Sedmý den na cestě, tak jsem si dal segedín se šesti.
Sedmý den na cestě, tak jsem si dal segedín se šesti. V Lazních Bohdaneč, Zapomněl jsem včera při líčení všech těch požitků, jako byla ona pumpa za Chlumcem a další, na ten řízek s americkými, čti opékanými brambory. Ňam, to byla fakt dobrota.
Jo jak se to zpívá v téhle písničce Přes pláně …mula musí taky žrát, jináč ti zcepení. Jak sem zapřažený do toho vozíku, připadám si jako mula, táhne a táhne. Ale oceňuji, jak Láda Kalaš ten vozík zrenovoval. Zlatý český ruce. Velký kočárkový kolečka, jede neohroženě přes překážky. A hlavně, jede zlehka. Problém není ve vozíku, ale v „mule.“
Koukal jsem, že má nikdy nekončící „láska“ slinta si troufla se projevit přímo na webu. Žádné kopírování nesmyslů, ale přímá kritika. Ty nesmysly si asi nechává na noc. Nemůže spát, tak kopíruje. Jo jo, na abíčku už nic není, tak oblejzá „spřátelené“ weby a blogy. I když původně, asi 857x mi říkala a i na abíčku veřejně prohlašovala, jak mě nečte, jak se o mne nezajímá. 🙂
Tak tak, mula musí najít stezku mezi Pardubicemi a Hradcem aby nemusela po silnici a přes jedno nebo druhé město. Panuje mezi nimi dost velká rivalita, tak ji nebudu zvyšovat tím, že svou návštěvou budu jedno z nich preferovat. Prosmýknu se mezi a budu pádit s vozíkem za sebou, na Kostelec nad Orlicí. Tam se zas uvidí kam dál.
Zvažoval jsem dnes ráno zda se mám oholit. Dospěl jsem k názoru, že holení není zrovna priorita. Stačí když se oholím až při návratu. Spotřeba žiletek je stejná, času jednorázové holení zabere méně. Kdo se má pořád dívat do zrcadla?
Šel jsem krásnou cestou lesem a říkal si, že by něco malého po těch osmi kilometrech, co uplynuly od oběda, něco srobného do bříška nezaškodilo. Přede mnou malá víska. Stéblová. Bylo mi jasné, že tam tedy nic nebude. Jenže, mají tu krám, pravda otevřený od 11-13. Ale mají, a mají tu hospodu. Sice v pondělí zavřeno, ale mají.
No a perla nakonec. Otevřený motorest, kde jsem si dal těstovinový salát s řízečky. Krása na pohled a lahoda do žaludku. Inu. Nikdy nezoufejme.
Projdu pod Kunětickou horou a nahoru nepolezu. Mám za to, že pohled zezdola je taky pěkný a dostatečně zdravý. Cesta po značkach má výhodu, že člověk jde většinou v klidu. Daleko sice dopředu se moc nehne, ale v každém případě se projde.
Objevil jsem tady několik kouzelných míst, tam kde bych je nečekal. Já věděl proč se letos vydávám do Východních Čech. Už dávnojsem věděl, že podhůří Orlickych hor je rozkošné, ale ten půvab Polabí a Hradecka a Pardubicka mě překvapil. Jo jo a nejsou tu turisti. Lidi jimi nejsou zkažený. Turisti to všude jen kazej. Ješte, že nejsem turista.
Celoživotně chodím rád mimo turistické oblasti. Na těch místech se objeví tolik zajímavých událostí, věci i míst. A vůbec, dnes dám dvacet kiláčků a udělám si modré cestovní pondělí.