Nevím jak komu, ale stává se mi, že mám někdy tendence odkládat věci, jako hřeben, klíče a jiné předměty na zcela neočekávaná místa.
Nevím jak komu, ale stává se mi, že mám někdy tendence odkládat věci, jako hřeben, klíče a jiné předměty na zcela neočekávaná místa. Včera jsem se česal před odchodem na skupinu a večer po návratu jsem si chtěl umýt hlavu a jak mám ve zvyku si před mytím hlavy vlasy rozčesat, dělám tuhle činnost ani vlastně nevím proč, zjistil jsem, že nemohu najít hřeben. Chvíli jsem bloumal po bytě, hřeben jsem nenašel a protože jsem neměl náladu před spaním naruby obracet byt, hlavu jsem si neumyl. Dnes, vlastně už včera jsem hřeben také nenašel. Tedy, nehledal jsem jej nijak zvlášť usilovně, a proto jsem si odpoledne koupil jiný, náhradní s tím, že až najdu ten starý, o čemž jsem ani na chvíli nepochyboval, budu mít hřebeny dva a už nebudu muset čekat do druhého dne abych si po umytí vlasy rozčesal.
Nakonec jsem si hlavu umyl, vlasy rozčesal novým hřebenem a starý těsně před tím než jsem začal psát blog, jsem našel v taštičce, kterou nosím na krku a mám v ní doklady, mobil a brýle. Kdo ho tam dal, a jak se tam dostal je mi záhadou. Jsem tu sám. Markéta přijede až o víkendu. Ani jsem tohle neměl na koho svést. Takže stalo se jak sem předpokládal. Hřebeny mám dva, stejně jako brýle mám dvoje, abych měl jistotu, že pokud nenajdu hned jedny, najdu druhé.
Stále jsem ještě doma, na kontrolu jdu až v pátek a tedy užívám volna. Čtu si, dočítám rozečtené knížky, zkouším co umí můj Mac. Dnes jsem objevil, že si díky aplikaci Quick Time, mohu udělat obrazový i hlasový záznam. Hrál jsem si odpoledne, trochu jsem pouštěl muziku a zkoušel tančit na zabudovanou kamerku v displeji. Zábava. Jde na tom udělat jak zvukový, tak obrazový záznam. Přemýšlel jsem že bych to mohl využít při kursu a nebo terapii. Přeci jen některé události pokud jsou přesně zaznamenány záznamovou technikou, mohou posloužit při zpětné vazbě pro klienta. Vím dlouho, že tu aplikaci mám, ale nijak jsem se nezajímal o její využití. Až dnes. Stejně jako jsem onehdy zcela náhodou zjistil, že zabudovaná kamerka může sloužit při používání Skype.
Ještě se vrátím k onomu česání. Nijak zvlášť často se nečešu, ale vím, že pokud si ráno a to i na cestě, vyčistím zuby a učešu se, mám i přes spaní ve spacáku a stanu pocit podstatně větší čistoty. I když ne vždy je možnost a nebo i chuť se na cestě ráno nějak extra mýt. Konečně čistota je jen půl zdraví. Dnes ráno, kdy jsem vlasy jen prohrábl rukama, mi dlouho chyběl ten příjemný pocit masáže hlavy a rozčesaných vlasů. Učesat se a vyčistit zuby považuji za nejdůležitější při ranní hygieně. Mýt se mi přijde zbytečné. Tedy očička si propláchnu, studenou sprchu si také dám abych se probral, ale mytí neprovozuji. Vodu hezky na sobě nechám uschnout, to krásně prokrví pokožku, lepší než nejkvalitnější krémy na pleť. Jenže kdyby tohle dělaly krásky, kam by kosmetický průmysl přišel? Ony by měly krásně hebkou pleť a zadarmo. Pravdou je, že by přišly o ten slastný pocit při vybírání všech těch pajcovadel.
Dnes jsem při zakupování hřebene, který jsem měl vybraný cobydup, sledoval dvě krásky, které si v oddělení pajcovadel vybíraly. Ani jedna pajcovadla nepotřebovala, obě byly takové ty svěží krásky, co se ráno podívají do zrcadla, protřou oči a okamžitě vypadají skvěle. Jenže vybíraly obě pozorně soustředěně jako by na tom závisel jejich život. Přitom jim stačí že si ráno umyjí oči, učesou se, a mohou jít lámat mužská srdce. Pročesávání dlouhých vlasů velmi rád sleduji. Rád jsem onu činnost sledování při česání podnikal na koupališti, kde se česaly krásky, při výstupu z vody, odchodu z koupaliště. Krásný den, slunce svítilo a krásky stály, většinou se česaly ve stoje, přitom stačily sledovat, co to s kým v jejich dosahu dělá, jakoby ovšem zcela nezůčastněně pročesávaly své dlouhé vlasy, což na mne působilo obzvlášť eroticky.
Některé ještě uměly tak krásně hodit hlavou a ta hříva jim letěla kolem hlavy. Jo jo. To byly časy. Ted už na koupaliště nechodím, ale na to děčínské, co bylo pod zámkem zapomenout nemohu. Tam jsem ztrávil své letní dětství a mládí. Až později jsem občas chodil na Staré město na termál. Alena, Petra a Markéta, měly právě takovou hřívu. Markéta bruneta, Petra blondýna a Alena kaštanové vlasy. Všechny tři krásně dlouhé a husté. Prostě hříva. Úplně ty vlasy cítím v rukách. A když tou hřívou hodily, šel jsem do kolen a měl jsem chuť z nich servat hadry kdekoliv.
Tolik let to je a přesto se mi uplně ty pocity, ta touha po jedné každé z nich plus vůně vybavují. Měl jsem v tomhle směru vážně neskutečné štěstí. Ani nevím, čím jsem si tohle všechno zasloužil. Takže obyčejná koupě hřebenu a co to dokáže vyvolat? Před chvíli se mi ozvala má dcera Petra, která zjistila, že mám zapojený Skype a ozvala se. Popovídali jsme spolu chvíli. Inu technika je technika. Stojí za to se naučit s ní trochu zacházet. Ona v Londýně, já v Praze ani sluchátka nemám na uších a povídáme jako ve filmu, kdy to byla úžasná fantazie, když se takhle jakoby mimochodem spolu lidé bavili. Tehdy, když jsem na to koukal, bylo mi jasné, že to je jen jako. A najednou je to skutečnost. Tohle mě ještě pořád nepřestává udivovat. Vlastně malá video konference s dcerou.
Dnes večer bych měl jít povídat do rádia o svých cestách. Doufám že si moderátor připravil pár rozumných otázek, konečně dal jsem mu adresu swých cestovních stránek. Z ješitnosti a reklamních důvodu je dám i sem, aby si zájemci mohli přečíst více. Cesty tady S panem Eškou se známe z natáčení pořadu „Rodina a já” takže je naděje, že se bude ptát rozumně a já budu nějak rozumně odpovídat. V pořadu pro mládež jsem ještě nevystupoval. Jsem rád, že jsem si tyhle věci popsal mnohem dřívě. Vlastně už v roce 2003 kdy jsem je začal psát souběžně se svými stránkami o terapii, které sice ještě mám, ale už je nedoplňuji. Pouze je mám. Učil jsem se na nich vytvářet webové stránky, jsou skrz nazkrz amatérské, je ten amaterismus na obou vidět, ale účel splnily a plní.
Ještě dnes si vybavuji, jak jsem se učil psát v různých editorech, hledal jsem kontrolu pravopisu pro ty čisté textové editory, protože jako nadšenec do Linuxu jsem odmítal psát ve v té obrovské obludě Wordu a používat Windows. Stejně jako nepíši a nepoužívám ani v Linuxu, Solarisu nebo v Macu OpenOffice. Raději čistý výkonný textový editor a elektronickou sazbu na bázi TeX. Což v konečné úpravě poskytuje mnohem více možností, než výše uvedený Word, či OpenOffice.
Učil jsem se používat ispelly, aspelly, hledal jsem způsoby jak celou tu operaci zrychlit, psát v jazyce html. Rozumět tomu, co je vlastně internet. Z toho důvodu jsem se musel učit mnohé navíc.
Leč nelituji. Ty roky učení mi velmi a velmi prospěly. Dnes není pro mne problém, když už se o nějakou mě neznámou aplikaci zajímám, pročíst si v angličtině manuál, vyzkoušet co to umí. Protože jak jsem zjistil, většina aplikací má podobný systém ovládání příkazů. Takže nakonec vždy z toho něco dostanu, podobně jako jsem dnes pochopil princip fungování Quick Timu a díky tomu jsem hned updatoval na nejnovější verzi. Sice to asi nijak zvlášt nevyužiji, ale je příjemné vědět, že je zde možnost. Možnost, která se může příležitostně hodit. Třeba při té terapii a nebo nějakém setkání.