Fouká hnusný vítr, i když jsem šel z kopce a funěl mi do zad. K Luterovým to mám ještě dvacet km. Myslím, že dnes ještě deset ujdu a zítra dám zbytek. Půjdu do kopce.
Fouká hnusný vítr, i když jsem šel z kopce a funěl mi do zad. K Luterovým to mám ještě dvacet km. Myslím, že dnes ještě deset ujdu a zítra dám zbytek. Půjdu do kopce. Budu stoupat na Drahanskou vrchovinu.
Od včerejška jdu z kopce, takže podle starého pravidla. Kolik z kopce, tolik zase do kopce. Abych si nemyslel. Tohodle jsem si ve všech horách užil vrchovatě. Nahoru, dolu, kousek po rovince a zase. Hup nahoru, hup dolu. Jo jo, to jsou radosti pěšiho a cyklistického putování.
Včera jsem takhle těšil ty co jeli do Poličky. Sem jim pro útěchu říkal, když napínali svaly do kopce. „Ještě sedm osm kiláčků a jste nahoře. Nebo sem jim zpíval. … Sám sám sám, sám na kolo usedám, šlapu jak šlapat se má, jo já se mám… Jedna kráska pravila, že se mi to zpívá, když jdu z kopce. Měla pravdu. Z kopce mi zpěv docela jde.
No člověk se pobaví, když se dřou druzí. Fakt je je, že se zas do toho kopce do Štěpánova tolik netěším. Spal jsem dnes v noci na jednom privátním hřišti. Paní zalévala, slušně jsem pozdravil, vymámil z ní vodu do láhve a ptal se čí je to krásné místo. Ona pravila, „to je naše privátní hřiště. “
Udělal jsem na ni modré oči a zeptal se coby vtělená ctnost, zdali bych si stan tam mohl postavit? Usoudila, že jsem asi slušný člověk a souhlasila, že smím.
Jo jo, klid, rovná plocha, dokonce stůl i lavici tam měli, takže večer i ráno jsem se najedl u stolu, kolem tekl potok s čistou vodou. Nemyl sem se, měl jsem za to, že času na hygienu bude dnes nebo zítra habaděj. Hygiena není paní nad životem pěšího poutníka.
Dal jsem si pak asi o tři kilometry dál v cukrárně skvělé koblihy a marmeládové šátečky a musel jsem devět kilometrů po hlavní do Letovic. Tady ted odpočívám, přemlouvám servírku aby mi vyprávěla něco dramatického a poutavého ze svého života, když jsem se nacpal řízkem. Moc se ji nechce. Leští příbory a vymlouvá se, že je ještě mladá a moc toho nezažila.
Budu muset koupit někde zase krabici ovesné kaše. Když je nejhůř, zalije se vodou, nejlépe horkou a snídaně, nebo večeře je hotová. Tyhle kaše mi chutnají. Robert mi sice dal pšenici, ale asi by koukali blbě někde v hospodě, kdybych taml přišel, připojil kafemlejnek do sítě, umlel pšenici. Jo kdybych měl ruční, to by byla jiná.
Seděl bych někde na mezi, točil klikou a zpíval bych si. kolo, kolo mlýnský z čtyři rýnský, kolo se nám polámalo hodně škody nadělalo. musím zjistit jestli tu písnǐcku umí Vojta a Dominik. Pokud ne, napravíme to, naučím je tu píseň oba. Nakonec, mě ji ve školce před šedesáti lety naučili a dodnes sem ji nezapomněl.
Stejně jako: Boleslav, Boleslav překrásné město, neplač holka nenaříkej moje nevěsto!
Jak nemám plakat, smutná naříkat, když tě vidím do vojanských šatů oblíkat?
Taky před šedesáti lety. A zpivám ji na cestě dodnes. Jo jo, je vidět, že jsem měl dobrou hudební průpravu. Inu. Ještě nás v té školce učila přdválečná generace. Nic, zaplatím a pomalu půjdu dál. Dálky čekají.
Šlapací kolo
Aby se naše srdce obveselila. 🙂