Měl jsem dnes schůzku s panem Ryvolou,který je vydavatelem mé naučné knihy o závislosti a spoluzávislosti, co se bude jmenovat.
Měl jsem dnes schůzku s panem Ryvolou,který je vydavatelem mé naučné knihy o závislosti a spoluzávislosti, co se bude jmenovat. „Ze závislosti do nezávislosti.” S podtitulem: „Spoluzávislí a nešťastní.” Vyjde doufám koncem února. Jednání s panem Ryvolou mě těšilo. Mluvil jsem s pečlivým profesionálem, který zcela srozumitelně dokázal říci, co je důležité, co je třeba, navrhl detaily, které jsou v konečném důsledku důležité. S naprostým klidem jsem jej ujistil, že formu nechám na něm, do obsahu se nesahá. Tvrdil, že nevidí důvod. Pan Ryvola je synem známého trempského písničkáře Ryvoly. Na to že je synem bohéma. Je ve svém oboru velmi pečlivý. Daroval mi knihu, kterou vydal a musím říci, že jsem byl příjemně překvapený vzhledem.Mám rád krásné knihy.
Uvědomil jsem si při rozmluvě s ním amatérismus, kterým jsme oplývali při vydání ,”Chodce” s Jiřinou. Domluvil jsem se s panem Ryvolou, na vydání dalších mých knih, protože jsem si jistý, že i když už ne třeba obsahem, tak aspoň vzhledem budou uspokojivé. Zkusil jsem jednou vydat knihu bez profesionálního zázemí a i když výsledek není zlý, přeci jen rozdíl je značný. Jiřina udělala, co mohla a rozhodně se neflákala, ale tady bylo vidět jasný přehled, zkušenost a erudice. Příjemná hodina a půl. Byl překvapen mou vstřícností, při jednání o formě. Vysvětlil jsem mu, že sám jako profesionál, který si potrpí na svou profesionalitu, očekávám od druhých totéž a pokud se nepřesvědčím jinak, nemám nikdy žádný důvod do procesu zasahovat. Při vydání prvního dílu Chodce nikdo ze zúčastněných zkušeností ani profesionalitou neoplýval, měl jsem mnohem větší potřebu a možnost zasahovat do děje. Tu samou chybu dvakrát nezopakuji.
Totéž budu praktikovat zítra. Dokáže-li mě stejně fundovaným způsobe přesvědčit majitelka distribuční společnosti, že rozumí svému řemeslu, ne že má jen krásné hnědé oči, plus útlou smyslnou postavu, pak opět řeknu. ,”Udělejte Alice jak nejlíp umíte. Určitě tomu rozumíme líp než já.” Už jsem se v životě skutečně naučil, že nemusím na rozdíl od mnohých umět všechno. Nemám tu potřebu a pokud nejsem ve všem vynikající, pak se nehroutím. Naopak, vzhledem k tomu, že maximální míru práce naházím na profesionály, na které jsem sehnal peníze, mám čas se zabývat svými věcmi. Věcmi, které umím, které mi jsou schopny vydělat peníze a já si mohu pak psát své blogy, hrát si s PC, číst dobrodružné příběhy. Někdy i něco poučného. Abych tedy zcela nezakrněl. Amatéři se opravdu mohou naučit něco, co potřebují a nemají na to prostředky tak, že se vyrovnají profesionálům a někdy je předčí. Jenže to je velmi úzká špička lidí, se kterými se nechci a nemohu srovnávat. Jednoduše, moje nadání není renesanční.
Znám několik takových lidí, upřímně je obdivuji, ale nijak na rozdíl od mnohých mých klientů, kteří se stále snaží ve všech borech vyrovnat těm nejlepším a pokud se jim nevede, pak mají svůj limit za osobní selhání. Což je sice nesmysl, ale tenhle zdánlivě jednoduchý nesmysl má někdy velmi nepříjemné vyústění. Pamatuji se jak mi jeden můj bývalý klient, řekl větu, která mě vyděsila. ,”Pokud tuhle věc nezvládnu, nemám právo žít.” Byl totiž obdivovatelem japonských samurajů. A ti v případě osobního selhání podle tradice vykonali „seppuku.” Jinak známe pod pojmem ,”Harakiri.” Naštěstí přesto, že selhal, přežil.
Velmi mě pobavil pan Ryvola svým vyprávěním o jednom svém známém cestovateli, který má i námořní kapitánský patent. Líčil jej právě jako toho člověka, co všechno zvládá, ale samozřejmě ve svém okolí někdy jak pan Ryvola říkal, má potíže se svým egem. Smál jsem se a chápal jsem. Ujistil jsem jej, že si umím představit: „Když mluví první po Bohu, ostatní mlčí.” I v dnešní době stejně jako ve zlatém věku mořeplavby, je kapitán první po Bohu a zároveň poslední instance, která koná, když všechno a všichni ostatní selže a neví zbylí rady. To není žádný romantický výmysl, ale holá skutečnost. Je odpovědný za loď, posádku, pokud jsou na palubě „kufři,” jak se říkalo těm co nebyli plavci, nebo námořníci, tedy cestující. Tak i za ně. Nedělitelně. Obrovská odpovědnost.
Pravdou je, že někteří tito lidé tuto svou odpovědnost za vše uvedené přenášejí i do ostatního život a mají pak potíže mezi lidmi, protože nechtějí, nebo spíše nemohou pochopit, že už nejsou to instancí jejíž slovo je v určitou chvíli zákonem, ale běžným občanem, který není ani první mezi rovnými, ale jen rovný mezi rovnými. Jako terapeut si také musím dávat pozor, abych jednoduše v jistý čas byl tím, kdo ví všechno nejlépe, ale jen tím jedním z mnoha. Dost často mi jde ztuha tohle přeladění.. Tohle je úděl i lékařů, učitelů, soudců atd. Ti všichni v jisté chvíli, přeneseně i skutečně drží lidské životy ve svých rukou a je na jejich uvážení, jak ze svou mocí naloží, a jak se vyrovnají ze ztrátou pozice, kdy jsou mimo výkon svého povolání.
Ale nakonec, každý se ze ztrátou pozice nějak vyrovná a mnohdy se uleví. Mě tedy v každém případě. Vždy když nemusím poslouchat cizí příběhy a hlavně nemusím brát na sebe odpovědnost za to co onomu člověku k tomu řeknu nebo neřeknu.Samozřejmě pokud zjistím, že se jedná o něco, kde mlčet, nebo vést hloupé řeči znamená poškodit toho člověka zachovám se podle situaci.jenže když se vrátím na začátek tohoto blogu, tak napsal jsem knihu, která se sice zabývá závislostí, ale rozhodně není míněná jako návod životu, vyrovnán se se závislostí,případně apoštolát o životě v v abstinenci. Spíše se jedná o sbírku esejů, které se zabývají různými aspekty fenomenu závislosti a spoluzávislosti.
Nemám potřebu přesvědčit národ, jak je úžasné nechlastat, nefetovat, nebo nekouřit. Ani se nezabývám škodlivostí toho či onoho. Konečně jestli se má někdo chuť zpít dnes večer do bezvědomí, prohrát všechny peníze v ruletě či kartách a potěšit tak majitele herny, či koupit si drogy u dealera navrch, tak směle do toho. Vůbec nejsem správcem cizích životů a nepodepsal jsem z nikým smlouvu, že ho budu učit žít podle svých představ. Jen ze zkušenosti vím, že: ,”Azurový ráno” je tedy svinstvo a nemusím mít zas úplně všechno, když už jsem ten abstinující závislý.” Trable s brunetkami s hnědýma a modrýma očima úplně stačí.