Filosofie a dluhy

Dorazila Ivana. Včas a kdybych chtěl žertovat, tak řeknu, střízlivá. Ale Ivanu jsem nikdy jinak než střízlivou neviděl. Za ty dva roky co se známe.

Dorazila Ivana. Včas a kdybych chtěl žertovat, tak řeknu, střízlivá. Ale Ivanu jsem nikdy jinak než střízlivou neviděl. Za ty dva roky co se známe. Probrali jsme korektury mé poslední knihy, dohodli se o doplnění ještě několika kapitol, napsání jakéhosi mezispojníku, mezi jednotlivými díly. Opět jak je mým zvykem, bude mít kniha zhruba dva díly. Jedna naprosto ucelený, zabývající se manipulací, druhá část bude doplněna blogy, které se zabývají vztahy a závislostí. Případně mimomanželskými vztahy. Takže se probírám staršími blogy, ucelenými texty a pokouším se zkombinovat různé texty aby z toho vyšel pokud možno na sebe navazující text.

Kupodivu mě tahle činnost baví. Samozřejmě jsme probrali i vysílání Závislosti v televizi, snědli jsme králíka co byl k obědu a ještě se dotkli komunikačního pořadu, co budu točit v srpnu a pokud se pilotní program povede, pak i v nějakém pravidelném seriálu. Je toho dost. Ale pořád lepší mít co na práci, než se trápit tím, že mě nikdo nemá rád, nikdo na mě nic nechce a nikdo ode mne nic nečeká.

Kopírování starších blogů na Abíčko úspěšně pokračuje a uvědomuji si, že mnohé ty texty jsou napsány nadčasově. Jak poznamenala Ivana. Prostě týkají se skutečností, které se nás jako lidí dotýkají. Už jsem toho napsal hodně a mám z čeho vybírat. Jak si čtu, tak mám pocit, že ke mě chvíli mluví jakoby někdo jiný. Zvláštní pocit, číst svoje staré texty, uvědomovat si za jakých okolností byly napsány. Takže docela se zájmem sleduji reakci lidí, kteří je na Abíčku čtou, protože to je skupina lidí, jež jsou v průměru velmi inteligentní, zaměřeni víceméně jednostranně a přesto na ty texty reagují jako všichni ostatní lidé. Některých se pochopitelně dotýkají víc než dost. A podle toho reagují.

Díval jsem se odpoledne na starší western z roku 1969, koupil jsem ho pod názvem „The Wild Bunch,” neboli „Divoká banda.” Údajně jeden z nejlepších westernů všech dob. No nevím, nebyl to špatný film, celkem nekomplikovaný, Rita ho tedy moc nepochopila, asi nezná westernovou zákonitost, hned jsem poznal dobrý i zlý, ušlechtilý padouchy a méně ušlechtilý padouchy. Ale zas tak úžasný nebyl, tedy mě se nezdál. Myslím, že jsem viděl pár lepších westernů. Na obálce je napsáno „Americké veledílo.”Večer mi tedy pustila s Jackem Nicholsonem „Lepší už to nebude.” Bavil jsem se skvěle.

Starý pán a mladá dáma. Opět se potvrdilo, že ženy se zamilovávají bez ohledu na věk, vzhled a majetek. I když v tomhle filmu hlavní hrdina majetný byl a zachránil hrdince syna. Takže ten majetek jo, ten je zvláštním osvětlovačem při lásce. Tedy, i když mě jich spousta milovalo, jen tak. Těch mladých. Ale to prý proto, že mám charisma jak některé říkají. Koukal jsem do zrcadla a žádné jsem neviděl. Možná nemám vycvičené oko na charisma. Ale Nicholson se mi líbil. Kouzelný magor.

Pod minulým blogem, jsem našel odkaz na pohádku. Celkem pravdivá, jak už pohádky bývají, i když plná sprostých slov. Konečně jestli to dopadne, jak se v té pohádce říká, pak se ani nebudu divit svým spoluobčanům. Nakonec Řecko je docela dobrým vzorem k následování. Tam jim slibovali hory doly, dokonce jim ty hory doly dali a výsledek? Kolosální dluh, a nemůže za něj ani nikdo jiný než Řekové sami. Prostě MMF v tom momentálně nejede.

MMF chce s EU půjčit Řecku peníze, ale jen když se bude platit lidem za práci. Tedy za odvedenou práci. Bude se utrácet jen tolik, kolik se vydělá. Chudáci Řekové, možná si mysleli, že našli ten recept, kterým vyřeší ekonomické problémy a opět to dopadlo jako s tím cikánem, co učil kobylu nežrat a když to kobyla skoro uměla, tak chcípla. Tady to bylo obráceně. Hráli si Řekové na pohádku, „Oslíčku, otřes se ubrousku prostři se.” Fungovala ta pohádka, jen má, ale ten výsledek cikánské kobyly. Ekonomika chcípla. Nebo skoro chcípla.

Doufám, že spoluobčané si tento „zářný výsledek” vezmou k srdci a skutečně těm slibotechnám dají hlas. Aspoň trochu vytráví. Konečně menší bankrot by je mohl poučit. Jak jsem si všiml, některé lidi poučí jen debakl, který prožijí. Bud osobní, nebo státní. Řekové sice protestují, ale jsou jim jejich protesty platné jak mrtvému zimník. Dokud nezačnou hospodařit, jak se hospodařit má, životní úroveň si nezvýší. Docela by mi bylo líto, kdyby společná měna díky tomu zkrachovala. Snad se tak nestane. Stejně jako kdyby zkrachoval projekt EU. To by mi bylo líto. Docela jsem mu věřil a možná svou důvěru budu muset přehodnotit a přiznat svůj omyl. Docela jsem nadšeně volil vstup do EU. Jenže jsem nepočítal s takovým podvodem u nějakého státu.

V Řecku jsem byl v roce 2001.Líbilo se mi tam. Krásná země, slušní lidé, lacino, tedy alespoň se mi zdálo. Samozřejmě hromada památek. V mládí jsem byl velký příznivec antiky a řecké dějiny jsem tak maličko víc slledoval, než dějiny jiných národů. Řečtí filosofové, řecké umění. Jak klasické doby, tak helenismu. Nebyl jsem nijak zklamán současným Řeckem. A najednou tohle. Hmmm jsem zklamaný.

Pořád opakuji a stále asi budu opakovat. Život na dluh je destruktivní. Přináší jen smutek. Peníze se půjčí, sliby se naslibují, splnit se nedají a pokud se plní, pak dříve nebo později nutně dojde ke katastrofě. V ekonomice, stejně jako v osobním životě. Kolik je jen lidí, kteří si půjčí na věci jež jsou zcela zbytné. Půjčí a nakonec nemohou splácet. Slíbí a nemohou splnit. Opakovaně slíbí a přijdou postupně o veškerou důvěru, o veškerý společenský kredit. Kolik jsem takových viděl?

Kolik takových potkávám dnes a denně v blázinci. Kolik jich vyslechne varování a jediné co svedou, jedním uchem sem, druhým tam. Pak zuří, podobně jako zuří dnes Řekové, že jsou bez peněz, bez práce, bez důvěry. Řekové mají smůlu, že k jejich historii se připojí i tohle selhání a podvod. Národy mají smůlu, pokud se něco takového v jejich historii objeví. Historie málokdy odpoští podraz a podvod a hanba nepadne jen na vládu Řecka, ale ať se to komu líbí a nebo nelíbí, hanba padne na celý národ.

Němci 65 let po prohrané válce, holokaustu, přes sebevětší úsilí, jsou mnohými pořád považováni za zrůdy. V historickém podvědomí jsou vnímáni negativně. Stejně jako mám rád Francouze, ale pořád jim nemohu odpustit ono opuštění Československa v roce 1938 a následný jásot davu při mávání smlouvy Daladierem při výstupu z letadla po Mnichovu. Tahle skvrna na Francii jednoduše ulpěla stejně se skvrnou prohry bitvy o Francii za dva roky. Vzdali to. Vzdali to dřív než museli.

A Řekům nikdo neodpáře podvod a lež, kterými chtěli těžit z EU a ze společné měny. Ještě loni jsem litoval, že nejsme v eurozoně. Dnes si říkám, že je to docela klika. Nakonec se Klausovo uvažování a skepse a dalších z ODS ukazuje jako docela prozíravé, že jsme nechvátali a nenechali se vtáhnout do podniku, který se zdá být docela riskantní, bez federálního státu. Tak ten asi v tuhle chvíli opravdu nehrozí. Možná, že ten „malinkatý řecký bankrot” ukáže skutečné možnosti EU a dojde k nějaké rozumné nápravě. Snad?

Share and Enjoy !

0Shares
0 0