Dvě víkendové radosti a jedna šmouha

Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.

Tak přišla aspoň ta mladší. Terezka, té jsou dva a půl roku, žije v Londýně a od poslední návštěvy uteklo dost vody, než aby dědovi jen tak dala pusu. Jenže, dcera objevila čokoládové bonbóny, co jsem dostal k Vánocům a postupně je ujídá má láska. Já sladké nejím. V rámci olejo-bílkovinové stravy. Terezka zbystřila, a tak jsem použil starou metodu: „Něco za něco.” Vyměnil jsem s ní polibek za čokoládový bonbón. Pak ještě za dva další.

Nakonec, když odcházeli, dostal jsem pusinku jen tak na rozloučenou. .Jak je vidět, Terezka pochopila, že je dobré si udělat fóra. Návštěva to byla hezká, ale krátká. Tak snad příště bude delší. Dcera pospíchala, je teď u té mladší a MHD, je to víc než hodina v neděli k večeru.

To byla jedna víkendová radost. Druhá, koupil jsem si e-knihu od MUDr Honzáka: „Všichni jsme v blázinci.” Vtipně napsaná, formou rozhovoru. Zaujala mne v ní jedna zmínka proč Židé i v třetí generaci mají potíže s holokaustem. Od té první, co holokaust přežila se vlastně přenáší mentálně na další a další, podobně, jako když se v rodině stane něco hodně nepříjemného a od té doby se v té rodině ona událost,, verbálně či neverbálně přenáší. Reaguje se na ni o něco víc emočně, než na jiné události.

A holokaust je sakra zátěžová událost. Ani se nedivím, že Židé na jakékoliv ohrožení, ať skutečné, nebo domnělé reagují víc než jiné národy. Ono žít s vědomím, že jsem Žid a jen z toho důvodu mne mohou ti kolem mne posadit do dobytčáku, odvézt k plynové komoře a jen tak, protože je někdo Žid ho usmrtit, spálit a popel rozházet po okolí. Aby člověk pochopil plně holokaust, na to zřejmě musí být Žid.

Vím, jak jsem povídal jednou svou známou, která je také částečně Židovka vyprávěla, jak chtěla dát svému svému synovi jméno David a její babička, která přežila vyhlazovací tábor, udělala hroznou scénu. Ani se té babičce a jejímu strachu nedivím. Je zcela mimo mé chápání, že holokaust někdo mohl vymyslet a nejen vymyslet, ale i zrealizovat. Vyhubit šest miliónů lidí, jen tak, protože jsou nějakého náboženství, či rasy.

Pokud čtu hloupé poznámky, že jsou Židé podobně jako Arabové Semité, tak by si t měli, ti mudrci uvědomit, jak je v tom „malý rozdíl.” Araby nikdo nevyhlazoval. Takže Židé z mého hlediska mají plné právo být ostražití, nedůvěřiví a činit veškerá opatření, aby je už nikdy nikdo neseřadil do kolon a transportem je nevezl do plynových komor.

A že jim i po druhé světové válce vyhrožovali a vyhrožují mnozí další, že je zaženou do moře, vyhladí z povrchu zemského, je fakt. Takže vzhledem k své zkušenosti mají veškeré právo brát tyto vyhrůžky vážně. A pokud čtu nenávistné blogy typu „Jack Rozparovač byl polský žid…” Pak si o autorce udělám obrázek. Nemusí mi o sobě nic říkat.

Tisíckrát se může odvolávat na fakta, leč vím, že fakta se dají interpretovat tak, že z oběti je agresor a z agresora ukřivděný chudák. Někteří lidé mají tuhle „schopnost„ manipulovat tak, že poškozený je ta svině, co se dožaduje něčeho, na co vlastně nemá právo. S takovými lidmi už ani nediskutuji. Nehodlám se hrabat ve špíně, kterou kolem sebe kydají jen aby na sebe upoutali pozornost a získali pocit, že vyhráli v diskusi. I když vlastně žádná diskuse nebyla. Jen kydání hnoje.

Ale vrátím se ke knížce dr.Honzáka. Stojí za to dát za ni v elektronické podobě pár korun a jeden se dozví spoustu zajímavých postřehů, navíc si s chutí ověří, že v mnohém v terapii máme na tu terapii podobný pohled a podobný přístup. Prostě po letech praxe, člověk dojde ke stejným, či podobným zjištěním. Čte se hezky. Jo jo.

Napsat komentář