Jsem dnes měl to čemu vytrvale říkám „mejdan” a Rita „vítání nové knihy.” Nakonec, ona organizovala, Česká televize a městský úřad Praha/Kbely, financoval promo akci, já jen skromně seděl u stolu a po
Jsem dnes měl to čemu vytrvale říkám „mejdan” a Rita „vítání nové knihy.” Nakonec, ona organizovala, Česká televize a městský úřad Praha/Kbely, financoval promo akci, já jen skromně seděl u stolu a požíral chlebíčky a později trochu na podiu blábolil. Lidí přišlo stovka,takže v tomhle směru celkem úspěch. Také dorazila má dcera Katka s Votěchem. Vnukem. Ten se zcela nedávno naučil chodit, tak cestoval mezi stoly a dělal kukuč na přítomné. Z Abíčka dorazil Dalibor Smolík. Účast Katky a Dalibora a mých kamarádů mi udělalo radost. Veškeré mé spektrum čtenářů se objevilo. Starosta Pavel Ždárský měl úvodní řeč. Samosebou pochvalnou vůči mě.Přeháněl. Jak jsem mu údajně zachránil život.
Pak jasně sdělil, že tiskárna jde na něj. Jo tomu se říká přátelství. Já si píši knihy a jiní platí jejich vydání. Promítli jsme jeden z dílů „Ze závislosti do nezávislosti.” Pod názvem „Léky jako past.” Ze slušnosti tleskali. Ale ne, přišel Libor Podhorský, který viděl všechny díly a ještě někteří další a tvrdili, že tenhle byl nejlepší z těch osmi veřejně promítnutých. Nevyvracel jsem jim to. Pro mne zatím pořád zůstává nejlepší „Fetka.” Pro Ivanu Sovišovou, která přišla i s manželem „Péčková past.” Inu dělali jsme na tom společně, ale každý máme své oblíbence. Ono udělat jedenáct dílů, tak aby se stejný líbil každému je nemožné. Alena Mülerová, šéfdramaturgyně zase preferuje jiný díl.
Alena mi sdělila, že pilně pracuje na tom, aby příští se rok rozběhl projekt „Vyvolávač emocí„ který jsme zahájili natočením pilotního dílu v srpnu. Což mi udělalo radost. Domluvili jsme se, že se ještě do konce roku sejdeme, probereme kompletní tým další věci. Konečně, tým, který se při natáčení „Závislostí” vytvořil snad ještě neřekl poslední slovo. Nejen Vyvolávačem. Nápady by byly, historky také a představy o novém formátu také. „Kámoši” a komentátoři z Abíčka a odjinud budou mít zase co komentovat. Demokraticky. Ale myslím, že k tomu vytvoříme i nový způsob komentování. Tak aby každý kdo bude mít zájem mohl říci i negativní ohlasy k práci samotné, ale aby se tam nedalo vyvádět, jako někteří vyváděli na „Rodině a já.” Potěším své „příznivce a příznivce Rity” Rita bude jako host natáčení koncem října a já jako komentátor a terapeut v listopadu. Už máme vše s Ivanou napsané.
Byl hezký ten „mejdan,” ale bohužel jsem dnes ráno vyrazil v šest z domova a vrátil se po desáté večer. Celý den v blázinci a večer ještě skupinu a po skupině do Kbel. No přežil jsem to. Jak píši cítím jak ze mě padá napětí z toho jak vše dopadne. U těhle akcí nikdo neví jak dopadnou. Pavel byl bezva, že ač je předvolební čas, úplně si odpustil volební kampaň. Sám cítil, že by to nebylo fér vůči mě ani vůči lidem, kteří přišli z celé Prahy, nejen ze Kbel.
Přemýšlel jsem v noci o posledních letech. Třeba i o tom jak mi moderní technika, dysgrafikovi umožnila psát. Jak vlastně internet mi umožnil publikovat. Jak texty, které mě samotnému se nezdály nijak zvláštní, připadají některým lidem hluboké a zároveň intuitivní. Jsem si vědom mezer ve svém vzdělání. Tedy především exaktním. Jak sleduji třeba debaty o ekonomii, uvědomuji si, že na vše v této oblasti jdu selským rozumem. Spočítám si „má dáti a dal” propočítám jestli na něco mám nebo nemám a hotovo.
Také jsem přemýšlel v jaké bezvadné době žiji, že si mohu klidně vydat knihu, neinvestovat do ni nijak závratnou čásku a přitom získat kvalitního grafika a velmi slušnou tiskárnu. To že Pavel slíbil tu tiskárnu uhradit je bonus, i kdyby toho nebylo, nezruinovalo by mě to vydání. Nakonec, nepotřebuji ji stejně jako zelenou a bílou prodat co nejdříve. (Zelená „Ze závislosti do nezávislosti,” bílá „Svobodní v bolesti” a fialová „Lidé a manipulace.”
Stačí, když jich prodám pár měsíčně a jedná se o stále čistý zisk. Díky internetu nepotřebuji distributory. Beztak uvažuji, až prodám tištené verze, že je převedu do PDF a umístím na net na stahování, za malý poplatek. Za ty peníze, co za ně dostanu, když budu mít čas a invenci, napíši nějakou další knihu, kterou si vydám pro radost. Je to pocit radosti, držet krásně vyvedenou knihu, jakou je právě dnes vítaná kniha „Lidé a manipulace.” Obálka, a na tom jsme s e shodli s více lidmi se panu Botkovi skutečně vyvedla.
Jak se chovám k intuitivně bez nějakého zvláštního vymýšlení složitých ekonomických postupu k podnikání i terapii dělám hodně intuitivně i přesto, že mám skutečně načteno obrovskou spoustu psychologické a psychoterapeutické literatury, tři výcviky, tříleté teoretické studium, tak na konec se spolehnu na svou schopnost vidět a slyšet. Vnímat. Nebaví mě ty hluboké psychoanalytické rozbory, psané složitým jazykem. Nakonec si ale uvědomuji, že jak Freud, tak Jung například psali velmi čtivým a srozumitelným jazykem, kde dokázali svoje představy o terapii, světě, lidské psychice, hlavně u Junga, který je má leckdy hodně bizarní. Bizaarní, ale srozumitelný. Stejně tak srozumitelně i pro laiky píše Yalome, nebo Rogers. U nás Růžička. Mě baví uvažovat a psát právě bez nějakého zvláštního přemýšlení. Prostě píši a jako by psal ještě někdo druhý ve mě.
Při poradě po ranní komunitě jsme si s Pavlou, jednou z našich mladých psycholožek, povídali, že oba máme rádi ten fenomenologický přístup, kde se děje a události jeví. Nakonec vlastně pro mne je naprosto nejpřirozenější. Lidé mluví, já poslouchám a nakonec s evše vyjeví. jejich strasti, které je od dětství až k dospělosti provází, jejich fóbie, jejich strachy z opuštění, odmítnutí. V komunikaci ve skupině při pozorném sledování členů skupiny, kdy si odpustím všechny diagnosy, všechny analýzy, se nakonec lidský příběh vynoří ze skrytosti. Lidé vám nemusí říkat, kdo jsou, kam směřují, nakonec je vše vidět. Není to hned, chvíli to trvá, ale vynoří se z oné skrytosti a je na světle. Pro terapeuta a co je důležité i pro klienta.
Tenhle přístup funguje u všech druhů klientů. Od neurotiků, po závislé. I když většina závislých jsou v podstatě neurotiky. Ona neuroza se ztrácí u závislých po dlouhé terapii. Takže se léčí nejen symptomy závislosti, ale také vztahy, komunikace, sociální dovednost a další. Tak jsem zase rozepsal o něčem, co mě neustále nepřestává fascinovat. Fascinovat právě tou obyčejnou schopností vyjevit skutečnost a nazřít ji. Pak jen tak klientovi říci. „Tady vidíte, jak se ten váš život odvíjí, tohle se vám ukazuje.“ Jo jo.