Dorazil jsem včera k večeru do Kladorub, což je asi šestnáct kilometrů do Horního Štěpánova. Mazaně jsem poslal SMS k Luterovým, že dorazím až následující den.
Dorazil jsem včera k večeru do Kladorub, což je asi šestnáct kilometrů do Horního Štěpánova. Mazaně jsem poslal SMS k Luterovým, že dorazím až následující den. Byl jsem rozhodnutý, že vylezu ten největší kopec do Vaňovic, tam zapíchnu mulu, dám ji oddech a ráno mula jménem Jílek se oddechnutá nacpe k Luterům rovnou k obědu.
Jenže já měl představu, Luterovi měli také představu. A to, že až skončí bohoslužba, na které zrovna byli, sednou do auta a dojedou pro mne. Zaradoval jsem se v naději, že dojdu pod kopec, zabrzdí u mne auto, hodím vozejk i s ruksakem do kufru, sednu a pojedu jako pán.
Skoro to vyšlo. Bohužel, je tam ono slovíčko skoro. Než skončila bohoslužba já vycválal ten kopec, pomalu scházel z kopce do Šebestova, když to auto zastavilo, a udělal jsem, co jsem popsal výše.
Dorazili jsme do Štěpánova, vytáhl jsem veškerou špínu z ruksaku, naházel ji Janě do pračky. Zeptala se, „všechno dohromady?“ Přitakal jsem, zalez do koupelny, utrhl hned na začátek hadici u sprchy, aby bylo jasno, že jsem dorazil. Bylo mi k mé lítosti vysvětleno, že stejně byla narafičená, že si musí koupit novou baterii. Takže nakonec na mě to nebylo.
No a pak jsme vykládali, na minulost vzpomínali. Bylo to příjemné. Mělo to jednu malou negativni, nebo spíš neočekávaný dopad. V noci jsem se budil a vzpomínal na časy minulé a lidi vzdálené. Ale tohle asi musí být. Čas od času se vynoří něco, co leželo, připomělo se a vyplulo. Lidé se velmi často bojí zasutych vzpomínek, protože někdy zanechávají nepříjemné pocity.
Ale na pocit se neumírá, takže ráno jsem se probudil docela čilý, věděl jsem, že mne čeká volný den, žádný pochod, pouze odpočinek a klábosení. I o dovolene se flákám rád.
Zítra ráno vyrazím směr Boskovice, Třebíč, Tábor, kde by mě měl vyzvednout Martin a přes Svatou Horu u Příbrami tradá domů. Dnes ještě nechám uschnout dva puchýře. nově propíchnuté, staré rozšláple boty mi bez jakýchkoliv okolků dělají nové puchýře. Zřejmě jsem letos podcenil výběr bot.
Ale ani na puchýře se neumírá, přelepíme a pokračujeme dál. Naolejoval jsem vozík, má mírné šrany jako já, ale zdá se provozu schopný. Stejně jako já. Jo jo. Válím se na dece a zpivám si tuhle písničku.
Moc pěkná písnička, už od dětství ji miluji. A umím si živě představit, co se dělo pak, když venku lilo.