Dorazil jsem do příjemného městečka a našel co potřebuji.
Dorazil jsem do příjemného městečka a našel co potřebuji. Jídlo, zásuvky na elektřinu abych mohl dobít iPhone a psát blogy, číst hanlivé komentáře od osob, které podobným zpusobem diskutují na mém blogu, abičku, urážející všechny ostatní diskutující. Dělají si starosti jaké mám vzdělání a proč ČT nekonzultovala program s odborníky s vysokoškolským vzděláním. Konečně je starostí České televize proč neuděláme to či ono. Dostal jsem nabídku, napsal jsem co bylo třeba a natočil co si režisér přál. Jak jednoduché. Jinak si myslím, zcela neskromně, že o terapii závislosti plus samotné závislosti vím minimálně tolik co vysokoškolsky vzdělaní odborníci.
Napsal jsem knihu pro veřejnost, kde jsem popsal jak práci s rodinnými příslušníky tak se samotnými závislými. Nikdo z těch vysokoškolsky vzdělaných takovou nenapsal. Zřejmě to nepovažovali za nutné. Já ano. Hlavně s těmi spoluzávislými. Psal jsem pro laiky. Protože větsinou jim nikdo neřekne, že mají právo žít podle svých představ. Nemusí se dát ničit a nemusí snášet v rámci jakési pomoci závislému všechny jeho rozmary, manipulace a nápady. Vždy když někdo začne žádat diskuzi odborníků aby bylo vidět jaké škody působí alkoholismus, drogy a hazardní hra, ptám se: „to nevidíte, ty ženy, děti?to neslyšíte, co se děje? Opravdu nevidíte, co se že děje? Nevidíte herny na každem rohu? Nevidíte fěťáky na každé stanici metra? Volíte zastupitele, kteří vytvářejí takové zákony, které místo toho aby zamezili těmto jevům jim jen nahrávají.“
Mám dovolenou tak se nebudu zde nějak víc namáhat. Jako člověk který tím vším prošel vím svoje. A vím jedno. Stejně jako kdysi hnutí AA vytvořilo systém terapie závislých a bez odborníků, tak jsem napsal knihu a natočil seriál o skutečných problémech závislých a spoluzávislých. Tak jak já je zatím nikdo jiný neukázal. Co chtějí ti lidé slyšet a vidět? Jaké problémy chtějí ukázat, co se chtějí dozvědět? Jak zlepšit stav společnosti? A stojí opravdu o to?
No nic, je mi jasné že některé typy komentující pod pořadem nepřesvědčím, protože těm nejde o věc samotnou, ale jen o to urazit a vyřídit si účty. S tím jsem počítal. A dokonce si myslím, že těch, kteří ocení cyklus „Ze závislosti do nezávislosti“ jako prospěšný bude více. A pro ně jsem vystoupil z anonymity, aby měli naději, že je možné změnit svůj osud. Jak osud závislého, tak i spoluzávislého. A jsem rád, že jsem dostal tu šanci vše ukázat v tak mocném médiu jakým je televize a v tak dobrém čase. Zavistivci si poštěkají a jinak neudělají nic. Ti potřební ocení informace, které jsme se jim pokusili s celým štábem předat co nejsrozumitelnější formou.
Dojedl jsem, dopil kafe a půjdu dál. Anglie je pořád krásná jako byla.