Prodejci svatých keců

Sladce jsem pochrupoval a zvonil mobil. To se stává. Neznámé číslo a mužský hlas. Ten pravil, že jsem si objednal u nich router. Což nelhal.

Sladce jsem pochrupoval a zvonil mobil. To se stává. Neznámé číslo a mužský hlas. Ten pravil, že jsem si objednal u nich router. Což nelhal. Hlas mi začal mi vysvětlovat, že jestli chi od nich router a hodlám jej zaplatit přes internet musím mít u nich něco jako rámcovou kartu. A až ji budu mít, pak smím platit přes internet a oni mi „laskavě” prodají router a pošlou. Nebo tak nějak. Poslouchal jsem až domluví a oznámil onomu gentlemanovi, že jsem router už zaplatil na jejich číslo účtu. Našel jsem ho na faktuře, co mi poslali mailem. A jestli jim zaplacení vadí, nemám nic proti tomu aby mi vrátili peníze a router si klidně koupím jinde. Tolik ho hned zas nepotřebuji, spíš je to libůstka, kterou si dopřávám abych mohl se připojovat přes DHCP. Co to je, neznalým nehodlám vysvětlovat. Znalí vědí. (Mám připojení přes AnyData modem, protokol cdma a abych mohl i jiné operační systémy připojit na Internet snadněji, používám tohle zařízení.) Router, který jsem dosud používal klekl. To jen na vysvětlenou.

Hlas se zarazil, chviličku mlčel a aniž by dále trval na rámcové kartě zeptal se pod jakým variabilním symbolem jsem platbu posílal. Dost jsem gentlemana zaskočil, že jsem si pamatoval variabilní symbol, takže hned viděl, že jsem platil. Inu není nad jasnou informaci. A jak jde o peníze i pravidla se upraví. 2000 Kč není fatální částka, abych si nepočkal. Ale, nikde nemusím mít nějakou kartu, aby mě otravovali s nabídkami. Za router jsem dal s lehkým srdcem 2000 Kč, protože ten starý jsem dostal dárek a tak raději peníze utratím a dám si je do daňového odpisu a měl tak něco svého, než abych nacpal daně hladovým krkům nemakačenků, co jsou líní jít pracovat.

Jo jo, umím si představit jednání tohoto druhu ze státní institucí. To by bylo papírů a keců, aby mi vrátili peníze, které jsem neprozřetelně poslal napřed. Ta firma je přeci jen pružnější. Z toho plyne poučení. Zřejmě budu muset být více pozornější a platit jen když jsem vyzván, než být zbytečně horlivě iniciativní. A nebo to jen ti chlapci zkusili, aby si mě nějak připoutali? Nevím. Pravdu měla Jana, když napsala v jednom mailu výzvu abych na všech platbách uváděl variabilní symbol. Dala za ono vyzvání asi padesát vykřičníku a důrazné upozornění, že pokud nebudu vyplňovat variabilní symnbol , budou mě nenávidět všechny účetní světa.

Nemám potřebu aby mě všichni účetní světla nenáviděli a ujistil se při jednání z prodavačem, že nekecala, když jednání s oním prodavačem, co má určitě nějaký honosný titul, něco jako „manager shop asistent.” takhle hezky proběhlo. Vůbec mě baví ony názvy všech těch profesí, co z nich nakonec vyleze umývač oken, skladník nebo uklizečka. Honosný titul a plat osm tisíc. Konečně, když to ty lidi baví. Je to stejné jako, když všichni ti jógoví, zenoví a já nevím ještě jací guruové používají takové ty vznešené kecy, aby z toho nakonec vylezlo jen to staré známé soustředění se na činnost a odpoutání se od okolí. To je nutné umět v každé profesi. A z nich vylezou troubové, co většinou si kuují vznešené kecy v knihkupectvích s literaturou vznešených keců a pak je citují.

Dnes mě napadlo, že bych si mohl otevřít nějaký obchod ze vznešenými kecy. Vypadá, že je to celoročně dobrý artikl. Musí se to umět. Hezky zformulovat do jasných srozumitelných sloganů, přidat něco o duchovnu a zralosti. Rádoby voňavou svíčku zapálit, ale ne doma, protože to potom smrdí všechno ještě po týdenním větrání a je nutný pobyt pod širým nebem.

Tyhle smradlavý svíčky a tyčinky, co mají navodit duchovní atmosféru a napomoci dosažení spásy, nirvány, samadhí nebo satori mi vždycky pili krev ve všech těch centrech, v dobách kdy jsme s Tomášem se pokoušeli dělat asertivitu a nebo kursy komunikace. Tomáš najímal místnosti v těhle místech. Musím se přiznat, že pach kravína je mi příjemnější. Všichni ti „usilovatelé o spásu” by měli, tak rok strávit pod širým nebem, mít jen žebráckou misku a hadry co mají na sobě a pak by je ta snaha přešla. Pochopili by, že je to v něčem jiném, než v tom rádoby se odevzdávání. Konečně většina těch pravých buddhistických mnichů má jen tu misku, mantru, předepsaná pravidla a všem těmhle „buddhistickým a jógovým adeptům se musí jen tiše usmívat. Stejně tak křesťanští řeholníci. Modlit se, pracovat a poslouchat.

Moc nedostávají jíst, moc nespí a jak v budhismu, tak křesťanství je tahle cesta jen pro vyvolené. Ti všichni ostatní si jen na úsilí o spásu hrají. V tomhle směru zastávám názor, že je dobré umět jógové techniky, relaxaci atd, ale ty vznešený kecy k tomu nepotřebuji, stejně jako je nepotřebuji, když stavím dům. Proste chci mít pohodlí, bezpečí a jistotu.

No ale když za ty řeči a tyčinky hodlá někdo platit, nechť k tomu má svobodu. Já bych neplatil. Chápu, že mnozí se tam sdružují pod rouškou zájmu o svaté kecy, ale nakonec z toho vyleze, že jen nechtějí být sami. Což není nic proti ničemu. Někdo se schází v putyce, někdo v tyčičkárně. Mě by tahle činnost moc nebavila. Mám rád jasno i v tom co je co. Rádchodím kostela. Z toho důvodu, že si myslím, že se to má, jsem věřící a víra svá pravidla. Myslím že je dobré jít se s ostatními pomodlit, být účasten na mši. Podle pravidel a dogmat.Ovšem tím nejsem „něcista a tyčičkárnista.“

Na rozdíl od tyčičkárny v kostele totiž slyším, pravdivé slovo o tom, že život je většinou trápení a toho dobrého je jen občas a málo. Trápení se prostě nelze vyhnout. Jestli chci něco změnit, obsahuje ten pokus námahu a odříkání. Stejně tak v tom budhismu i islámu, či jiném náboženství, která mám celkem v úctě. Zenový mnich moc jídla nedostane, musí tvrdě pracovat a zábava spočívá v zazenu. V meditaci v sedě. jakmilek chce někdo dospět touto cestou ke spáse, nirváně nebo satori. zZjistí, že to zas až taková legrace není. Sedět bez hnutí 45 minut a jen sledovat dech a myšlenky. Třeba. Aby toho nebylo málo, ještě to dělat ve volném čase, a několikrát denně. Tohle když si adepti na spásu z tyčičkárny zkusí, zjistí o co doopravdy jde, pak většinu ta snaha rychle je přejde. Snaha i „svaté nadšení.“

Jedna věc je někoho něco naučit. Učit jiné není vůbec jednoduché a vyžaduje tahle činnost obrovskou trpělivost, píli, soustředění. Jak ve škole, tak v ašrámu. A druhá. Blábolit svaté kecy a vůbec tou cestou učení a námahy neprojít. Sladký úsměv, nepřítomný výraz, oči zvednuté k nebi, vemlouvavý hlas hlásající slogany o lásce a pohodě. Jako bych je viděl ty „světice a světce“ ze Žižkova a nebo z Kobylis a odjinud. Ono abych byl „politicky korektní.” Tak to co přijdou na kurs asertivity, zvládání zátěže a ještě na začátkukursu si myslí, že bez práce jim do hlavy naliji za pomoci svých svatých keců rozum a um. A celou cestu na kurs doufají, že to jde bez práce, pletou se.

Naštěstí jsem laskavý (po svém) a moc odpočívat a žít v iluzích je nenechám. Většině těch co přijdou dobrovolně se rozsvítí dost rychle, a protože jsou to lidé zvyklí pracovat, smíří se z nevyhnutným a dřou aby něco za svý peníze dostali. Pokud dřou, na svoje si přijdou. Manuel Smith ve své krásné knížce o asertivitě, říká, že projít kursem nácvikové asertivity, znamená projít peklem. Cestu peklem , sice ne kursem asertivity, ale je skutečně v mnohém podobná, ostatně bezvadně popsal v Božské Komedii i nějaký Dante. A nekecal. Fakt ne.

Začal jsem sladkým pochrupováním, z něhož mě vytrhla realita telefonu. Nakonec se ukázalo, že umět vyvodit poučení ze zdánlivě malicherné informace, formulovat, a sdělit zcela jasně, co udělám, když se nebudou snažit mi vyhovět je výsledkem námahy učení. Každodenního snášení drobných pitomostí, které nahromaděné otravují život. Malý kámen v botě dokáže na dlouhé cestě nadělat šílenou paseku. Stejně tak malé věci, co mi mají ulevit. Třeba jen na chvíli, ale je to určitý oddech, co umožní vydržet a dokončit.

Pokud se hromadí malé dobré věci rychlostí podobně jako ty svinstva mají i stejný efekt, jen obrácený. Tam zával, tady úleva. Jenže musel jsem tím projít a pochopit. Bohužel většinou se dřít, než jsem se naučil některé věci dělat zlehka a rychle. Ten telefon trval 37 vteřin. Potom bylo vyřízeno a šel jsem chrupkat dál. No a router je na cestě. Údajně. Abych nebyl zas zbytečný optimista.