Posnídal jsem vepřovou kýtu, protože jsem byl osm kilometrů od žradla a probudil jsem se kolem osmé. Před desátou jsem vyrazil. Bolelo mě celé tělo. Nějak už asi opravdu stárnu.
Posnídal jsem vepřovou kýtu, protože jsem byl osm kilometrů od žradla a probudil jsem se kolem osmé. Před desátou jsem vyrazil. Bolelo mě celé tělo. Nějak už asi opravdu stárnu. Ujdu 25 km a jsem rád, že ležím. Po tý šedesátce holt, co platilo loni. Letos už neplatí. Ale zas je fakt, že jsem se celé jaro flákal, není divu. Pořád je naděje, že kondici získám. Těch osm kiláčku jsem dnes celkem v klidu odcválal za hodinu a půl, ještě jsem vykecával u Labe s dědkama, co předstírali chytání ryb. Myslím, že chytali opičku . Po třech minutách řečí mi nabízeli kořalku. Prý aby se mi lépe šlo. S díky jsem odmítl, vzali jako bernou mici, že jít a chlastat do toho kořalu chůzi nesvědčí.
Tady by měl být ten a stinující alkoholik Michal Pavlata, co na páteční prezentaci vstoupil do místnosti a pravil, mimo jiné, že má za úkol v rámci AA všude kde je třeba řikat všem těm, co to potřebují, aby toho nechali.
Zachoval jsem klid, poznamenal :„To máte těžký život.” shromáždění se začalo smát. Zeptal jsem se ho jak dlouho abstinuje. Řekl 16 let. Já se zeptal shromáždenych abstinentů kolik kdo že z nich. Pár jich řeklo číslo kolem devíti, desíti let. Já jen tak mimochodem 29 a bylo po vystoupení komika Pavlaty. Nijak mi neimponují tihle apoštolové abstinence, co chodísvětem a hlasají, „ Kurva, napravte se všichni.” Vybral si blbou společnost a špatné místo pro svou evangelizaci.
Tak, tak, na kázáni jsou určená místa a kázat se má těm, kdo chtějí naslouchat. Pokud se káže nenaslouchajícím, nebo přesvědčeným, stává se kazatel komickým. Někdy i protivným. Pak dostane jen, co si zaslouží.
Dopíši blog, vrátím se k Labi a budu pokracovat labskou stezkou na Poděbrady. Je fakt, že jsem včera vyrazil v poledne z Černého mostu, takže těch 25 km není zas tak málo. Ovšem takovou ztuhlost se večer nečekal. No snad si tělo zvykne. Zatím si vždy zvyklo.
Má láska mě na Černý most doprovodila, ještě se mmou sháněla plyn. Ten sice měli, ale ne ten co jsem potřeboval. Naštěstí jsem narazil na zastrčenou prodejnu sportovních potřeb a tam jsem byl úspěšný. V Čelákovicich jsem zakoupil čelenku, protože doma mám ještě dvě z Anglie, když jsem podnikl výpravu s Petrou za čelenkami.
Nikdy na ni nezapomenu, stejně jako nikdy nezapomenu na to jít s Miladou kupovat klobouk v Kanadě. Nakupovat se ženami doplňky je zážitek number one. Včera jsem vstoupil, zeptal se, prodavačka ukázala na zeď, kde visely. Vybral jsem moira čelenku, dostal na ni slevu, zaplatil, ustřihla cenovku, nasadil a už mi ten svinský pot neteče do očí a vidím jak mám. Jo jo.