Po dlouhé době zase přijela Markéta. Prožili jsem hezké odpoledne. S Markétou je snadné strávit příjemné odpoledne.
Po dlouhé době zase přijela Markéta. Prožili jsem hezké odpoledne. S Markétou je snadné strávit příjemné odpoledne. Má totiž dobrý zvyk si najít svou zábavu nebo práci.Případně klidně sedí vedle mne, dívá se jak si hraji s PC, poslouchá se mnou muziku co ji pouštím a vyjadřuje obavy jestli mi nevadí, že skoro nemluví. Ona mluví, ale nijak zbytečně. Neočekává na rozdíl od jiných žen, že ji budu bavit. Jsem s ní rád. Jsem rád, když tu je, mlčí a občas něco řekne, zeptá se.
Povídali jsme si dnes o životě. V její přítomnosti přemýšlel nahlas o pomalém chátrání, které vidím na některých mužích. Mám na mysli, že si tak klidně stárnou, chátrají a v tom chátrání se dožijí věku kolem devadesáti a pak smířeni se životem umřou. Jako například nedávno docent Skála. Musím sám za sebe říci, že pokud to bude v mé moci, také hodlám pomalu při udržení kondice zchátrat a zestárnout. Mladý nebudu, kondici mohu udržet. Tím jsem nedávno pobavil Janu. Říkala mi že i její muž vzal na vědomí moji sentenci. „Mladý nejsem, ale v kondici ano.” Myslím, že to je v moci skoro každého udělat maximum pro to abych si užil příjemně svoje dny. Jsem si vědom, že Markéta je v mnohém výjimečná, protože skutečně na to jak je mladá, má zcela jiné potřeby, než některé mé jiné bývalé favoritky, které byly někdy až příliš akční. V tomhle občas si vzpomenu na Pavla Kozlíka, který to charakterizoval jako možný projev neurotického chování.
Asi nebude platit jako správná diagnosa v případě každého činorodého člověka, ale čím jsem starší, tím méně mám rád ve své blízkosti lidi, kteří stále musejí někde být, něco vidět o něco se zajímat. nenechat mě chvíli v klidu. Možná mají pocit příjemně stráveného času, ale já už mám rád klid, tiché sezení u pc, kdy si jen tak zkouším a přemýšlím. Střídám četbu manuálu s různými pokusy, co stane, když udělám tohle, nebo tamhleto. Žádná zbytečná vzrušení. Už jen maximálně v poklidu o dovolené cestovat po Kanadě. Vyhýbat se medvědům a jiným podobným miláčkům. Potkávat slušné lidi. Prohodit sem tam slovo, ale že bych musel zas jo něco extra zažívat, to nemusím. Cesta letadlem bude dobrodružná až až.
A pak hezky se projít, v klidu koukat co se kde hýbá, sem tam něco vyfotit a uložit lépe než fotky z Portugalska, které jsem pravděpodobně smazal. I když naštěstí ne všechny. Buď jsem někam založil CD kam jsem je uložil, a pokud ho najdu, nic se neděje, a pokud ne, tak, jsem převážnou část smazal při jedné ze svých přeinstalací, které čas od času páši. Mám tedy smůlu vzhledem k tomu, že moje pokusy z OS občas končí špatně. Systém se zhroutí a nefunguje. Nemám s ním soucit.
Týden proběhl celkem slušně. Dohodl jsem několik důležitých věcí na příští měsíce. Mám v chodu některé záležitosti, na nichž mi záleží. Protože pokud budu už v té zmiňované kondici, mohly by mě živit a bavit. Tedy jsou v procesu a nezbývá mi než čekat až se dokončí. Což je vždy nápor na nervy. Ale stárnutím a výcvikem jsem se naučil úplně malinkatému sebeovládání.Teď jsem v očekávání knihy, jejíž vydání spěje k závěru a už mohu jen čekat jak vše dopadne. Nerad čekám. Přesto, že se vždy tvářím hrdinně. Jenže stárnutí mě naučilo. Úplně nejlepší je, když se mi podaří na věc ve víru událostí a jiných starostí zapomenout.
Opět mě pozvali přednášet na PPF. Jak říkala Hanka Drábková a zároveň mě i potěšila, když se mnou domlouvala termín. „Už jsi tu dlouho nebyl a bylo by záhodno.“ Těší mě ten zájem. Nepopírám. Přeci jen. Růžička říká, že zvou jen ty o jejichž kvalitě jsou přesvědčeni, takže pokud mě po několikáté zkušenosti se mnou opět pozvali, tak mi dávají tímhle dost velkou cenu. Co mi kalí potěšení, že už u toho nebude Skála. Vždy se zúčastnil, diskutoval se mnou. Ne vždy jsme spolu souhlasili, ale byla to debata korektně vedená a on pokaždé dal najevo, že se ode mne něco nového dozvěděl.
A nemusel. Ve svém postavení autority si klidně mohl dovolit shodit věci s nimiž nesouhlasil. Přesto se dotazoval a neshazoval. Tahle jeho vlastnost mě na něm vždy fascinovala. Skála rozhodně nebyl beránek a uměl i se rozčílit, jenže mělo jeho rozčílení vždy smysl. Oponenti pokud používali nefér argumenty, zažili i nepříjemné věci. Viděl jsem a slyšel na vlastní oči i uši. Stejně tak já. Pokud narazím na někoho, kdo začne v debatě shazovat, nebo zjevně či skrytě vyhrožovat, pak neváhám a otevřu svůj námořnický slovník. Okamžitě nastane všeobecný údiv, hlavně u lidí co mě mají za klidného gentlemana, na němž je možné i dříví štípat. Ti ke svému údivu zjistí ne špalek nejsem. Jako v poslední době dvě mladé dámy. Nemá se to, být na dámu hrubý, ale ty dvě zřetelně na jinou mluvu, než hrubou neslyší. Zřejmě zvyk ze života. Z jejich života.
Ale nemusím žít jejich život. Stejně jako životy jiných. Stále jsem ještě neztratil přesvědčení, že není mou povinností investovat svou vzácnou energii do jejich změny. A ještě k tomu zadarmo. Každý „ušlechtilý a světa znalý intelektuál,” ví že zadarmo konat dobro je nesmysl. Zadarmo konají jen nadšenci, co plácají hesla, mající vyjadřovat jejich moudrost a přehled. Nadšenci vůbec dokáží napáchat škody. Bohužel u většiny škod co páší (pokud jejich nadšení nepřeroste do fanatismu) lze jen pokrčit rameny a říci si. „Inu mohlo by být i hůř.” Pak je nechat, pokud jim na to síly stačí, škody napravit. Tím jim dát šanci se poučit a dělat jiné chyby, které zase budou muset zvládnout. Tedy aspoň u mě tohle funguje celoživotně. Poučil jsem se natolik, že dělám nové chyby a staré už moc neopakuji.
Fanatici to je zcela jiná kapitola. Od náboženských a po ekologické. I když rozdíl mezi argumentací náboženského, komunistického a ekologického fanatika není.Málem bych zapomněl na své oblíbené feministky a politicky korektní. Ti všichni, ze svatého nadšení pro správnou věc, zapomenou myslet vlastní hlavou a umí jen citovat poučky. V Číně za kulturní revoluce ono citování vylepšili ještě máváním Maovými citáty zabalené do knížeček slušivě rudé vazby. Na rozdíl od nadšenců se opravdoví fanatici nepoučí a škody jež napáchají jsou nedozírné. Vždy jsou za nimi zmařené životy ve jménu neochvějné pravdy. Rozdíl je jen množství, nikoliv v důsledcích.
Tedy energii neplýtvám, lidi kolem sebe neměním a pokud z nich někdo nedá na mé varování, že občas koušu, pak se diví. No musí se s tím nakonec vyrovnat jen on sám. Každý má jinou metodu vyrovnávání. Většinou je jím veřejné varování obce různými formami sdělování před mou neurvalostí. Dále poukázáním na mé špatné vlastnosti. A že jich mám. Nejhorší je, že s nimi musím taky žít jen já sám. Sám za ně nést odpovědnost. Takže jsem si vědom, že za otevření svého námořnického slovníku ponesu důsledky ve formě ztráty iluzí o své osobě u několika jedinců. Nešť.
Občas bych docela rád na někoho svedl svou odpovědnost. Především za potíže a facky, co mi život a mé okolí dává. Jo kdyby někdo jiný, tak mohl za potíže a facky plynoucí z mých špatných vlastností. Bohužel stejně nakonec přijdu na jednu věc. Všechny facky co jsem v dospělosti dostal jsem si nějakou formou zasloužil. Jsou sice události, kdy dochází k bezdůvodnému týrání, ale dospělý člověk většinou má možnost se mu vyhnout. V extrémních případech pokud je malým dítem svázaným do kozelce asi ne. Nebo dospělým, co má znenadání a proti všemu očekávání na krku nůž a nebo u hlavy ostře nabytou pistoli. Tam je bez viny.