Jedna z věcí, které mě vždy fascinují je schopnost rozpoznání chování druhými lidmi.
Jedna z věcí, které mě vždy fascinují je schopnost rozpoznání chování druhými lidmi. Po létech praxe skupinové terapie si uvědomuji, jak lidé účastnící se té terapie a nejen v ní, ale i mimo ní dokáží odhalit, prozkoumat, objasnit motivy chování druhých lidí. Samozřejmě vždy se jedná jen o přibližné odhady, jenže ty odhady se blíží mnohdy stoprocentní úspěšnosti.
Bohužel nejedná se o exaktní vědu a tedy nelze říci, že pokud má bývala láska roky sleduje můj život, čte mé knihy, je možné tvrdit ze stoprocentní úspěšností, že její chování je vedeno touhou po obnovení vztahu. Jak se domnívají někteří mí známí. Stejně tak nelze souhlasit z jejím tvrzením, že kdybych si koupil seriozní publikaci, dočetl bych se, že „ženy sledují své ex, ještě dlouho po tom, co se rozejdou se svými partnery.”
Kdysi jsem psal v několika blozích, že některé ženy se tak chovají. a mezi svými známými dávám k dobru jeden svůj poznatek, že: Mnohé ženy nikdy svému bývalému muži, kterého opustily, neodpustí, že se mu bez ní vede dobře. Mnohé, ovšem neznamenají všechny. Například moje bývalé manželky se o mě ani po rozvodu nezajímaly, nesledovaly můj život, nepřály mi třeba k Novému roku atd. Na rozdíl od mé bývalé lásky, která tohle vše během času dělala.
Tedy mohu klidně věřit jejímu tvrzení, že nestojí o návrat starých časů, kdy jsem ji z jejího hlediska ubližoval, a zároveň mohu věřit jejímu tvrzení, že dovolenou již se mnou prožila byla pro ní ta nejkrásnější v životě a náš vztah bylo ten nejintenzivnější co zažila. V dobrém.
Samozřejmě dá se ukázat na rozpor onoho tvrzení a vyvodit z toho závěr, leč se závěrů zdržuji. Jak už jsem řekl, klient interpretaci potvrdí, pak platí. Nepotvrdí, neplatí. Má ex, abych tak trochu použil její slovník mě bez mého dotazování ujišťuje, že v žádném případě mě neoslovuje z toho důvodu aby docílila mého pokusu o návrat, hovoří v množném čísle o hezkém životě nás obou, pak přejde na ujištění, že ona má hezký a úspěšný život. Pokud bych chtěl ukazovat na rozpory, pak mohu říci. „Ano tohle říkáš, leč jsem se neptal. Z jakého důvodu mi sděluješ že jsi šťastná?”
Moje bývalá láska Markéta, se kterou jsem žil v devadesátých letech šest let mi jednou řekla, když jsme se tak bavili ,jestli by mi dala vědět, pokud se rozejdeme a bude se vdávat. Zda mi pošle svatební oznámení. Podívala se na mě a řekla. „Jílku, jestli si budu brát jiného než tebe, nebudu mít žádný důvod to oznamovat tobě, protože budu šťastná s jiným. Už mi nic nebude po tobě.” Většina mých bývalých lásek se takto chovala. Opustily mne, nebo jsme se rozešli, ony milovaly někoho jiného a pak už neměly žádný důvod se zabývat mou osobou.
Je docela možné, že jsou skutečně lidé, muži i ženy, které potřebují vědět o tom druhém zda se mu vede dobře, sledují ho, přejí mu jen to nejlepší. Možná to je tak u lidí, kteří odešli ze vztahu sami.
Většinou, co si tak vybavuji a hlavně u těch žárlivých, jako byly některé mé bývalé lásky, ona žárlivost přetrvávala i po rozchodu, pouze se proměnila v jistý druh nesnášenlivosti a pokusu o trest. Chápu, že většina oněch lásek by odmítla mé tvrzení, protože jako lidé chceme být za ty správné kluky a holky, co nelžou, nekradou, nepodvádějí a nedělají zle svým bližním. Bohužel většinou se vidíme v lepším světle, než je skutečnost.
Má bývalá láska byla žárlivá, hodně žárlivá. Hodně emotivní. Vždy své jednání omlouvala hloubkou a intenzitou vztahu. Mé kolegyně Irena i Michaela její jednání po mém vyprávění označily jako hysterické. Je možné, že jejich diagnosa není zcela přesná, ale mohu si myslet, že ony znaky hysterického chování její jednání obsahovalo.
Stejně jako chování jiných mých bývalých partnerek. Konečně, je opravdu jinak těžko vysvětlitelné její chování, kdy ona sama vdaná, ta co mě opustila, v mé přítomnosti , už jako bývalého milence vysvětluje své známe, že už pět let přemlouvá svého muže k dalšímu dítěti. Možná tím dává najevo, že vztah se mnou nebyl pro ni až tak důležitý, možná mluví pravdu. pak je ovšem zvláštní se zaštiťovat hloubkou vztahu, při žárlivém chování, a vysvětlením, že pro malou mou angažovanost mě musela opustit. Zvláštní stav mysli . Žárlit na mě, když mne osloví třeba jiná žena a přitom si přát dítě s jiným mužem.
Žárliví lidé si většinou lásku pletou s majetnickým vztahem. Nepochybně žárlivost je velmi silný emoční vztah. Bohužel velmi destruktivní a unavující pro objekt, na který je žárleno. Po roce a půl vztahu s Markétou jsem zjistil, že za tu dobu mezi námi nedošlo k jedinému sporu ve smyslu hádky, nebo žárlivého výstupu.
Ten vztah plyne sám od sebe. Na rozdíl od těch některých předchozích. Kde byly žárlivé výstupy, hlídání, nedůvěra s tím spojená a projevující se třeba i prohlížením šatníku a postele, případně koupelny, zda se tam neobjeví známka nějaké jiné další ženy.
Až po rozchodu a vlastně navázání dalšího vztahu, který si jen tak plyne, ačkoliv je v něm zahrnuta těžká nemoc Markéty, která bude vyžadovat dlouhé léčení, si uvědomuji jak je ten další vztah oproti tomu bývalému snazší a zároveň s minimálně stejnou hloubkou citu a mnohem menší mírou intenzity požadavků na pozornost k vlastní osobě než v některých předchozích vztazích.
Včera jsem na jedné své terapeutické skupině sledoval řeč jednoho klienta, který si uvědomil během terapie již absolvuje několik let, že je hazardér, který ač nehraje přímo hazardní hry, hazarduje ve svém životě se svými možnostmi, rodinnými vztahy atd. On tomu také říká, „Žít na hraně, za hranou, vše nebo nic.”
Na přímou otázku, jakým způsobem se z oním hazardérstvím bude vyrovnávat? Odpovídá vyhýbavě, mluví o svém zlepšení, zdůrazňuje rozdíl mezi tehdy a dnes. Rozdíl samozřejmě k lepšímu. Je to klient, který abstinuje léta od alkoholu, hodlá se věnovat terapeutické práci, studuje PPF. Poslouchám ho a říkám. „Poslouchej, když tak mluvíš, mám pocit, že slyším pacienta na začátku ambulantní léčby.” Skupina také reaguje, upozorňují ho na rozdíly, sdělují mu svoje postřehy z jeho řeč a chování. Jednoduše řečeno v tu chvíli se jeho projev ukazuje pro ty druhé těžko srozumitelný a zároveň nedůvěryhodný. Je docela možné, že to všechno co říká, je pravda, ale způsobem sdělování, tělesným projevem tuto pravdu nepotvrzuje. Tohle je časté, že lidé mají potíže a zároveň sebe sami ujišťují o svém posunu.
Stejně tak ta bývalá láska, která na mou otázku z jakého důvod mi poslala onu zprávu, kterou jsem si mohl přečíst na internetu, odpovídá, že si myslela, že bych to měl vědět. na mou další otázku, proč zrovna já jsem cílem její starostlivosti a péče, odpovídá, že my dva si nikdy nebudeme rozumět. Nijak si nevybavuji, že bych mluvil o rozumění a sděluji ji, že se mi zdá, že se mnou chce mluvit. Pokud je tomu tak,stačí říci. Konečně, v době kdy jsme já měl potřebu jí oslovit, oslovil jsem ji, vyřídil jsme s ní co jsme potřeboval a opět se odmlčel. Tímhle sdělením se roztáčí malý kolotoč mailu a SMS mezi námi.
Tak se průběžně dozvídám, že mi SMS poslala v rozespalosti, na mé konstatování že vím o jejich návštěvách v blozích, a všímám si, že chodí do mého infa přiznává, že ano, že mě sleduje po ty roky. Váží si mě a jsem pro ni důležitý. V tuhle chvíli je alespoň něco jasné. A následuje její odmítnutí pokračování milostného vztahu mezi námi a obvinění z její strany, že já jsem ten co si myslí, že ona si myslí. A já s e domnívám, že ona chce. Odpovídá na otázky na něž se neptám a sděluje mi svůj postoj bez vyžádání.
Pokračování někdy