Posledních 14 km jsem zvládl bez potíží. V Myslbicích, kam jsem svého času chodil tančit, jsem se nasnídal . Pak po dvou hodinách válení se na lavičce jsem se vydal vstříc posledním sedmi kilometrům.
Posledních 14 km jsem zvládl bez potíží. V Myslbicích, kam jsem svého času chodil tančit, jsem se nasnídal . Pak po dvou hodinách válení se na lavičce jsem se vydal vstříc posledním sedmi kilometrům.
Dorazil jsem do Jaroměřic nad. Rokytnou, což je městečko s krásným zámkem, kostelem, kde jsem vlastně začal pravidelně praktikovat jako katolík. Blatnice, kde jsem bydlel je dva kilometry vzdálená směr Moravské Budějovice.
Ovšem jako úplně první vzpomínku, co mám ve vzpomínce Jaroměice, je rvačka se dvěmi místnimi šampiony, hned na první tancovačce. Jasně sem vyhrál nejen na body. Pak mi dlouho slibovali, ale jsem jim to dlužen dodnes. Jestlipak jsou ještě naživu, a nebo tady bydlí? Ale pak už jsem zde celkem s lidmi vycházel.
Jak jsem dorazil dnes, zjistil jsem, e kašna stále funguje, voda je čerstvá, tedy jsem se zlehka opláchl, vrhl pohled na zámek, který je vlastně na náměstí a šel se najíst do rychleho občerstvení. Dal jsem si kuře s rýží, pochutnal jsem si. Objevil zásuvku, tím pádem i možnost si dobít mobil. Už se mi nikam nechce. Až se mi dobije mobil, sednu ven ppd stromy ke kašně a budu jen tak sledovat cvrkot. Už mám všech možnych hospod, pizzerii, restaurantů plné zuby.
Včera jsem v Hrotovicích jednomu mému vrstevníkovi řekl, že sice vypráví dobře, ale dlouho a zbytečně nahlas. Ani neměl kecy o přivandrovalcích, protože majitelka hned navázala a řekla mu, že už se mu chystala říct aby zmlkl. Jo, byla to pizzerie, ovšem chvílemi jsem měl pocit, že jsem v cikánský palírně. Jinak pizza byla dobrá a když dědek sklapl, bylo tam i útulně.
Jo jo, všude dobře, ale nakonec je doma nejlépe. Po čtyřech týdnech pěšiho putování, domací pohodlí pŕijde vhod. Počítače bzučí, sedím si u klávesnice, nemusím klepat na dotykový displej, když chci psát blog. Pohodlná postel. Jo, žít v komfortu, ach nad to není říká klasik a nekecá.
Tak tak. Ale pořád jsem chodec. Sice mi to dá větší práci, ale zatím to jde. Takže, jak říká Kipling. když se zítřka dožijem, budem zítra lovit. v případě přístiho roku to také platí.