Včera se staly tři věci. První, že mi zavolal můj bývalý terapeut a po dvaceti šesti letech mě pochválil. Pochválil mě za pořad, za to jak tam předvádím terapii, a za to jaký ten pořad je.
Včera se staly tři věci. První, že mi zavolal můj bývalý terapeut a po dvaceti šesti letech mě pochválil. Pochválil mě za pořad, za to jak tam předvádím terapii, a za to jaký ten pořad je. Tak jsem čuměl. Honza Lutera v tomhle směru byl vůči mě na pochvalu skoupý.
Druhá věc byla podobného rázu. Napsal mi moderátor Zdeněk Eška, že viděl dva díly a že se mu líbily jak jsou k věci, jaký mají spád a způsob zpracování. Člověk, který celkem nemá žádný důvod říkat takové věci, je přesto říká. Zdá se, že se seriál opravdu povedl. Což jsem sice tušil, ale potvrzení ze strany odborníků, potěší. Eška je solidní komentátor a moderátor, co má své pořady jak v televizi, tak v radiu a Honza Lutera byl svého času excelentní terapeut, který moc konkurentů neměl. Bohužel úraz páteře ho vyřadil z činnosti.
Třetí věc nebyla tak příjemná, ztratil jsem redukci na zástrčku a musel jsem proto udělat osmikilometrovou zacházku, abych nebyl bez iPhone a tím bez spojení. Takže redukci jsem sice nekoupil, ale měli alespoň nabíječku pro iPhone, a tím jsem zase jak na netu, tak na telefonu. Už kráčím směrem k Leicesteru a počasí se otepluje. Puchýře se hojí a naražená žebra jsou snad jen naražená. Čumím po tlustých anglických holkách a držkopád to byl pěkný. Smály se hezky nahlas. Kdyby aspoň za ten držkopád stály.
Moc se mi líbí ta diskuze pod mým pořadem. Hlavně od té závistivé frenie.
Já ji chápu. Těžká intelektuálka, pisatelka excelentních hanlivých blogů. Manželka chlapa, co se několikrát neúspěšně léčil, podle jejího vypracování v blocích, ze závislosti na alkoholu. Tedy ona sama oběť svojí neschopnosti s tím něco ve svůj prospěch i prospěch svých děti udělat. A najednou se objeví člověk, který nedá na její nabídky, at přátelství, tak dobrých rad jak má psát a jde si svoji cestou. Nijak nezpochyňuji její známé terapeuty, ani jejich kvality, stejně jako nezpochybňuji kvality pořadů o nichž píše. Jen prostě ve své zlobě dští síru a oheň pekelný na všechno co je spojeno se mnou. Ale ostatní ve své většině jsou vstřícní. Frenie a jeden bývalý pacient, co jen dal najevo svůj stupeň zralosti, odmitajicí. Jinak velmi slušné přijetí.
Tak pomalu dopíjím kafe a vyrazím dál. A zpívam: cesta jde pořád od mých vrat, daleko pryč mi utekla. na lehkých nohou dám se vést a potom kam? To nevím sám. Sbohem krbe s komnatou ať padá dešť a vichry řvou, jen nasedni než se rozední, jsme za lesem a za horou
.