unavuje, protože argumenty s opakují a vlastně ubírají mi jen energii, kterou věnuji vyslechnutí něčeho co nemá jiný smysl, než dosažení cíle způsobené onou dětinskou chtivostí. Prostě a jednoduše, nejsem nevyčerpatelný oceán dobrých skutků. Trochu síly a klidu potřebuji i pro sebe. Láska k sobě je stejně dobrá a cenná jako láska k bližnímu. Starám se o sebe, abych nebyl nikomu na starost a neplýtval jeho silami a prostředky. Tímhle chováním projevuji lásku k druhým lidem a především těm nejbližším.