Konec řeči XXXI

Měl jsem návštěvu, včera. Milou návštěvu, kamaráda s partnerkou. Přišel probrat nějaký ekonomický záměr, do kterého bych se mohl zapojit. Jak už bývá, dostali jsme se k partnerství, manželství.

Měl jsem návštěvu, včera. Milou návštěvu, kamaráda s partnerkou. Přišel probrat nějaký ekonomický záměr, do kterého bych se mohl zapojit. Jak už bývá, dostali jsme se k partnerství, manželství. On byl kdysi ženatý, ona vdaná. Kupodivu jak jsem vyrozuměl on by si ji vzal a ona nechce. Prý na lásku nepotřebuje papír a nemá potřebu mít odpovědnost a zátěž. Líbilo se mi co řekl on. Odpovědnost neznamená potřebu, ale ochotu. Myslím, že tohle bylo trefné. Znám hodně lidí co říkají, že na lásku nepotřebují papír. To jistě ne. Na lásku se papír nevydává. Ale smlouva a slib, že s tím druhým táhnu za jeden provaz, to už je něco jiného.

Nemusí být ta smlouva ani písemná, stačí, že se lidé smluví, že si poskytnou tohle a támhleto, plácnou si na tu dohodu a už mají mezi sebou závazek. Jsou ochotni něco vložit a s tím vložením samozřejmě očekávají, že zároveň dostanou. Sice se říká, že slibem nezarmoutíš, ale podle mého mínění, slib je důležitý. Přestože často slib je nepříjemnou připomínkou naší neochoty něco splnit. Co se manželství týče je jasné, že lidé si slibují dobrovolně.

Slibují si nejen lásku, ale i podporu v dobách dobrých i zlých. V době kdy se lidé nechtějí vázat svými sliby, neznamená že slib není důležitý, ale právě znamená, že si jako lidé jsme vědomi důležitosti slibu sami pro sebe. Jistě, že se neplní, nikdy se sliby zcela neplnily i přesto, že se dávaly třeba v kostele před oltářem a s vědomím, že nesplnění toho slibu může z hlediska víry ve spásu přinést problémy.

Víra ve spásu a slib je jedna věc, nedodržení druhá. Sám za sebe vím, že všechny mé nesplněné sliby mě tlačí. Tlačí mě zvláštním způsobem. Vždy v nejméně vhodný čas jsou mi připomenuty, stejně podobně asi tlačí nesplněné sliby lidi kolem mne. Nesplněný slib je závazek, který jsem dobrovolně přijal a nesplnil. Obtížný závazek, proto kolem slibů vzniká spousta racionalizací, které mají jednotlivce vyvázat z odpovědnosti za nesplněný slib.

Moje žena, která mi slibovala u oltáře že mě nikdy neopustí, bude se mnou snášet dobré i zlé atd, mi po svém odchodu řekla. „Odešla jsem od tebe protože jsi takový, slib neplatí a nemám povinnost svůj slib splnit.” Řekl jsem ji. „Ty víš, že platí, a kdyby neplatil, tolik by ses tomu nebránila.
Splnění slibu druhému člověku nemá nic společného s tím co si o něm myslíš. Splnění není vázáno na jeho morálnost, nebo nemorálnost.” Mimochodem, její slib a povinnosti vůči mé osobě byly z jejího hlediska neplatné ovšem směrem k ní mé všechny platné.

Myslím, že problém je v jedné věci. Nemusí druhá strana vyžadovat plnění slibů, a to, co já dnes třeba nevyžaduji na své katolické manželce jak jí říkám, ale přesto nesplněný slib zůstává nesplněným závazkem, neochotou nasadit všechny síly pro jeho splnění. Měl jsem dva dlouholeté vztahy se ženami, se kterými jsem neměl žádnou dohodu, žádný kontrakt, žádný slib.

Už jsem o nich psal. Jednoho dne přišly a jednoho dne odešly. Definitivně. Nebyl s jejich odchodem, žádný právní ani jiný problém. Vzaly si své šminky a už tu nebyly. Žádný slib, žádná odpovědnost, žádné nepohodlí. Sen mnohých. Zajímavé je, ovšem, že obě chtěly podobné chování ode mne jako manželky. Chtěly věrnost, úctu, lásku, něhu, cit.

Tohle chtěly ale bez toho závazku, bez té smlouvy a dohody. Prostě láska skončí a jde se dál. Není to špatné. Nemusíte se omezovat, učit se snášet toho druhého, učit se s ním žít. Tohle tvrzení myslím vážně. Pokud se splnění slibu rozhodnete brát slib jako nevyhnutelnost, kterou je třeba splnit, pak vám nezbývá, než dělat i věci, které vám nevyhovují. Nezralí a neznalí jedinci tomu říkají „pokrytectví.”

Tohle pokrytectví, vás nutí vystupovat jako člověka, který plní své závazky, protože vaše okolí plnění závazků kontroluje. Kontroluje a můžete se tisíckrát rozčilovat, že mu do vašich věcí není, tak nakonec vám jako lidem záleží jak vás okolí vidí. Stejně tak vám záleží aby vás ten manžel manželka viděli dobře a nenačapali vás při neplnění slibu věrnosti. nejen pro to, že si nepřejete aby od vás odešli, ale i proto aby jste byli ti slušní kluci a holky, co nelžou a nekradou, nepodvádějí. Okolí ví stejně jako vy, že jste vázáni slibem. A málokdo chce vypadat jako člověk jehož slovo nestojí za zlámanou grešli. Kupodivu, „vaše pokrytectví,” je prospěšné vám i okolí

Jasně, málokdo máme potřebu dodržovat své sliby, přesto je dodržujeme, protože chápeme nutnost ochoty je dodržovat. V tom je manželství změnou proti svazku jež nemá slib, závazek jasně vyřčený, jasně formulovaný. Dodržujeme dohody a pokud ne, neseme důsledky.Slib platí a my to víme. Bez ohledu jestli byl složený před oltářem, nebo státním úředníkem. Všichni v tom vnímáme rozdíl. Vnímáme i když jej neumíme přesně rozlišit. Jestliže jsem k sobě poutáni jen emočně a fyzicky nikoliv závazkem, pak bezpochyby máme mnohem menší míru odpovědnosti za vztah k tomu druhému. Připoutanost zmizí a je čas na změnu. Mnozí lidé tohle popřou, ale nemohou popřít své chování. Popis chování druhého člověka jemu samému je vždy nejtěžší k unášení.

Stačí když řeknu své bývalé lásce. „Odešla jsi protože jsi chtěla něco jiného a jak ty říkáš, už ses nechtěla nutit do nějakého zvládání a překonávání. Nenutím tě aby jsi to plnila, ale v mých očích uznání nedojdeš.” Po tomhle prostém konstatování jejího chování, následuje reakce, jež většinou nebývá nijak příznivá pro mne. Samozřejmě, když řeknu, „Nenutím tě aby si svoje sliby dodržela, protože chtít to mohu jen na těch kdo jsou ochotni je dodržovat a chápou důležitost svých závazků” Pak vypukne peklo. Člověk takto oslovený se cítí uražený, znehodnocený a ukřivděný. Netvrdím, že takhle se mají lidé mezi sebou bavit, jen ukazuji, jak mnoho nám záleží na tom aby i ten, kterého jsme pro jeho bezcennost opustili, najednou má pro nás cenu jeho mínění o nás.

Já sám jsem několikrát ty věty použil. Nikdy jsem nebyl hodnocen jako ten co má takový pohled na věc aby to stálo za to o tom přemýšlet. A také říkám lidem, kteří neplní své závazky. „Nechceš je plnit, máš je za nedůležité, neplň je. Já stejně jako ti ostatní se bez splnění tvých závazků nějak obejdeme.” Mnozí lidé se vzpamatují, mnozí ne. Ti co se vzpamatují udělají dobře, protože zjistí, že držet slovo a své závazky se hodně cení. V každé společnosti. I v té české. Přestože si mnozí naivové myslí že ne.

Nepřesvědčil jsem se svým kamarádem jeho partnerku. Vlastně jsem přesvědčovat neměl ani v úmyslu. Jen jsem si zformuloval důležitost onoho rozdílu mezi vztahem, kde je slib a závazek a vztahem, který je založen jen na lásce. Lidé mohu mít potíž žít ve vztahu, kde už moc romantické lásky není, a přesto to může být podstatně zralejší způsob vztahu i se všemi výkyvy, než vztah založený na přitažlivosti a citech. I v takových vztazích se totiž rodí děti a i v takových vztazích ty lidi najednou dostihne odpovědnost. Protože nemají zhmotnělý onen závazek, jsou daleko náchylnější se chovat jako by žádný závazek neměli. Ne vždy, ale mnohem častěji. A mnohem častěji se chovají neodpovědně. Snázejí končí, snázeji odcházejí, snázeji přecházejí a je otázkou jestli tahle „snadnost” je vždy v jejich prospěch. Pochybuji.

Z pozice terapeuta pochybuji si myslím docela právem. Ano je mnoho těch co se chovají neodpovědně i s tím slibem a závazkem. Kupodivu oni jsou si vědomi své odpovědnosti. Někdy hodně skrytě, ale jsou. Dost často je tohle vědomí závazku vede mnohem snadněji k nápravě věcí. Mnohé jejich sliby a závazky je nutí ke změně a oni je později znovu vezmou na sebe. Třeba jinou formou, ale vezmou. A už jsou si vědomi, co mohou a co ne.